Klement Slavický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Klement Slavický
Základní informace
Narození 22. září 1910
Tovačov
Úmrtí 4. září 1999 (ve věku 88 let)
Praha
Žánry klasická hudba
Povolání hudební skladatel a hudební pedagog
Manžel(ka) Vlasta Voborská-Slavická
Děti Milan Slavický
Příbuzní sestra Aša Slavická- Vondrovicová
tchán Kamil Voborský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klement Slavický (22. září 1910 Tovačov4. září 1999 Praha) byl významný český hudební skladatel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Klement Slavický pocházel z muzikantské rodiny z Tovačova. Otec, Janáčkův žák, byl varhaníkem, sbormistrem a houslařem. Když doma hrával Beethovenovy sonáty, krčil se maličký Klement pod pianem a bez dechu jim naslouchal. Sám od sedmi let hrával na housle na kůru.

K. B. Jirák na pražské konzervatoři jej vyzbrojil základními kompozičními znalostmi, jeho absolventskou Fantazii pro klavír a orchestr mu sám provedl s Českou filharmonií, což znamenalo velkou poctu. Ve studiu pokračoval Slavický na mistrovské škole u Josefa Suka, u něhož si vytříbřil smysl pro instrumentální barvy a architektonickou výstavbu díla. Životními skladbami jsou i jeho práce vznikající pod Sukovým dohledem, I. symfonietta a I. smyčcový kvartet. Ve 30. letech, kdy skladatel pracoval v rozhlase jako hudební režisér, na něj mocně působila hudba Stravinského, Bartóka, Prokofjeva, Janáčka a Ostrčila.

V čase ohrožení národa se Slavický přimkl k folklóru rodného kraje. Svůj vztah k moravské písni a hře hudců charakterizoval jako „okouzlení a inspiraci“. V tomto opojení zkomponoval písňové cykly Zpěv rodné země a Ej, srdénko moje, V reakci na krutý útisk vytvořil náročný mužský dvojsbor Lidice na Halasovy verše, ovšem na jeho provedení musel patnáct let čekat. Na konci své „folklórní éry“ se dopracoval k rozměrným symfonickým formám: Moravským tanečním fantaziím a Rapsodickým variacím. V nich neidealizoval lidové předlohy, jen v jejich duchu tvořil vlastní hudbu.

Kompoziční přerod se u Slavického odehrál na počátku 50. let příklonem k instrumentální tvorbě vytříbeného slohu a techniky. Tehdy i na něho dolehla tíha oficiální kultury, která každé vybočení od socialistického realismu považovala za nežádoucí formalismus. Slavický se však nenechal sevřít do kazajky dobových představ o realistické hudbě a tvořil po svém i za cenu ztráty přízně představitelů státní moci.

Jeho hudba je citově angažovaná, rozechvělá i v nejtišším lyrickém zpěvu. Patří k nejcennějšímu odkazu české hudby druhé poloviny dvacátého století.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Slavický roku 1985 dostal za své rozsáhlé dílo, zejména za 4. symfoniettu „Pax hominibus in universo orbi“ zlatou medaili OSN.

Nejznámější díla[editovat | editovat zdroj]

  • Klavírní sonáta "Zamyšlení nad životem"
  • I. symfonieta
  • I. smyčcový kvartet
  • Šohajé a Madrigaly
  • Lidice
  • Eseje a etudy
  • Moravské taneční fantazie
  • Rapsodické variace
  • Suita pro klavír
  • Píseň domova
  • Furiant
  • Partita pro sólové housle
  • Rapsodie pro sólovou violu
  • Intermezzi mattutini
  • Fresky a Invokace
  • Suita
  • Trialog
  • Musica monologica
  • Tři studie
  • Capriccia a musica
  • Pax hominibus in universo orbi
  • Psalmi
  • Cesta ke světlu
  • Sonáta přátelství

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gracian Černušák: Dějiny evropské hudby. Praha : Panton, 1964, s. 381.
  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha s. 516
  • Jana Adámková: Moravizmy v tvorbě Klementa Slavického. Diplomová práce (Katedra muzikologie FF UPOL, 1997)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]