Přeskočit na obsah

Kahau nosatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKahau nosatý
alternativní popis obrázku chybí
Kahau nosatý (samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídačtyřnožci (Tetrapoda)
Třídasavci (Mammalia)
Nadřádplacentálové (Placentalia)
Řádprimáti (Primates)
PodřádHaplorhini
Infrařádopice (Simiiformes)
Odděleníúzkonosí (Catarrhini)
Čeleďkočkodanovití (Cercopithecidae)
Podčeleďhulmani (Colobinae)
RodNasalis
É. Geoffroy, 1812
Binomické jméno
Nasalis larvatus
(Wurmb, 1787)
rozšíření
rozšíření
rozšíření
Sesterský druh
kahau mentavejský (Simias concolor)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kahau nosatý (Nasalis larvatus), případně opice nosatá[2], je úzkonosý primát z čeledi kočkodanovití. Žije výhradně v jihovýchodní Asii na ostrově Borneo. Obývá nížinaté, deštné pralesy na březích řek, jezer a v blízkosti mořského pobřeží, obvykle do 350 m n. m.[3]

Taxonomie, nomenklatura

[editovat | editovat zdroj]

Kahau nosatý je druh opice a řadí se do čeledi kočkodanovitých (Cercopithecidae) a podčeledi hulmanovitých (Colobinae). Řada zoologů vnímá druh jako monotypický, zatímco jiní uznávají dva poddruhy, které se od sebe prakticky neliší:[2][3]

  • Nasalis larvatus larvatus (Wurmb, 1787)
  • Nasalis larvatus orientalis (Chasen, 1940)

Latinské jméno Nasalis můžeme volně přeložit jako „nosáč", a decentně tak vyzdvihuje jeho neobvyklý čichový orgán. Odtud tedy i český název „nosatý" či „nosatá". Velmi podobně se k označení tohoto druhu staví i němčina („Nasenaffe“ – „nosatá opice“), portugalština („macaco-narigudo“), francouzština („Le Nasique“), nebo ruština („nosač“). V angličtině je pak pojmenován zcela nekompromisně, doslova jako „chobotnatá opice“ („proboscis monkey“).[4][5][6]

České označení „kahau“ je převzaté z malajštiny a je odvozeno od hlučného volání, kterým se tyto opice ozývají.[4][5][6]

Fyzické vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Kahau nosatý je denní vzrostlá opice žijící převážně na stromech, platí u něj značný pohlavní dimorfismus. Samec bývá veliký až 75 cm, samice obvykle do 60 cm, samec váží až 24 kg, kdežto samice obvykle do 12 kg, ocas samců měří okolo 66 cm, kdežto samic jen do 56 cm.[7]

Hlavním rozlišovacím znakem je vzhled jejich nosů, samec má převislý nos ve tvaru okurky dlouhý více než 10 cm (přeneseme-li míry do poměru s člověkem, pyšnil by se průměrný dospělý muž nosem velkým až 30 cm). Na první pohled je jim na obtíž, visí jim přes ústa a při jídle si jej musí odstrkávat. Pravděpodobně však slouží k rezonanci a zesilujícímu volání, při kterém dochází k výraznému zpevnění jinak měkkého nosu. Japonská studie prokázala, že rozměr nosu do jisté míry ovlivňuje zájem samic, které si tak samec udrží ve svém harému. Platí tedy, že čím delší nos samec má, tím větší a fyzicky zdatnější je. Statnější jedinci se ozývají i hlubšími zvuky, pro samice atraktivnějšími, a do větších rozměrů jim taktéž rostou varlata. Samice má nos krátký a zašpičatělý, otočený nahoru. Kahau nosatý zaujme i svým technicky založeným ocasem, silným a téměř stejně dlouhým jako tělo, nezbytným ke korekci letů vzduchem a k udržování rovnováhy.[7][8][9]

Srst má na hřbetě cihlově červenou, končetiny má modro-šedé, spodek těla a ocas krémový, obličej mívá zbarven do červena. Je nápadný svým vystouplým břichem, typickým pro vícero druhů z podčeledi hulmanovitých (Colobinae).[10]

Potravní nároky

[editovat | editovat zdroj]

Celý svůj život tráví v mangrovech, kde listy, pupeny, semena a nezralé plody určitých mangrovníků jsou jeho hlavní potravou, a jen výjimečně ji zpestří hmyzem, nebo jinými bezobratlými (housenky, larvy).[7] Jsou to v podstatě vegetariánské opice a mají tomu i přizpůsobený žaludek, který dokáže strávit rostlinnou celulózu, a funguje obdobně, jako u přežvýkavců. V žaludku má specializované bakterie, které potravu fermentují a umožňují tak její trávení i takové, které ruší rostlinné jedy v potravě. Proto může kahau žrát výhonky a listy stromů, které jsou pro ostatní herbivory nepoživatelné.

