Klientelismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Klientelismus je neoficiální, zákulisní systém dohod ve společnosti, jehož charakteristickým znakem je ochrana, jinak zvaná též protekce, vybraných členů celku, potažmo poškozování zájmů subjektů v klientelistických vazbách neparticipujících. Kořenem klientelismu je skutečnost, že účastníci klientelistických ujednání bez této formy spolupráce nejsou schopni dosáhnout na zvýhodnění, typicky majetkové nebo společenské, které jim skrze klientelismus dostupné je. Z titulu své definice je klientelismus negativní společenský jev a jeho důsledky lze souhrnně označit jako porušování rovnosti.

Klientelismus v politice[editovat | editovat zdroj]

Poněvadž klientelismem vyprodukovaná ochrana má velice často podobu majetkového prospěchu, je klientelismus příznačný především pro a nejvíce se skloňuje v souvislosti s politickou scénou, jež se vyznačuje nakládáním s velkými objemy cizích aktiv, aniž by následky špatného hospodaření s nimi byly dostatečně odrazující hrozbou pro o nich rozhodující osoby. Stát, kraj, obec nebo státní firma totiž nemají jednoho nebo malý okruh vlastníků, profitujících z činnosti daného subjektu, v jejichž rukou by byl soustředěn dostatek moci pro důsledné, byť i nezákonné, potírání ekonomickou výkonnost subjektu snižujícího jednání.

Klientelismus v politice je druhem politické korupce. Jeho nosným pilířem je možnost ovlivňovat výběrová řízení na veřejné zakázky, k nimž se z jejich podstaty váže velmi nízké riziko komplikací s financováním — státní bankrot je poměrně vzácná záležitost. Jelikož související finanční ztráty mají devastující vliv na hospodářské výsledky, politický klientelismus je vysoce nežádoucí.

Mekkou politického klientelismu jsou totalitní režimy; v těsném závěsu následují diktatury, své pevné místo ale tento má i na opačném konci spektra politických uspořádání — rozšířen je v nevyspělých nebo mladých demokraciích a dává o sobě vědět i z vyspělých zemí.

Klientelismus v komunismu[editovat | editovat zdroj]

V komunistických zemích se uzavřené kruhy státního klientelismu nazývají nomenklatura, což je původně pozitivně míněný výraz pro vyšší kruhy, privilegované komunistickým režimem. Termín v tomto smyslu přišel z ruštiny.

Politický klientelismus v České republice[editovat | editovat zdroj]

V období po listopadu 1989 česká média opakovaně informovala a informují o rozličných aférách držitelů české politické moci, v nichž figurují úzká napojení těchto reprezentantů lidu na různé obchodní a poradenské společnosti.

Výrazné expanze živné půdy pro politický klientelismus se český politický rybníček dočkal v květnu 2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie — tímto aktem se v České republice registrovaným právním subjektům otevřela cesta k netriviálně poskytovaným dotacím z unijních fondů.

Historie politického klientelismu[editovat | editovat zdroj]

Užívání pojmu klient se datuje už od dob antického Říma, kde znamenalo osobu chráněnou patricijem. Ve středověku se význam termínu upravil na označení politického chráněnce feudála.

Z chronologického hlediska další záznamy o existenci klientelismu v politice se týkají amerických měst a doby let 18751920, z níž v některých případech politický klientelismus přežil nejméně do začátku třetího tisíciletí. Pokud jde o bližší specifikaci místa výskytu, z pramenů dokládajících uplatňování politického klientelismu na americkém kontinentu je možno vydedukovat jeho markantnější rozkvět v Latinské Americe, hlavně ve venkovských oblastech.

Původ slova[editovat | editovat zdroj]

Slovo klientelismus se skládá z kořene klient a přípony -ismus. Klient je výraz pro subjekt, o který jiná entita pečuje, popř. kterému slouží, přípona -ismus se užívá k pojmenování systému ve smyslu uspořádání.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]