Karel Horálek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. PhDr. Karel Horálek, DrSc.
Narození 4. listopadu 1908
Rajhrad
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. srpna 1992 (ve věku 83 let)
Praha
Česká republikaČeská republika Česká republika
Povolání vysokoškolský učitel a spisovatel
Alma mater Masarykova univerzita
Témata slavistika
Významná díla Úvod do studia slovanských jazyků
Ocenění Řád práce
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Horálek (4. listopadu 1908 Rajhrad[1] u Brna26. srpna 1992 Praha) byl český jazykovědec, slavista, paleoslovenista, bulharista, literární vědec a historik, folklorista, textolog, lexikograf, versolog, vysokoškolský pedagog, člen korespondent ČSAV.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na reálném gymnáziu (1927) několik let pracoval jako kreslič v grafickém závodě v Brně,[2] v letech 19351939 studoval na FF MU češtinu, filozofii a slovanskou filologii,[3]poté krátce zůstal v jejím svazku jako asistent.[3] V rámci represí po 17. listopadu 1939 byl zatčen a šest měsíců vězněn v koncentračním táboře Oranienburg, od srpna 1940 do září 1945 byl zaměstnán v Kanceláři Slovníku jazyka českého.[3]

V roce 1945 získal na FF MU doktorát filozofie (disertační práci Rajhradské Martyrologium Adonis předložil a obhájil již před svým zatčením v roce 1939) [2]a nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1946 habilitoval, následně byl jmenován docentem (19461947) a od 1947 profesorem slovanské jazykovědy.[4] Na FF UK zastával různé pozice, byl proděkanem, ve čtyřech funkčních obdobích děkanem tehdejší filologické fakulty (19551959),[5] vedoucím katedry slavistiky (19511971).[5]V roce 1956 byl zvolen členem korespondentem ČSAV,[6] od roku 1972 do 1978 působil ve funkci ředitele Ústavu pro jazyk český ČSAV, v dalších letech jako vědecký konzultant Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV.[5]V květnu 1941 se stal členem Pražského lingvistického kroužku.[7]

Vedle plnění pedagogických povinností a s nimi spojeným výkonem akademických funkcí vyvíjel intenzivní organizátorskou domácí i zahraniční vědeckou činnost, byl členem Mezinárodní komise folkloristické, Komise pro dějiny slavistiky při Mezinárodním komitétu slavistů, působil v redakčních radách časopisů Slovo a slovesnost a Slavia.[6] V letech 1940–1945 se podílel na přípravě Příručního slovníku jazyka českého, uspořádal, redigoval a vydal Velký rusko-český slovník (1952–1964 s B. HavránkemL. V. Kopeckým) a Česko-ruský slovník (1958 s B. Ilkem a L. V. Kopeckým).[2] Patřil k čelným českým lingvistům druhé poloviny 20. století.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Byl nositelem Řádu práce (1969), stříbrné (1968) a zlaté (1983) Plakety Josefa Dobrovského, bulharského Řádu Cyrila a MetodějeHerderovy ceny.[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Centrem jeho vědeckého zájmu byly všechny obory slavistiky, zejména paleoslovenistika, slovanská jazykovědná komparistika v historických i současných kontextech, bohemistika, balkanistika (se zvláštním zřetelem k bulharistice), sémiotika, fonologie, problémy textové kritiky, slovanský lidový i umělý verš a folklor. Zabýval se rovněž obecnou teorií a filozofií jazyka i teorií překladu.

Publicisticky přispěl do řady sborníků,[2] jeho vědecké práce vycházely od roku 1939 v řadě domácích odborných časopisú (v abecedním řazení) Acta Academiae Velehradensis, Acta Universitatis Carolinae-Philologica a Slavica Pragensia, Bulletin Ústavu ruského jazyka a literatury, Bulletin Vysoké školy ruského jazyka a literatury, Byzantinoslavica, Časopis pro moderní filologii, Česká literatura, Československá rusistika, Dialog, Estetika, Jazykovědné aktuality, Listy filologické, Naše doba, Naše řeč, Naše věda, Ruský jazyk, Slavia, Slovanské štúdie (Bratislava), Slovenská reč (Bratislava), Slovo a slovesnost, Sovětská věda-jazykověda i zahraničních slavistických a folkloristických periodik Bălgarski ezik (Sofia), Die Welt der Slaven (Wiesbaden), Fabula (Berlín),  Linguistics (Haag), Literatura ludowa (Varšava), Revue des études slaves (Paříž), Umjetnost riječi (Záhřeb), Voprosy jazykoznanija (Moskva), Wiener slawistisches Jahrbuch.[2]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Studie o slovanském verši, 1946
  • Ruština – učebnice s L. V. Kopeckým a dalšími, 1947
  • Význam Savviny knigy pro rekonstrukci staroslověnského překladu evangelia, 1948
  • Staré veršované legendy a lidová tradice, 1948
  • K dějinám tekstu staroslověnského evangelia, 1948
  • Velký rusko-český slovník, 1952 – 1964, spolu s L. V. Kopeckým, B. Havránkem a kolektivem
  • Základy staroslověnštiny, 1953
  • O jazyce literárních děl Aloise Jiráska, 1953
  • Evangeliáře a čtveroevangelia – Příspěvky k textové kritice a k dějinám staroslověnského překl. evangelia, 1954
  • Přehled vývoje českého a slovenského verše, 1957
  • Kapitoly z teorie překládání, 1957
  • Úvod do studia slovanských jazyků, 1962
  • Studie o slovanské lidové poezii, 1962
  • Slovanské pohádky, 1964
  • Pohádkoslovné studie, 1964
  • Studie ze srovnávací folkloristiky, 1966
  • Filosofie jazyka, 1967
  • Základy slovanské metriky, 1977
  • Folklór a světová literatura, 1979
  • Studie o populární literatuře českého obrození, 1990

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Rajhrad
  2. a b c d e Karel Horálek ve Slovníku české literatury po roce 1945 [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 229.
  4. Český biografický slovník XX. století I, s. 499.
  5. a b c Karel Horálek [online]. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Dostupné online. (česky) 
  6. a b c Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 230.
  7. Pražský lingvistický kroužek v dokumentech, s. 374.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bibliografický soupis publikační činnosti doktora filologických věd Karla Horálka, profesora Karlovy university / Sest. Josef Kurz a Zdeněk Tyl. Praha : Slovanská knihovna, 1959.
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 229–231.  
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha : Academia, 1977. 469 s. S. 140.  
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760 : biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 162–166.  
  • Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 79–80. 
  • Pražský lingvistický kroužek v dokumentech / Petr Čermák, Claudio Poeta, Jan Čermák. Praha : Academia, 2012. 783 s. ISBN 978-80-200-2097-0.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 449.  
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 95.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]