Kapucínský klášter (Nové Město)

Klášter kapucínů na Novém Městě pražském
	Klášter kapucínů, pohled od západu z náměstí Republiky
Lokalita
Stát	Česko
Místo	Praha; Nové Město
Ulice	Na Poříčí
Souřadnice	50°5′19,83″ s. š., 14°25′44,79″ v. d.
Základní informace
Řád	kapucíni
Založení	1630/1642, vysvěcen 1653
Zrušení	1795
Obnovení	1992
Znak
Odkazy
Kód památky	39838/1-1055 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter kapucínů na Novém Městě pražském se nacházel v ulici Na Poříčí č. 2111/1a v městské části Praha 1- Nové Město od roku 1638 až do roku 1782. Součástí kláštera byl také kostel svatého Josefa.

Kapucínský klášter byl založen v roce 1630 z podnětu císaře Ferdinanda II. Hlavním donátorem byl majitel jaroměřického panství Gerhard z Questenberka. Konvent byl ustanoven v roce 1633 a v roce 1638 byla zahájena výstavba klášterního domu. Barokní kostel svatého Josefa, který byl součástí konventu, byl postavený v letech 1636 až 1653 a na svém místě se nachází dodnes.

V roce 1653 byl Kapucínský klášter vysvěcen a sloužil pak svému účelu více než sto let. V roce 1689 jej poničil velký požár, ale došlo k obnově budovy. V roce 1782 byl klášter zrušen dekretem Josefa II. a budova postupně chátrala. Zakoupilo ji vojsko a již v roce 1799 vznikla na místě kláštera kasárna Josefská. V roce 1919 byla přejmenována na kasárna Jiřího z Poděbrad. V roce 1993 došlo k jejich zrušení, budova byla kromě fasády stržena a na jejím místě byl postaven multifunkční komplex Palladium, který byl otevřen v roce 2007.

Historie kláštera

Založení kláštera

První kapucíni vedení sv. Vavřincem z Brindisi přišli do Českých zemí v roce 1599 na pozvání pražského arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé a Lipé. Usadili se v Praze, kde byl v roce 1600 založen klášter na Hradčanech. Na Novém Městě se kapucíni usadili v letech 1630 až 1631 v domě, který stával na místě dnešní obnovené jízdárny komplexu Palladia.

Jejich komunita se rozrůstala, a proto byl roku 1630 z podnětu císaře Ferdinanda II. založen klášter. Císař přispěl na stavbu, ovšem hlavním fundátorem kláštera byl o šest let později Gerhard baron z Questenberka, který velkou měrou přispěl na jeho výstavbu.

Výstavbu kláštera a kostela svatého Josefa provázely nejrůznější potíže, největší překážkou byla třicetiletá válka. Celý areál byl postaven v barokním slohu podle návrhu stavitele Melchiora Meera, kterému pomáhal Gione Decapaoli. Klášter byl společně s kostelem vysvěcen v roce 1653 pražským arcibiskupem kardinálem Arnoštem Vojtěchem z Harrachu.

Zrušení kláštera

Roku 1782 v rámci reforem císaře Josefa II. byl klášter zrušen a jeho kostel přeměněn na filiální součást farnosti svatého Petra na Poříčí. V budově zrušeného kláštera byla v roce 1799 umístěna kasárna Josefská. V roce 1834 zde Josef Kajetán Tyl napsal text zpěvohry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, včetně textu budoucí české hymny Kde domov můj. Kasárna své funkci sloužila téměř 200 let a byla zrušena v roce 1993.

Po roce 1830 kapucíni usilovali o návrat kostela svatého Josefa. To se jim podařilo v roce 1832 a pro své potřeby přestavěli klasicistně barokní budovu staršího hospice (1861) vpravo u kostela. Plánovali i výstavbu nového kláštera, ale k tomu nedošlo.

Po druhé světové válce byli kapucíni opět vyhnáni a z budovy hospice se stala Městská hudební škola. Kostel svatého Josefa se po roce 1950 stal opět součástí farnosti svatého Petra na Poříčí.

V roce 1992 se kapucíni opět vrátili do kostela a později byl pro ně na parcele za kostelem zbudován nový malý klášter, který v roce 2008 posvětil biskup Jiří Paďour.

Popis zaniklého kláštera

Prostory Kapucínského kláštera podléhaly benátskému vzoru, tak jako většina klášterů té doby. V klášteře byla tato zařízení:

ložnice nebo cely řeholníků (dormitorium)
prostory a ložnice pro čekatele (novic) na řeholní slib (noviciát)
cely pro nemocné (infirmarium)
modlitebna (oratorium)
knihovna a písárna, která sloužila řeholníkům k opisovaní rukopisů (skriptorium)
vytápěná místnost (kalefaktorium)
sanitární zařízení (záchody - prevéty, umývárny s kotlem na teplou vodu)
společná jídelna řeholníků (refektorium)
černá kuchyně (nigrum culina)
přípravna jídla (stanze)
spiž (cellarium)
skladiště cenných věcí (repositorium)
hospodářské budovy (dílny a pivovar)
křížová chodba kolem rajského dvora (kvadratura, také ambit, kolem paradisi atrium)
kruhová kašna (lavatorium)