Kamil Zvelebil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. PhDr. Kamil Václav Zvelebil
Kamil Vaclav Zvelebil.jpg
Narození 17. září 1927
Praha
Úmrtí 17. ledna 2009 (ve věku 81 let)
Povolání jazykovědec, filozof, vysokoškolský učitel a indolog
Alma mater Univerzita Karlova
Témata tamilština
Děti Marek Zvelebil
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamil Václav Zvelebil (17. listopadu 1927 Praha – 17. ledna 2009 Cabrespine, Francie) byl český indolog, tamilista a drávidista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory indologie (sanskrt) a anglistika, a v roce 1952 získal titul PhDr. Indologii studoval u významných odborníků Prof. Oldřicha Friše a Prof. Vincence Lesného.

Poté působil až do roku 1970 jako vědecký pracovník na Orientálním ústavě ČSAV. Brzy poté opustil „normalizační“ ČSSR a usadil se v jižní Francii na azurovém pobřeží regionu Provence. V roce 1970 krátce hostoval na Collège de France, poté 1970–71 působil jako vědecký pracovník univerzity v Leidenu, dále od roku 1971 působil 20 let na univerzitě v Utrechtu, do roku 1976 jako vědecký pracovník, poté až do roku 1991 jako řádný profesor drávidologie (obor indologie zabývající se jihoindickými drávidskými etniky) poté byl 1. 9. 1991 jmenován emeritním profesorem.

V posledních 20 letech aktivně věnoval zenovému buddhismu podle japonské školy Sótó a Zen i aktivně vyučoval z pověření svého mistra.

Ještě za svého pobytu v ČSSR v létech 1960 – 1965 zajišťoval externí výuku tamilštiny na FF UK. V roce se 1965 habilitoval na docenta drávidské filologie. Poté v letech 1965 – 1966 a 1968 – 1970 působil jako profesor) na univerzitě v Chicagu, a v létech 1967 – 1973 vyučoval jako hostující profesor v Südasien-Institutu univerzity v Heidelberku.

Po revoluci byl politicky rehabilitován a od r. 1997 působil jako hostující profesor na FF UK v Praze. (indologické přednášky o drávidistice a religionistické přednášky o zenu)

Vedle lingvistických výzkumů a překladů z drávidských jazyků: tamilštiny, malajálamštiny, a kannadštiny se věnoval i rozsáhlým etnografickým terénním výzkumům, především v oblasti „Modrých hor“ – Nílgiri, kde objevil a popsal místní jazyk irulštinu. Je rovněž autorem průkopnických prací v oblasti historie drávidských jazyků. Studoval rovněž příbuznost drávidských jazyků s jazyky altajskými, což později přimělo jeho kolegu, tamilistu Prof. Jaroslava Vacka ke studiu mongolštiny a zavedení její výuky na bývalém Indologickém ústavu, který byl poté přejmenován na Ústav jižní a centrální Asie.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]