Klokan horský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKlokan horský
alternativní popis obrázku chybí
Klokan horský subsp. erubescens
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
(jako Osphranter robustus)
Vědecká klasifikace
ŘíšeŽivočichové (Animalia)
KmenStrunatci (Chordata)
PodkmenObratlovci (Vertebrata)
TřídaSavci (Mammalia)
PodtřídaVačnatci (Marsupialia)
ŘádDvojitozubci (Diprotodontia)
ČeleďKlokanovití (Macropodidae)
Rodklokan (Osphranter)
Binomické jméno
Osphranter robustus
(Gould, 1841)
Areál rozšíření
Synonyma

Macropus robustus

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klokan horský (Osphranter robustus) je velký druh klokana, který je široce rozšířen po většině Austrálie. Je to jeden z největších klokanů a jeho vzhled je velmi variabilní. Klokan horský je samotářský noční vačnatec. Vydává hlasité syčivé zvuky a jako většina klokanů jsou některé jeho poddruhy pohlavně dimorfní.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Klokan horský byl jedním ze tří klokanů, kteří byli odloveni v roce 1770 na řece Endeavour (Queensland) během první plavby Jamese Cooka.[2] Druh nicméně popsal až britský ornitolog John Gould v roce 1841.[3] Některé publikace uvádí jako popisný rok již 1840, kdy Gould o klokanovi napsal poprvé.[4] Gould klokana horského zařadil do podrodu Petrogale v rámci rodu Macropus, později byl klokan přeřazen do podrodu Osphranter.[4] Po taxonomické revizi rodu Macropus z roku 2019 byl podrod Osphranter povýšen na samostatný rod, čímž vzniklo současné vědecké jméno druhu Osphranter robustus.[5]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Rozeznávají se 4 následující poddruhy,[6] které si nicméně žádají revizi:[4]

  • O. r. robustus – vyskytuje se ve východní Austrálii. Samci tohoto poddruhu mají tmavou kůži, podobně jako klokan vraný (Macropus bernardus). Samice jsou světlejší téměř písčité barvy.
  • O. r. woodwardi – tento poddruh se vyskytuje v oblasti regionu Kimberley v Západní Austrálii a ve skupinách se přesunují přes Severní teritorium. Je nejsvětlejší ze všech poddruhů. Je matné šedohnědé barvy.
  • O. r. isabellinus – poddruh je omezen na ostrov Barrow v Západní Austrálii a je poměrně malý, červenohnědé barvy.
  • O. r. erubescens – nachází na většině zbývajícího území. Nejčastěji má nahnědlou barvu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Detail hlavy

Samec dosahuje výšky kolem 1,1 m a váhy 55 kg, jeho ocas měří 0,9 m. Samice měří až 0,8 m, její váha dosahuje 25 kg, ocas je dlouhý až 0,75 m.[6] Tento statný druh klokana má chundelatou srst, která je na svrchní straně těla tmavá, spodina je světlá. Svrchní část srsti samic je namodrale šedá. Samci mohou mít načervenalá ramena a krk. Báze uší, horní končetiny a ocas mohou být oranžové. Nos je neosrstěný a horní končetiny jsou krátké, a to zejména u samice.[7]

Výskyt a stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Klokan horský je poměrně široce rozšířen po většina Austrálie, výjimku tvoří pouze jižní oblasti jihozápadní a jihovýchodní části země, severovýchodního Queenslandu a celé Tasmánie. Preferuje oblasti se strmými srázy, skalnatými horami s převisy a jeskyněmi, které klokanovi poskytují dostatek stinných stanovišť, která tento vačnatec hojně využívá v době vysokých teplot.[8]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Klokan horský s mládětem

Jedná se o nočního živočicha, který tráví dny ve stinných skrýších, aby navečer vyšel na otevřená prostranství za pastvou. Živí se hlavně travami, potravu doplňuje různými křovinami. Typicky se zdržuje na svém domovském okrsku.[2] Domovské okrsky klokanů horských jsou poměrně malé, a sice v desítkách či nižších stovkách hektarů.[9]

Druh je dobře přizpůsoben životu ve vyprahlé Austrálii; dokáže přežít až 3 měsíce bez přístupu k vodě, pokud má přístup k rostlinám s dostatečným obsah vody.[9][2] V případě vyrušení vydává hlasité zasyčení. K dalším hlasovým projevům patří charakteristické č-č.[2] Žije samotářsky, nicméně může dosahovat populačních hustot až 80 klokanů na 1 km².[9]

