Křivka obecná
![]() | |
---|---|
![]() | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
![]() málo dotčený | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | pěvci (Passeriformes) |
Čeleď | pěnkavovití (Fringillidae) |
Rod | křivka (Loxia) |
Binomické jméno | |
Loxia curvirostra Linné, 1758 | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Křivka obecná (Loxia curvirostra) je malý zpěvný pták z čeledi pěnkavovití.
Popis
- Délka těla: 17 cm
- Rozpětí křídel: 28 cm
- Hmotnost: 94 g
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9b/Red_Crossbill_%28Female%29.jpg/220px-Red_Crossbill_%28Female%29.jpg)
Křivka obecná je nápadný pták (mírně větší než vrabec) se silně stavěným tělem, nápadně krátkým ocasem a charakteristickým zakřiveným zobákem s překříženými špičkami (odtud název). Samec je cihlově červený s hnědými křídly a ocasem, šedým zobákem a hnědými končetinami. Samice je méně nápadná, nejčastěji olivově žlutozelená s křídly a ocasem stejně zbarvenými jako samec. Mladí ptáci se podobají samicím. Jsou olivově zelení s tmavohnědým žíhaním.
Ve střední Evropě bývá velice často zaměňována se vzácnější křivkou bělokřídlou (Loxia leucoptera), která má bílé pruhy na křídlech, a s křivkou velkou (Loxia pytyopsittacus), která má zase větší hlavu a mohutnější zobák.
Rozšíření
Jde o hojně rozšířeného pěvce žijícího v Evropě, Asii a Severní Americe. Současná populace je přitom odhadována na 15 000 000 jedinců, kteří žijí na ploše větší než 10 000 000 km2.[1]
Oblast hnízdění, početnost i doba výskytu ve střední Evropě se každoročně mění v závislosti na úrodě semen. Nepravidelné přesuny mají často charakter invazí. Často celá populace opustí oblast a na několik let osídlí invazivně jiné území.[2] V České republice jde o prozatím běžného obyvatele jehličnatých lesů. Ročně u nás hnízdí asi 30 - 100 000 párů a zimuje 30 - 120 000 jedinců.[3]
Ekologie
Mimo hnízdění žije křivka obecná obvykle v menších, rozvolněnějších hejnech. Je velice obratná, rychle přeskakuje z větve na větev, často visí i vzhůru nohama. Je typickým semenožravcem, který požírá výhradně semena jehličnatých stromů, především smrků a borovic. Často se ozývá tvrdým „kip kip“, zpěv tvoří směs trylků a vrzavých a praskavých zvuků.
Hnízdí po celý rok, nejčastěji v době od prosince do května, v závislosti na množství potravy jednou i dvakrát do roka. Dobře ukryté hnízdo si staví nejčastěji na smrcích ve výšce 4 až 5 m. Během března do něj klade 3 - 4 vejce o velikosti 22 × 16 mm, bílá s černými a hnědými skvrnami, jejichž inkubační doba trvá 14 - 16 dní. V chladném období samička opouští hnízdo jen zřídka a nechává se krmit samečkem. Rodiče mláďata krmí až do té doby, dokud jim neztvrdnou a nezakřiví zobáčky (14-20 dní).
Poddruhy
U křivky obecné rozeznáváme asi 21 poddruhů. V České republice se přitom vyskytuje pouze jeden - křivka eurosibiřská (L. c. curvirostra).[4]
Chov a kulturní význam
Křivka obecná byla v minulosti vítanou kořistí čižbářů. Od prehistorie, po celý středověk a v novověku až do poloviny 19. století byla spolu s jinými pěnkavovitými ptáky běžně chytána jako zdroj potravy. Od nepaměti až do 40. let 20. století byla oblíbeným a rozšířeným klecním ptákem, zejména v horských oblastech. Například v pověrách jizerskohorských horalů voda, ve které se křivka vykoupala platila za léčivou. Pověrčiví horalé věřili, že křivka chrání dům před bleskem nebo má schopnost "vytáhnout" z nemocného horečku. [5] I v současnosti jsou chování a dále rozmnožováni jedinci v přímé péči člověka pocházející z registrovaných chovů (v souladu s platným zákonem na ochranu přírody a krajiny). Takový chov je cenným zdrojem poučení a i informací o bionomii druhu. V zajetí se objevují vedle přírodně zbarvených ptáků i některé barevné mutace. [6] Křivky s oblibou vyzobávají vápennou omítku ze zdí chalup v horských oblastech. Škody však patrně nejsou významné.
Zdroje a reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Common Crossbill na anglické Wikipedii a Krzyżodziób świerkowy na polské Wikipedii.
- ↑ http://www.iucnredlist.org/search/details.php/53487/all
- ↑ Hudec, K. (1983):Fauna ČSSR - Díl III/2 Academia, Praha.
- ↑ Dungel J., Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-0927-2
- ↑ http://www.biolib.cz/cz/taxon/id9014/
- ↑ Nevrlý, M. (1996): Kniha o Jizerských horách. Civitas, Janov n.N. ISBN 80-902086-3-0
- ↑ http://agapornis.cz/penkavoviti/
- www.priroda.cz
- Bezzel, E. (2007): Ptáci. Rebo Productions. ISBN 978-80-7234-292-1