Kornel Stodola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kornel Stodola
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1925
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1925 – 1939
Stranická příslušnost
ČlenstvíSNaRS
agrární strana
HSĽS-SSNJ
Narození26. nebo 27. srpna 1866
Liptovský Svätý Mikuláš
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. října 1946 (ve věku 80 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PříbuzníAurel Stodola (bratr)
Emil Stodola (bratr)
Profesediplomat a politik
CommonsKornel Stodola
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kornel Stodola (26.[1][2] nebo 27. srpna 1866[3][4][5] Liptovský Svätý Mikuláš[3][4][5] – 21. října 1946 Bratislava) byl slovenský a československý politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu, respektive za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrárníky), se kterou Slovenská národní a rolnická strana později splynula.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Studoval na gymnáziu v Lučenci a Kežmarku a na učitelském ústavu v Prešově. Pak se vrátil do rodného města, kde nastoupil do otcovy továrny. Absolvoval studijní cesty v zahraničí, včetně USA. S bratrem Emilem Stodolou založili církevní knihovnu a působili jako osvětoví pracovníci. Roku 1912 prodal rodinný podnik a přestěhoval se do Vídně. Zde se angažoval v slovenských menšinových spolcích a navázal kontakty s českými politickými a společenskými aktivisty. Díky těmto kontaktům bylo inspirováno prohlášení českých poslanců na Říšské radě, kde se propojovala česká a slovenská národnostní otázka.[6]

Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti.[7]

Patřil mezi signatáře Martinské deklarace. V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění.[8]

Podle údajů k roku 1920 byl profesí vládním referentem v Bratislavě.[9] V roce 1924 je zmiňován coby předseda Obchodní komory a Svazu živnostenských záložen v Bratislavě.[5]

Po vzniku ČSR ho Vavro Šrobár jmenoval vládním referentem pro dopravu, poštu a telegraf. Skrz bratislavskou Obchodní a průmyslovou komoru se snažil položit základy ekonomického rozvoje Slovenska. Podporoval masivní rozvoj bratislavského říčního přístavu. V roce 1925 inicioval sestavení prvního komplexního přehledu podílu jednotlivých zemí ČSR na státních zakázkách, v němž se ukázalo, že Slovensko má nepřiměřeně nízký podíl na těchto zakázkách. Prosazoval budování nových železničních tratí.[6]

Jako významný činitel hospodářského života členem čs. statistické společnosti od jejího založení v roce 1928.

V parlamentních volbách v roce 1925 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění.[10] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929[11] a parlamentních volbách v roce 1935. V senátu zasedal až do jeho zrušení v roce 1939. Ještě předtím, v prosinci 1938, přestoupil do senátorského klubu Hlinkovy slovenské ľudové strany - Strany slovenské národní jednoty (nová formace, do níž vplynuly všechny nesocialistické slovenské politické strany).[12]

Po Mnichovu se v říjnu 1938 podílel za agrární stranu na dojednávání Žilinské dohody coby společné platformy slovenských stran ve prospěch autonomie a byl jedním ze signatářů její finální verze.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Archivovaná kopie. www.nbs.sk [online]. [cit. 2013-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03. 
  2. ↑ Archivovaná kopie. www.fevth.uniba.sk [online]. [cit. 2013-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-30. 
  3. ↑ a b Senát ve IV. volebním období, Archiv Národního shromáždění, 1935, s. 95. [online]. google.cz [cit. 2014-12-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1314. 
  5. ↑ a b c NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. S. 151. 
  6. ↑ a b Fabricius, Miroslav: Kornel Stodola [online]. www.snk.sk [cit. 2011-11-15]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  7. ↑ Pred voľbami v Česko-slovenskej republike. Národné noviny. Duben 1920, roč. 51, čís. 82, s. 2. Dostupné online. 
  8. ↑ Kornel Stodola [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-15]. Dostupné online. 
  9. ↑ 1. schůze, přípis volebního soudu, ověření mandátů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-07]. Dostupné online. 
  11. ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-25. 
  12. ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-07]. Dostupné online. 
  13. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 156. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kornel_Stodola&oldid=22008141“