Klement Slavický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Klement Slavický
Základní informace
Narození 22. září 1910
Tovačov
Úmrtí 4. září 1999 (ve věku 88 let)
Praha
Žánry klasická hudba
Povolání hudební skladatel a hudební pedagog
Manžel(ka) Vlasta Voborská-Slavická
Děti Milan Slavický
Příbuzní sestra Aša Slavická- Vondrovicová
tchán Kamil Voborský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klement Slavický (22. září 1910 Tovačov4. září 1999 Praha) byl český hudební skladatel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Klement Slavický pocházel z muzikantské rodiny z Tovačova. Otec, Janáčkův žák, byl varhaníkem, sbormistrem a houslařem. Když doma hrával Beethovenovy sonáty, krčil se maličký Klement pod pianem a bez dechu jim naslouchal. Sám od sedmi let hrával na housle na kůru.

K. B. Jirák na pražské konzervatoři jej vyzbrojil základními kompozičními znalostmi, jeho absolventskou Fantazii pro klavír a orchestr mu sám provedl s Českou filharmonií, což znamenalo velkou poctu. Ve studiu pokračoval Slavický na mistrovské škole u Josefa Suka, u něhož si vytříbřil smysl pro instrumentální barvy a architektonickou výstavbu díla. Životními skladbami jsou i jeho práce vznikající pod Sukovým dohledem, I. symfonietta a I. smyčcový kvartet. Ve 30. letech, kdy skladatel pracoval v rozhlase jako hudební režisér, na něj mocně působila hudba Stravinského, Bartóka, Prokofjeva, Janáčka a Ostrčila.

V čase ohrožení národa se Slavický přimkl k folklóru rodného kraje. Svůj vztah k moravské písni a hře hudců charakterizoval jako „okouzlení a inspiraci“. V tomto opojení zkomponoval písňové cykly Zpěv rodné země a Ej, srdénko moje, V reakci na krutý útisk vytvořil náročný mužský dvojsbor Lidice na Halasovy verše, ovšem na jeho provedení musel patnáct let čekat. Na konci své „folklórní éry“ se dopracoval k rozměrným symfonickým formám: Moravským tanečním fantaziím a Rapsodickým variacím. V nich neidealizoval lidové předlohy, jen v jejich duchu tvořil vlastní hudbu.

Kompoziční přerod se u Slavického odehrál na počátku 50. let příklonem k instrumentální tvorbě vytříbeného slohu a techniky. Tehdy i na něho dolehla tíha oficiální kultury, která každé vybočení od socialistického realismu považovala za nežádoucí formalismus. Slavický se však nenechal sevřít do kazajky dobových představ o realistické hudbě a tvořil po svém i za cenu ztráty přízně představitelů státní moci.

Jeho hudba je citově angažovaná, rozechvělá i v nejtišším lyrickém zpěvu. Patří k nejcennějšímu odkazu české hudby druhé poloviny dvacátého století.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Slavický roku 1985 dostal za své rozsáhlé dílo, zejména za 4. symfoniettu „Pax hominibus in universo orbi“ zlatou medaili OSN.

Nejznámější díla[editovat | editovat zdroj]

  • Klavírní sonáta "Zamyšlení nad životem"
  • I. symfonieta
  • I. smyčcový kvartet
  • Šohajé a Madrigaly
  • Lidice
  • Eseje a etudy
  • Moravské taneční fantazie
  • Rapsodické variace
  • Suita pro klavír
  • Píseň domova
  • Furiant
  • Partita pro sólové housle
  • Rapsodie pro sólovou violu
  • Intermezzi mattutini
  • Fresky a Invokace
  • Suita
  • Trialog
  • Musica monologica
  • Tři studie
  • Capriccia a musica
  • Pax hominibus in universo orbi
  • Psalmi
  • Cesta ke světlu
  • Sonáta přátelství

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gracian Černušák: Dějiny evropské hudby. Praha : Panton, 1964, s. 381.
  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha s. 516
  • Jana Adámková: Moravizmy v tvorbě Klementa Slavického. Diplomová práce (Katedra muzikologie FF UPOL, 1997)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]