Rozkladnou činností trávicích bakterií dochází k tvorbě plynu, který kahauovi před výstupem z těla nafoukává pružné břicho. Aby zmenšil množství vznikajících plynů pojídá většinou pouze vybrané nezralé nesladké plody a určité listy. Jeho strava je kaloricky nevydatná, spotřebuje ji veliké množství. Je to přísný potravní specialista, který nemůže žít v oblasti s jiným druhem potravy. Jeho potravní zaměření způsobilo, že kahau si s ostatními primáty nekonkuruje.

Životní projevy

[editovat | editovat zdroj]
Kahau nosatý se (navzdory své váze) obratně pohybuje vysoko v korunách stromů a dokáže přeskočit z jednoho stromu na druhý z poměrně velké vzdálenosti

Kahauové nosatí žijí v tlupách, převážně na větvích v korunách stromů, a v klidu posedávat na zemi je uvidíme zřídka. Soustavně se pohybují za potravou, za den urazí i 600 metrů, ale málokdy se odváží jít dál.[7] Jsou to hlavně samice, co vedou tlupu při hledání potravy, zatímco samci skupinu převážně jen střeží. Přeskakují bez ohledu na svou hmotnost z jednoho stromu na druhý s roztaženýma nohama a vlajícím ocasem na vzdálenosti i čtyř metrů. V případě potřeby jsou i na zemi poměrně zdatní, pohybují se rychlostí až 24 km/h.[11] Vodní toky dokážou jednoduše přeplavat, prsty na zadních nohou mají částečně spojeny plovací blánou, nebo se potopit až do hloubky 20 metrů.[7] Díky větší ploše chodidel se neboří ani do bahna. Ve vodě však na ně číhají krokodýli, proto mění pozice a je-li to možné, raději se z jednoho místa na druhé přesouvají s využitím břehů a skoků ze stromů (neváhají skočit na zem i z výšky 15 metrů). Nocovat se uchylují k břehům na oblíbené tzv. spací stromy, kde se cítí bezpečně.[7]

Dospělá samice kahaua nosatého

Většina tlup má svého vůdčího samce a právě ten bývá vybaven výrazně větším nosem než ostatní samci. Pokud je nahrazen druhým, narůstá největší nos v tlupě právě jemu. Vlastní nos slouží jako ozvučnice, zesilovač vydávaných zvuků kterými právě dominantní samec svolává a udržuje tlupu pohromadě. Hlasité zvuky vydávají jen samci.[7][8]

Rozmnožování, věk

[editovat | editovat zdroj]
V korunách stromů se kahauové cítí bezpečně

Žijí v jednotlivých i společných tlupách o velikosti 3–32 jedinců (místy až 60) a nemají ohraničená teritoria.[7][12] Většina jednotlivých tlup je tvořena dominantním samcem, podřízenými samci, samicemi a mláďaty, mladí samci často vytvářejí samostatné tlupy (tzv. mládenecké družiny).[13] Tyto se setkávají na večerních shromážděních, kde také dochází k páření. Samci se předvádí skoky mezi větvovím a důležitou roli hraje i jejich na první pohled nepříliš vábný nos. Samice v říjí si někdy odskočí do vedlejší skupiny a samci ji spáření s jiným většinou tolerují, výraznější agrese je u těchto opic výjimečná.[12][14]

Březost samic trvá přibližně 150–166 dní (případně až 200 dní) a potomka rodí nejčastěji v období mezi březnem a květnem s tendencí rodit v noci, nebo během ranních a dopoledních hodinách.[7][15] Mládě narozené vysoko v korunách stromů se samo drží srsti na matčině břichu, brzy však přeleze matce na záda a takto cestuje v tlupě s ostatními, matka s ním i plave. Narozený kahau je v obličeji celý modro-fialový, v době několika měsíců se vybarví jako ostatní. Matce obvykle nevadí, když si její mládě pochová jiná samice. Asi po šesti týdnech pozřou obvyklou stravu dospělých a odstavena jsou v sedmi měsících. Charakteristický nos jim roste poměrně pomalu až do dospělosti. Pohlavní zralost u samců nastává asi za 5–7 let, u samic za 3–5 let. V zajetí se kahauové dožívají průměrně asi 13–14 let, výjimečně okolo 20 let. O jedincích v přírodě neexistují spolehlivé záznamy, předpoklady hovoří o 15–20 let.[7][16]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Kahau nosatý je podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) hodnocen jako ohrožený. Uveden je také v úmluvě CITES, v jedné z nejvážnějších možných příloh pro druhy ohrožené vyhubením, a mezinárodní obchod je povolen jen ve výjimečných případech. Celková populace se za posledních 36–40 let snížila více než o polovinu, přičemž stále klesá. Příčinou je úbytek vhodných stanovišť (těžba, zemědělství), ale i lov jedinců – druh je považován za pochoutku a některé části jeho těla jsou vyhledávanou položkou v tradiční čínské medicíně. K hrozbám dochází i přesto, že je chráněn zákonem v celém areálu rozšíření, alespoň na ostrově Borneo, a vyskytuje se hned v několika přírodních rezervacích.[3][7] V divočině přežívá necelých asi 6000 jedinců, což je nicméně o polovinu více, než se původně předpokládalo.[17][18]

Na jejich ochraně přímo na Borneu se podílejí také Češi, konkrétně ZOO Ústí nad Labem [1] Archivováno 1. 3. 2023 na Wayback Machine.. Projekt pod vedením Dr. Stanislava Lhoty Pesisir Balikpapan se věnuje záchraně kahau a ostatní fauny Bornea v lokalitě Balikpapanského zálivu [2].

