Aurel Stodola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aurel Stodola
Auguste Stodola.jpg
Narození10. května 1859
Liptovský Mikuláš
Úmrtí25. prosince 1942 (ve věku 83 let)
Curych
NárodnostSlováci
Alma materTechnická a hospodářská univerzita v Budapešti
Povoláníinženýr, fyzik, vynálezce a vysokoškolský učitel
ZaměstnavatelSpolková vysoká technická škola v Curychu
OceněníGrashofova pamětní mince (1908)
Mezinárodní medaile Jamese Watta (1941)
PříbuzníEmil Stodola (bratr)
Kornel Stodola (bratr)
Webaurelstodola.sk
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aurel Bohuslav Stodola (11. května 1859 Liptovský Mikuláš25. prosince 1942 Curych) byl slovenský fyzik, inženýr a vynálezce, zakladatel teorie parních a plynových turbín. Jeho výpočty a konstrukce poskytly základ celému odvětví švýcarského strojírenství.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 11. května 1859 v Liptovském Mikuláši, v části Vrbica-Hušták č. 26 (dle tehdejšího číslování) do evangelické rodiny majitele koželužské dílny Ondreje Stodoly a Anny, rozené Kováčové. Jako datum narození se v literatuře uvádí 10. květen 1859, liptovskomikulášská matrika však jednoznačně uvádí jako den narození až 11. květen. Týden po narození dostal při křtu jména Aurel Bohuslav. Lidovou školu vychodil v Liptovském Mikuláši. Navštěvoval pak německou reálku v Levoči, maturoval na Vyšší státní reálce v Košicích jako nejlepší student. [1]Projevoval mimořádný talent pro matematiku a fyziku, ale miloval také hudbu, hrál na klavír a občas na varhany v Evangelickém kostele v Liptovském Mikuláši.[2] Hudba se stala jeho celoživotní zálibou. [3] Od roku 1876 studoval na technice v Budapešti a od roku 1877 strojní inženýrství v Curychu. Mezi lety 1880 a 1882 pracoval ve Strojírnách státních uherských železnic v Budapešti. V roce 1882 pokračoval ve studiu na Vysoké škole technické v Charlottenburgu a studia ukončil v roce 1884 na pařížské Sorbonně. V roce 1883 studium přerušil kvůli požáru, při němž shořela otcova dílna. V následujících dvou letech pomáhal při její obnově.[1] Od roku 1884 působil v Praze, v Českomoravské strojírně, ale po krátkém čase přešel do Strojírenské společnosti Ruston a spol. Tam pracoval osm roků jako konstruktér a hlavní inženýr v oboru parních strojů, zaměřil se na zdokonalování parních turbín. V roce 1887 se oženil se svou krajankou Darinou Pálkovou, narodily se jim dvě dcery.[4]

Aurel Stodola v roce 1896

V roce 1892 přijal místo docenta na Spolkové polytechnické škole v Curychu, na níž se brzy stal profesorem (1893) a působil tam až do svého odchodu do důchodu v roce 1929. Byl váženým a oblíbeným pedagogem, jeho přednášky z teorií tepelných motorů byly názorné a srozumitelné. Jeho žákem zde byl i Albert Einstein, který se časem stal jeho dobrým přítelem.[5] Od švýcarské vlády získal prostředky na vybudování strojnické laboratoře, kde mohl na strojích ve skutečné velikosti experimentovat a ověřovat své teorie. [6] V roce 1902 přednesl na Svazu německých inženýrů přednášku, po které se stal světovou autoritou na parní turbíny. V následujícím roce byla zveřejněna v odborném časopise a vydána knižně.[6]

Stále udržoval kontakt s rodným krajem, kam se každé léto vracel s rodinou na dovolenou.[1] Po smrti své manželky žil v ústraní ve své vilce nad Curyšským jezerem. Pedagogickou činnost ukončil v sedmdesáti letech, ale stále sledoval vývoj ve svém oboru a věnoval se úvahám nad budoucností vědy a techniky. Ve svém díle Myšlenky o světonázoru ze stanoviska inženýra (Gedanken zu einer Weltanchauung vom Standpunkte des Ingenieurs) předpověděl příchod věku automatizace a zamýšlel se nad postavením dělnické třídy.[4]

Zemřel 25. prosince 1942 v Curychu. Od roku 1989 je pohřben v Liptovském Mikuláši na Vrbickém hřbitově.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Aurel Stodola při prohlídce plynové turbíny v závodě Brown Boveri (1939)

Ve své vědecké práci se zaměřoval na oblast teorie automatické regulace strojů, položil vědecké základy projektování a stavby parních a spalovacích turbín. Jeho výpočty a konstrukce daly základ tomuto odvětví strojírenství. Pro páru vypočítal a aplikoval tzv. Mollierův entropický diagram, který stále doplňoval.

