Klement Slavický

Klement Slavický
Klement Slavický
Základní informace
Narození	22. září 1910; Tovačov
Úmrtí	4. září 1999 (ve věku 88 let); Praha
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Žánry	klasická hudba
Povolání	hudební skladatel, hudební pedagog, klavírista, varhaník, houslista a dirigent
Ocenění	Cena Svazu českých skladatelů a koncertních umělců (1965); zasloužilý umělec (1967); Řád republiky (1968)
Manžel(ka)	Vlasta Voborská-Slavická
Děti	Milan Slavický
Příbuzní	sestra Aša Slavická- Vondrovicová; tchán Kamil Voborský
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klement Slavický (22. září 1910 Tovačov – 4. září 1999 Praha) byl český hudební skladatel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Klement Slavický pocházel z muzikantské rodiny z Tovačova. Otec, Janáčkův žák, byl varhaníkem, sbormistrem a houslařem. Když doma hrával Beethovenovy sonáty, krčil se maličký Klement pod pianem a bez dechu jim naslouchal. Sám od sedmi let hrával na housle na kůru.

K. B. Jirák na pražské konzervatoři jej vyzbrojil základními kompozičními znalostmi, jeho absolventskou Fantazii pro klavír a orchestr mu sám provedl s Českou filharmonií, což znamenalo velkou poctu. Ve studiu pokračoval Slavický na mistrovské škole u Josefa Suka, u něhož si vytříbřil smysl pro instrumentální barvy a architektonickou výstavbu díla. Životními skladbami jsou i jeho práce vznikající pod Sukovým dohledem, I. symfonietta a I. smyčcový kvartet. Ve 30. letech, kdy skladatel pracoval v rozhlase jako hudební režisér, na něj mocně působila hudba Stravinského, Bartóka, Prokofjeva, Janáčka a Ostrčila.

V čase ohrožení národa se Slavický přimkl k folklóru rodného kraje. Svůj vztah k moravské písni a hře hudců charakterizoval jako „okouzlení a inspiraci“. V tomto opojení zkomponoval písňové cykly Zpěv rodné země a Ej, srdénko moje, V reakci na krutý útisk vytvořil náročný mužský dvojsbor Lidice na Halasovy verše, ovšem na jeho provedení musel patnáct let čekat. Na konci své „folklórní éry“ se dopracoval k rozměrným symfonickým formám: Moravským tanečním fantaziím a Rapsodickým variacím. V nich neidealizoval lidové předlohy, jen v jejich duchu tvořil vlastní hudbu.

Kompoziční přerod se u Slavického odehrál na počátku 50. let příklonem k instrumentální tvorbě vytříbeného slohu a techniky. Tehdy i na něho dolehla tíha oficiální kultury, která každé vybočení od socialistického realismu považovala za nežádoucí formalismus. Slavický se však nenechal sevřít do kazajky dobových představ o realistické hudbě a tvořil po svém i za cenu ztráty přízně představitelů státní moci.

Jeho hudba je citově angažovaná, rozechvělá i v nejtišším lyrickém zpěvu. Patří k nejcennějšímu odkazu české hudby druhé poloviny dvacátého století.

Zemřel roku 1999 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Klement Slavický roku 1985 dostal za své rozsáhlé dílo, zejména za 4. symfoniettu „Pax hominibus in orbi universo“ zlatou medaili OSN. Skladbu předznamenanou mottem Alberta Schweitzera vytvořil v roce 1984 a věnoval ji 40. výročí založení OSN. V premiéře dílo zaznělo na koncertě Pražského jara 1986.

Nejznámější díla[editovat | editovat zdroj]

Klavírní sonáta "Zamyšlení nad životem"
I. symfonieta
I. smyčcový kvartet
Šohajé a Madrigaly
Lidice
Eseje a etudy
Moravské taneční fantazie
Rapsodické variace
Suita pro klavír
Píseň domova
Furiant
Partita pro sólové housle
Rapsodie pro sólovou violu
Intermezzi mattutini
Fresky a Invokace
Suita
Trialog
Musica monologica
Tři studie
Capriccia a musica
Pax hominibus in universo orbi
Psalmi
Cesta ke světlu
Sonáta přátelství

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Gracian Černušák: Dějiny evropské hudby. Praha : Panton, 1964, s. 381.
Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha s. 516
Jana Adámková: Moravizmy v tvorbě Klementa Slavického. Diplomová práce (Katedra muzikologie FF UPOL, 1997)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Životopis
Dílo a bibliografie Archivováno 7. 3. 2016 na Wayback Machine.
Skladby K. Slavického ke stažení