Karel Angelis
| prof. Dr. Karel Angelis, CSc. | |
|---|---|
| 1. ředitel Pedagogického institutu v Hradci Králové | |
| Ve funkci: 1. srpna 1959 – 1963 | |
| Předchůdce | úřad vznikl |
| Nástupce | on sám (jako děkan PdF v Hradci Králové) |
| 1. děkan Pedagogické fakulty v Hradci Králové | |
| Ve funkci: 1963 – 1968 | |
| Nástupce | Josef Kittler |
| Ve funkci: říjen 1969 – 1970 | |
| Předchůdce | Josef Kittler |
| Nástupce | doc. Jaroslav Máslo |
| Proděkan pro ideologickou a politickovýchovnou práci a zahraniční styky FF UK | |
| Ve funkci: 1971 – 1980 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Komunistická strana Československa (od 1942) |
| Narození | 6. června 1913 Dolní Cerekev  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 26. února 1982 (ve věku 68 let) Praha?  Československo |
| Alma mater | Škola vysokých studií pedagogických Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Karel Angelis (6. června 1913, Dolní Cerekev – 26. února 1982, Praha?) byl český pedagog, první ředitel Pedagogického institutu v Hradci Králové (předchůdce Univerzity Hradec Králové) a proděkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Mládí a studia
[editovat | editovat zdroj]Karel Angelis se narodil 6. června 1913 v Dolní Cerekvi. Vystudoval Školu vysokých studií pedagogických v Praze a poté vyučoval na základních i středních školách.[2] Podílel se na levicovém protifašistickém odboji za druhé světové války v rámci tzv. Učitelské unie.[3] Roku 1942 vstoupil do KSČ. Po osvobození byl zvolen prvním předsedou revolučního národního výboru v Horních Počernicích. Po druhé světové válce pokračoval ve studiu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde získal titul doktor pedagogiky, později titul kandidát pedagogických věd.[4] Od 1. října 1948 pracoval jako asistent semináře pedagogiky a později katedry pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1953 jako odborný asistent na katedře pedagogiky při Vysoké škole pedagogické v Praze.[3] V padesátých letech se též podílel na sepsání publikace Dějiny pedagogiky.[5]
V Hradci Králové
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1959 byl členem školské komise při KV KSČ v Hradci Králové a podílel se na zakládání Pedagogického institutu v Hradci Králové, jehož se 1. srpna 1959 stal prvním ředitelem. Roku 1960 byl jmenován docentem bez habilitačního řízení.[6] Po transformaci Pedagogického institutu na Pedagogickou fakultu se stal jejím děkanem do roku 1968, kdy ve světle událostí pražského jara vyšla najevo nespokojenost akademické obce s jeho autokratickým způsobem řízení a on abdikoval.[7] Vystřídal jej Josef Kittler. Během pražského jara se angažoval v konzervativním radikálním uskupení Levá fronta.[8][9][10] V říjnu 1969 však Kittler rezignoval a děkanem byl zvolen opět Angelis.[11]
Pozdní léta a smrt
[editovat | editovat zdroj]30. září 1970 opustil funkci děkana a odešel do Prahy. Zde měl vykonávat funkci náměstka ministra školství, na funkci však nestačil a roku 1971 byl jmenován (opět bez habilitačního řízení) profesorem pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.[4][12] Roku 1973 byl jmenován proděkanem pro ideologickou a politickovýchovnou práci a zahraniční styky FF UK. V této funkci se udržel do roku 1980 a stal se nechvalně známým nejen pro perzekuci studentů[13], ale i pro nařízení všem pedagogům fakulty, aby korespondenci posílali v nezalepených obálkách, aby jako cenzor mohl zkontrolovat jejich nezávadnost.[12]
V roce 1977 odsoudil Chartu 77 prohlášením: „...celou záležitost nelze dramatizovat, neboť hrstka lidí, která pamflet podepsala, stojí osamocena proti obrovské vůli pracujícího lidu...“.[14]
Karel Angelis zemřel pravděpodobně v Praze 26. února 1982.[1]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1963)[15]
- Řád práce (1979)[16]
V nekrologu uveřejněném v pedagogických zprávách obdržel roku 1948 Řád Vítězného února. V oficiálním seznamu Kanceláře prezidenta republiky však jeho jméno nefiguruje.[4][17]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Angelis, Karel, 1913-1982 - Katalog Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně. katalog.kfbz.cz [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online.
- ↑ SKLENÁŘOVÁ Sylva, Rozvoj Pedagogického institutu v Hradci Králové jako školy, Zpravodaj Univerzity Hradec Králové, prosinec 2007. Dostupné online
- ↑ a b duben 2008 Stalo se na UHK Knižní dar Amerického centra pro univerzitu Obsah - PDF Free Download. adoc.pub [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Nekrolog: Zemřel univ. prof. dr. Karel Angelis, CSc, 1982
- ↑ Rozvoj československé pedagogické teorie, Československá socialistická pedagogika. Dostupné online
- ↑ JAKUB, Jareš. Filosofická fakulta UK v letech 1968 – 1971: Vývoj ve stranické organizaci KSČ na FF UK aneb od rehabilitací k nové čistce. Praha, 2004. Seminární práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Doc. PhDr. Eduard Kubů, CSc. Dostupné online Archivováno 21. 10. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ SKLENÁŘOVÁ Sylva, Pedagogická fakulta v Hradci Králové ve druhé polovině šedesátých let, Minulostí naší vysoké školy (12), Zpravodaj UHK, prosinec 2008. Dostupné online
- ↑ Pavel Urbášek: Jak „pancéřové divize“ bránily socialismus | Listy. www.listy.cz [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-11.
- ↑ 1968: ultras nejenom z Libně. Plus [online]. 2014-08-15 [cit. 2022-04-02]. Dostupné online.
- ↑ 2010 - PDF Free Download. adoc.pub [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JAKLOVÁ, Andrea. Analýza a popis archivních dokumentů vzešlých z činnosti děkanátu Pedagogické fakulty v Hradci Králové v 70. a 80. letech 20. století. Hradec Králové, 2020. Diplomová práce. Katedra pomocných věd historických a archivnictví, Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové. Vedoucí práce Mgr. Sylva Sklenářová, Ph.D. Dostupné online
- ↑ a b PETRÁŇ, Josef. Filozofové dělají revoluci : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy během komunistického experimentu (1948-1968-1989). Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 1 online resource (1132 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-3013-7, ISBN 80-246-3013-3. OCLC 944229986 S. 506–507.
- ↑ KSČ na FF UK - Nečlenové SSM pozor!. www.proverenafakulta.cz [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Náměstí Krasnoarmějců 2: Adresa „ostrůvku pozitivní deviace“. ČT24 [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Nositelé vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, Dostupné online
- ↑ Nositelé Řádu práce, Dostupné online
- ↑ WWW.FG.CZ, 2022, FG Forrest, a s. Seznamy nositelů státních vyznamenání. Archív KPR [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online.