Sesterská skupina

[editovat | editovat zdroj]

Příbuzným druhem z monotypického rodu Simias je kahau mentavejský (Simias concolor) Miller, 1903. Jeho domovem jsou pralesy tří ostrovů South Pagai, Sipora a Siberut náležící Mentavajskému souostroví (Mentawai Islands) ležící jihozápadně od indonéského ostrova Sumatry.

Je o něco menší než kahau nosatý, má kratší ocas, který je až na štětku na konci téměř holý. Nos má podstatně menší. Jeho zbarvení je hnědě černé, občas se vyskytnou jedinci barvy hnědě okrové. Kahau mentavejský je podle červeného seznamu IUCN kriticky ohrožený druh.[19]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. ↑ a b ZICHA, Ondřej. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c MEIJAARD, E. a kol. Nasalis larvatus (Opice Proboscis). IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2008 [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Kahau nosatý (Nasalis larvatus) - ChovZvířat.cz. www.chovzvirat.cz [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Nosaté opice. Sever [online]. 2008-12-14 [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Hlučný Cyrano: Bornejský kahau nosatý. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2016-12-23 [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k WOLTANSKI, Amy. Nasalis larvatus (proboscis monkey). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b (PDF) Nasalization by Nasalis larvatus : Larger noses audiovisually advertise conspecifics in proboscis monkeys. ResearchGate [online]. [cit. 2019-08-28]. DOI: http://dx.doi.org/10.1126/sciadv.aaq0250. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ MATSUDA, Ikki; SEINO, Satoru; SIPANGKUI, Rosa. Nasalization by Nasalis larvatus: Larger noses audiovisually advertise conspecifics in proboscis monkeys. Science Advances. 2018-02-01, roč. 4, čís. 2, s. eaaq0250. Dostupné online [cit. 2019-08-28]. ISSN 2375-2548. DOI 10.1126/sciadv.aaq0250. (anglicky) 
  10. ↑ ANKEL-SIMONS, Friderun. Primate Anatomy: An Introduction. [s.l.]: Elsevier 747 s. Dostupné online. ISBN 9780080469119. (anglicky) Google-Books-ID: Mwl3M6c5KzoC. 
  11. ↑ Proboscis Monkey - Facts, Diet, Habitat & Pictures on Animalia.bio. animalia.bio [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b MURAI, Tadahiro. Social behaviors of all-male proboscis monkeys when joined by females. Ecological Research. 2004-07-01, roč. 19, čís. 4, s. 451–454. Dostupné online [cit. 2019-08-28]. ISSN 0912-3814. DOI 10.1111/j.1440-1703.2004.00656.x.  Archivováno 28. 8. 2019 na Wayback Machine.
  13. ↑ (PDF) Dispersal in Proboscis Monkeys (Nasalis larvatus) in the Lower Kinabatangan, Northern Borneo.. ResearchGate [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ YEAGER, Carey P. Proboscis monkey (Nasalis larvatus) social organization: Nature and possible functions of intergroup patterns of association. American Journal of Primatology. 1992, roč. 26, čís. 2, s. 133–137. Dostupné online [cit. 2019-08-28]. ISSN 1098-2345. DOI 10.1002/ajp.1350260207. (anglicky) 
  15. ↑ GORZITZE, Andrea B. Birth-related behaviors in wild proboscis monkeys (Nasalis larvatus). Primates. 1996-01-01, roč. 37, čís. 1, s. 75–78. Dostupné online [cit. 2019-08-28]. ISSN 1610-7365. DOI 10.1007/BF02382922. (anglicky) 
  16. ↑ A-Z-ANIMALS.COM. Proboscis Monkey. a-z-animals.com [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ NATHAN, Senthival; BERNARD, Henry; SHA, John C. M. Status and Conservation of Proboscis Monkeys (Nasalis larvatus) in Sabah, East Malaysia. Primate Conservation. 2008/11, roč. 23, čís. 1, s. 107–120. Dostupné online [cit. 2019-08-30]. ISSN 0898-6207. DOI 10.1896/052.023.0112. 
  18. ↑ Proč mají opičáci kahau tak legrační dlouhé nosy?. National Geographic Česko [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 
  19. ↑ QUINTEN, M., a kol. Simias concolor. IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2015 (2020) [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DOBRORUKA, Luděk. Zvířata celého světa. Svazek 5. [s.l.]: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kahau_nosatý&oldid=24363730“