Ve spolupráci s chirurgem Ferdinandem Sauerbruchem zkonstruoval roku 1915 pohyblivou umělou ruku, tzv. Stodolovu ruku. Na stejném principu byly založeny i protézy chodidel a nohou.[7] Vedla jej k tomu snaha pomoci invalidům, zraněným během první světové války. Své vynálezy dal k dispozici zdarma k volnému využití. [4]

Byl konstruktérem prvního tepelného čerpadla na světě. Jeho tepelné čerpadlo z roku 1928 dodnes pracuje ve Švýcarsku a vytápí radnici v Ženevě, když odebírá teplo z vody jezera (jde o uzavřený okruh).[6]

Jeho vrcholné dílo Die Dampfturbinen und ihre Aussichten als Wärmekraftmaschinen vyšlo v Berlíně v roce 1903 a později ho přeložili do mnoha světových jazyků. Postupně ho doplňoval o nové poznatky. První vydání mělo 220 stran a 120 obrázků, jeho poslední šesté vydání v roce 1924, doplněné o spalovací a plynové turbíny, mělo již rozsah 1157 stran a 1141 obrázků.[4]V roce 1922 vyšlo v Berlíně jeho další významné dílo Dampf und Gas-Turbinen, v roce 1931 v Berlíně vyšlo Gedanken zu einer Weltanchauung vom Standpunkte des Ingenieurs, které propracoval a vydal v Curychu 1937 pod názvem Die geheimnisvolle Naturweltanschauliche Betrachtung.

Ocenění a odkaz[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska na budově bývalé Vyšší státní reálky v Košicích

Mnohé světové vědecké společnosti a univerzity mu udělily nejvyšší vyznamenání a hodnosti. V roce 1901 ho jmenovali čestným doktorem Curyšské univerzity, v roce 1905 mu Vysoká škola technická v Hannoveru udělila titul Dr. Ing. h. c. a o čtyři roky později i technika v Curychu. Roku 1908 mu bylo uděleno nejvyšší vyznamenání německých inženýrů Grashofova medaile a v roce 1940 ho Anglie odměnila zlatou medailí Jamese Watta. Čestný doktorát mu udělila i německá technika v Brně a v roce 1929 i pražské České vysoké učení technické. Byl také členem korespondentem Francouzské akademie věd.[4][8] Sedmkrát byl navržen na Nobelovu cenu.[9]

Na počest Aurela Stodoly je pojmenována planetka 3981 Stodola. V roce 1959 byla vydána československá poštovní známka s jeho portrétem (autoři: Max Švabinský a Jindřich Schmidt). U příležitosti 150. výročí jeho narození vyhlásila Slovenská technická univerzita v Bratislavě rok 2009 Rokem Aurela Stodoly. Národní banka Slovenska vydala u této příležitosti historicky první sběratelskou eurominci SR s podobiznou tohoto slovenského vědce světového jména. Nominální hodnota stříbrné mince je 10 eur. Mince má status zákonného platidla, ale pouze na Slovensku.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Die Dampfturbinen und ihre Aussichten als Wärmekraftmaschinen (Berlín, 1903)
  • Dampf und Gas-Turbinen (Berlín, 1922)
  • Gedanken zu einer Weltanschauung vom Standpunkte des Ingenieurs (Berlín, 1931)
  • Die geheimnisvolle Naturweltanschauliche Betrachtung (Curych, 1937)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aurel Stodola na slovenské Wikipedii.

  1. a b c Pôvod a mladosť – Aurel Stodola [online]. [cit. 2020-07-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. a b Aurel Stodola - génius z Liptova | Liptovský Mikuláš | Mesto pre všetkých. www.mikulas.sk [online]. [cit. 2020-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  3. 7. Hudba a umenie – Aurel Stodola [online]. [cit. 2020-07-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. a b c d e CODR, Milan; TŮMA, Jan. Přemožitelé času sv. 19. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Aurel Boleslav Stodola, s. 74–78. 
  5. 6. Vzťah s Einsteinom – Aurel Stodola. aurelstodola.sk [online]. [cit. 2020-07-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. a b c Vedecká a technická činnosť – Aurel Stodola [online]. [cit. 2020-07-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. 5. Sociálna zodpovednosť – Aurel Stodola [online]. [cit. 2020-07-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. 8. Ocenenia a citáty – Aurel Stodola [online]. [cit. 2020-07-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  9. TESAŘÍK, Bohumil. Stodola, Aurel-zakladetl teorie parních a plynovvých trurbín. dx.doi.org [online]. [cit. 2020-07-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]