Kaple svatého Václava (Staré Hraběcí)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kaple svatého Václava
ve Starém Hraběcí
Kaple svatého Václava (2015)
Kaple svatého Václava (2015)
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresDěčín
ObecVelký Šenov
LokalitaStaré Hraběcí
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátděčínský
FarnostVelký Šenov
Statuskaple
Užíváníbližší informace o bohoslužbách
Zasvěcenísvatý Václav
Datum posvěcení1878
Architektonický popis
Stavební slohneoklasicismus
Výstavba1878
Specifikace
Kapacita12 míst
Umístění oltářezápad
Stavební materiálkámen, cihly
Další informace
Adresa407 78 Velký Šenov
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kaple svatého Václava ve Starém Hraběcí byla postavena roku 1878. Stojí přibližně uprostřed vsi u silnice II/265.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Neoklasicistní kaple byla ve Starém Hraběcí postavena a vysvěcena roku 1878 a nahradila tak pravděpodobně starší dřevěný svatostánek. Stavba v celkové hodnotě 700 zlatých byla financována z veřejné sbírky, částkou 100 zlatých přispěl také císař František Josef I. (1848–1916) a 200 lir věnoval papež Pius IX. (1846–1878).[1] Zvon v kapli nesl letopočet 1728 a pocházel pravděpodobně ze starší kaple nebo zvonice. Roku 1917 padl za oběť první světové válce. Hlavní oltářní obraz s portrétem svatého Václava darovala blíže neurčená hraběnka z rodu Salm-Reifferscheidtů. V kapli nebyly slouženy pravidelné mše, využívána byla ke každodennímu vyzvánění a během významných církevních svátků. Po druhé světové válce a vysídlení původních obyvatel přestali noví obyvatelé vsi kapli využívat, přesto byla průběžně udržována. V 90. letech 20. století byla z iniciativy faráře Václava Horniaka opravena fasáda a střecha. Kaple je v majetku Římskokatolické farnosti Velký Šenov a není památkově chráněna. Využívána je jednou do roka při pobožnosti u příležitosti svátku svatého Václava.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kaple neprošla za dobu své existence většími úpravami a zachovala se tak v téměř původní podobě. Půdorys je obdélný s trojstranným závěrem. Okraje průčelí zdobí lizény, nad půlkruhově zakončenými dveřmi je ve štítu umístěno kruhové okno. V každé z bočních stěn je jedno úzké okno zakončené půlkruhovým obloukem. Boční i zadní stěny jsou členěny lizénovými rámci. Fasáda je světle žlutá s výjimkou lizén v průčelí, které jsou červené. Původní břidlicová střecha byla při poslední opravě nahrazena plechem natřeným na červeno. Ze zadní části střechy vybíhá široký šestihranný sanktusník zakončený papežským křížem. Z vnitřního vybavení se dochoval dřevěný oltář (bez původního obrazu) a dřevěné lavice. Na levé vnější stěně je umístěna pamětní deska se jmény obětí první světové války.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FIEDLER, Josef. Heimatskunde des politischen Bezirkes Schluckenau. 1. vyd. Rumburg: Bezirkslehrerverein, 1898. 488 s. S. 432. (německy) 
  2. Staronové pobožnosti. Mikulášovické proudy. Listopad 2019, roč. 1, čís. 4, s. 7. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FIEDLER, Josef. Heimatskunde des politischen Bezirkes Schluckenau. 1. vyd. Rumburg: Bezirkslehrerverein, 1898. 488 s. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]