Klokan horský je polygamní, páří se typicky jen ti největší samci.[9] K rozmnožování může dojít v kteroukoliv roční dobu, avšak v období sucha jsou reprodukční aktivity výrazně sníženy. Doba gestace trvá kolem 34 dní, mládě žije ve vaku kolem 240–260 dní.[2] Samci se mohou pářit od věku 2 let, avšak typicky se spáří až ve stáří 6–7 let, kdy dosahují své maximální velikosti. Může se dožít až 22 let.[9]

Vztah k lidem[editovat | editovat zdroj]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí klokana horského jako málo dotčený druh se stabilní populací. Klokan horský má geograficky rozsáhlý areál výskytu a je přítomen v řadě chráněných území. Druh je komerčně loven, avšak lov je omezen a kontrolován na regionální i celostátní úrovni.[8]

Chov[editovat | editovat zdroj]

Klokan horský v jihlavské zoo

Klokan horský subsp. robustus (známý též jako klokan horský východní) je chován v několika německých a českých zoologických zahradách i v jedné zoo v Nizozemí.[10] V Česku je chován v Zoo Praha, od roku 2018 v Zoo Ostrava[11] a od roku 2022 v Zoo Ústí nad Labem.[12]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Historie chovu v Zoo Praha se začala psát v roce 2013,[13] kdy byla obdržena tři zvířata od soukromého chovatele z Belgie.[11] Český prvoodchov se podařil roku 2014.[14] V roce 2017 se podařilo odchovat dvě samice.[15] Na počátku roku 2018 byli chováni dva samci a čtyři samice.[14][15] V roce 2018 byli odchováni dva samci a jedna samice. Na konci téhož roku tak bylo v Zoo Praha chováno šest jedinců (tři samci, tři samice).[16][17] V lednu 2019 se narodilo další mládě,[18] které v srpnu téhož roku pokřtil fotbalista Antonín Panenka, jehož kariéra je intenzivně spojena s klubem Bohemians Praha 1905, který má ve znaku právě klokana. Klokaní samec dostal jméno Tonda.[19] Další mládě tohoto vzácně chovaného druhu přišlo na svět na počátku února 2020 a rovněž v březnu téhož roku.[20]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-06-27]
  2. ↑ a b c d e Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Strahan. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 S. 346-349. (anglicky) 
  3. ↑ Names List for MACROPODIDAE [online]. Australian Faunal Directory [cit. 2023-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c JACKSON, Stephen M.; GROVES, Colin. Systematics and taxonomy of Australian mammals. Collingwood, Vic.: CSIRO Publishing, 2015. ISBN 9781486300129. S. 163. (anglicky) 
  5. ↑ CELIK, Mélina; CASCINI, Manuela; HAOUCHAR, Dalal. A molecular and morphometric assessment of the systematics of the Macropus complex clarifies the tempo and mode of kangaroo evolution. Zoological Journal of the Linnean Society. 2019-06-25, roč. 186, čís. 3, s. 793–812. Dostupné online [cit. 2023-05-11]. ISSN 0024-4082. DOI 10.1093/zoolinnean/zlz005. (anglicky) 
  6. ↑ a b MENKHORST, Peter. A field guide to the mammals of Australia. South Melbourne, Australia: Oxford University Press, 2001. ISBN 019550870X. S. 118. (anglicky) 
  7. ↑ TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. S. 65. (anglicky) 
  8. ↑ a b Osphranter robustus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2019, 2019 [cit. 2023-07-20]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2019-1.RLTS.T40565A21953431.en. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d e NOWAK, Ronald M. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press, 2018. ISBN 9781421424675. S. 373-375. (anglicky) 
  10. ↑ Eastern wallaroo. www.zootierliste.de [online]. Zootierliste.de [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. 
  12. ↑ Zoo Ústí nad Labem [online]. [cit. 2023-07-16]. Dostupné online. 
  13. ↑ Akce v Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b Zoo Praha – přehledy chovaných druhů, 2018
  15. ↑ a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  16. ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  17. ↑ Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online. 
  18. ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-02-12]. Dostupné online. 
  19. ↑ Klokan horský dostal jméno po svém kmotrovi Antonínu Panenkovi – Tonda. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  20. ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Straham. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 (anglicky) 
  • MENKHORST, Peter. A field guide to the mammals of Australia. South Melbourne, Australia: Oxford University Press, 2001. ISBN 019550870X. (anglicky) 
  • NOWAK, Ronald M. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press, 2018. ISBN 9781421424675. (anglicky) 
  • TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Klokan_horský&oldid=22992330“