Kandži

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Kanji)
Skočit na: Navigace, Hledání
Ukázka kaligrafického písma Tento článek obsahuje japonský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto kandži nebo kany zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.

Kandži, často psané jako v angličtině Kanji, (japonsky: 漢字) je znakový systém používaný pro zápis japonštiny. Vyvinul se z čínských znaků, které přišly do Japonska společně s buddhistickými texty. V současné japonštině se používá v kombinaci s hiraganou a katakanou.

Čtení kandži[editovat | editovat zdroj]

V kandži jednotlivý znak reprezentuje význam, resp. kořen slova. Čtení znaku nelze zjistit z jeho písemné podoby, je třeba se jej naučit. Každý znak má formálně dvě čtení:

  • sinojaponské (on, 音), tzv. onjomi
  • japonské (kun, 訓), tzv. kunjomi

Sinojaponské čtení vychází z čínštiny, japonské čtení je oproti tomu čtení vycházející z původní japonštiny, tj. mluveného jazyka před příchodem čínských znaků. Některé znaky mají pouze jedno onjomi a jedno kunjomi, jiné jich mají více, u některých japonské či sinojaponské čtení chybí. Tyto zvláštnosti japonského způsobu čtení původně čínských znaků jsou dány především rozdíly mezi japonštinou a čínštinou a samotným průběhem procesu přebírání znaků kandži pro zápis japonštiny.

Zjednodušeně lze říct, že zpočátku se v Japonsku psalo přímo čínsky. S pronikáním čínštiny do japonské kultury docházelo k svébytnému vývoji čtení znaků, ve kterém bylo původní čínské čtení často pojaponštěno či zkomoleno. Takové čtení znaku se nazývá onjomi a je obvyklé, že jeden znak kandži má takových čtení hned několik zároveň, což může mít několik příčin:

1) Různá onjomi slouží k odlišení významu daného znaku podle kontextu (jeden znak často slouží pro označení několika různých konceptů).

2) Jde o výsledek vývoje mluvené čínštiny, který způsobil, že znak, který již přišel do Japonska dříve a má své onjomi, dorazil např. v nějakém novém náboženském textu znovu, ale tentokrát s dalším čtením.

3) Jde o výsledek odlišného způsobu pojaponšťování čínské výslovnosti pro dané slovo (důvodem je mimo jiné fakt, že čínská výslovnost mohla znít jinak budhistickým učencům a jinak obchodníkům, a záleželo proto na tom, kdo a v jaké podobě předal čtení znaků dál).

Postupem času se znaky s příslušnými významy začaly číst japonsky, jelikož mluvená japonština svébytně existovala a docházelo ke snahám o vznik její písemné podoby. Tím došlo k přiřazení japonského čtení k čínským znakům, které nazýváme kunjomi. Například znak pro východ má onjomi . Zároveň však pro stejný význam existují hned dva původní japonské výrazy: higaši a azuma. Ty se proto ke znaku připojily a staly se z nich příslušná kunjomi.

Sinojaponské čtení se používá ve složeninách (hi oheň , jama hora , kazan sopka 火山), japonské především v případě, kdy znak stojí samostatně, nebo jako kořen slova (taberu jíst 食べる). V některých případech se i složeniny čtou japonsky, v dalších případech se vyskytuje kombinované japonsko-sinojaponské (on-kun i kun-on) čtení, ke správnému čtení je nutné znát kontext či daný úzus.

Pro zápis výslovnosti se používá furigana.

Počet znaků kandži[editovat | editovat zdroj]

Běžná japonština (od roku 2010) používá 2136 znaků zařazených do tzv. „Džójó kandži“ (常用漢字), které jsou součástí základního a středního vzdělání. Tento standard, rozšířený o znaky používané v osobních jménech, se nazývá „Džinmeijó kandži“ (人名用漢字) a obsahuje celkem 3119 znaků. Kodifikace pro průmyslové užití má zkratku JIS (Japanese Industrial Standard), je obdobou standardu ASCII a nejběžněji používaný standard JIS X 0208 obsahuje 6355 znaků kandži. Celkový počet znaků kandži je neznámý, odhaduje se okolo 50 000.

Radikály kandži[editovat | editovat zdroj]

V písemné formě každého znaku je obsažen tzv. radikál.

Radikálem se nazývá tahová kombinace - část znaku kandži, podle které lze znak dohledat ve znakovém slovníku. Některé znaky jsou radikálem samy o sobě a mohou pak vystupovat jako radikály jiných znaků, přičemž je někdy pozměněna jejich podoba, nebo i počet tahů (人 (člověk) → 休 (volno, člověk pod stromem ), 水 (voda) → 海 (moře)). V některých případech radikál naznačuje oblast, do které daný znak svým významem spadá (např. člověk, slovo, mysl apod.), ale bohužel to nelze tvrdit obecně – existuje mnoho znaků, které vznikly např. naznačením jejich (čínského) čtení, nebo se jejich význam v průběhu historického vývoje velmi posunul.

Radikálů je v současnosti rozeznáváno celkem 214 a mají přiděleno pořadí (jako znaky v abecedě), podle kterého je organizována většina znakových slovníků. Dalším hlediskem řazení je počet tahů znaku.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]