Kábús ibn Saíd

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kábús ibn Saíd
Ománský sultán
Portrét
Doba vlády 23. července 1970 – 10. ledna 2020
Úplné jméno Kábús ibn Sa'íd ibn Tajmúr
al-Sa'íd
Narození 18. listopadu 1940
Salála, OmánOmán Omán
Úmrtí 10. ledna 2020 (ve věku 79 let)
Beit al-Barakah
Předchůdce Saíd bin Tajmúr
Nástupce Hajsám bin Tárik Saíd
Potomci bezdětný
Rod Saídové
Otec Saíd bin Tajmúr
Matka Mazún al-Mašání
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kábús ibn Sa'íd ibn Tajmúr al-Sa'íd, arabsky: (قابوس بن سعيد آل سعيد)‎‎ (* 18. listopadu 1940 Salála, † 10. ledna 2020 Maskat) byl od roku 1970 až do své smrti sultánem a zároveň předsedou vlády Ománu. Narodil se jako jediný syn sultána Saída bin Tajmúra. Nástupcem se stal 11. ledna jeho bratranec, dosavadní ministr kultury Hajsám bin Tárik Saíd.

Před svou smrtí v lednu 2020 byl sultán Kábús nejdéle sloužící hlavou státu na Blízkém východě.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Základní a středoškolské vzdělání získal v rodném přístavním městě Salála a v indické Puné. V roce 1958 začal studovat na Královské vojenské akademii v Sandhurstu nedaleko Londýna a po jejím absolvování sloužil v letech 1960–1964 v britské armádě.[1] Část výcviku strávil s britskou jednotkou v Německu. V roce 1964 se vrátil zpět do rodného Ománu.[1]

Během 23. července roku 1970 svrhl s pomocí ománské armády a britské tajné služby svého otce Saída ibn Tajmúra, který se zdráhal zemi modernizovat. Stanul v čele země, jejíž název změnil z původního Maskat a Omán na současný Sultanát Omán.

Následující desetiletí se zasadil o rychlou modernizaci země, k čemuž mu dopomohly příjmy z těžby ropy na ománském území. Přitom dbal na zachování místních tradic. Omán vstoupil do OSN a do dalších mezinárodních organizací. Roku 1981 byl Kábús spoluzakladatelem Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu.

V roce 2011 čelil sultán Kábús protestům v rámci Arabského jara, které však zasáhly Omán v mnohem menší míře než některé jiné arabské státy a Egypt. Situace se sice zklidnila, ale vyžádala si navýšení veřejných výdajů, což poněkud prohloubilo hospodářskou krizi země, která je závislá na příjmech z těžby ropy a zemního plynu.

Následující roky se sultán Kábús na veřejnosti ukazoval zřídka. Několikrát navštívil Německo za účelem zdravotní prohlídky a dal tak prostor spekulacím ohledně svého zdravotního stavu.[2] Podle zpráv vlastnil sídlo v blízkosti města Garmisch-Partenkirchen v jižním Bavorsku.

Později se objevily informace, že sultán onemocněl rakovinou tlustého střeva.[3] V prosinci 2019 sdělil sultánův palác, že sultánovo onemocnění je v terminálním stadiu, ale že jeho stav je stabilní. 10. ledna 2020 sultán ve věku 79 let svému onemocnění podlehl. Po smrti panovníka vyhlásily ománské úřady třídenní oficiální smutek.[4] Na ománský trůn dosedl již 11. ledna podle Kábúsovy poslední vůle jeho bratranec Hajsám bin Tárik Saíd.

Funkce[editovat | editovat zdroj]

Ceremoniální palác sultána Kábúse Al AlamMaskatu

Kábús ibn Saíd byl absolutním monarchou a zároveň zastával funkce předsedy vlády, ministra obrany, financí a zahraničí, předsedy centrální banky a vrchního velitele ozbrojených sil. Madžlis aš-Šúra, Poradní shromáždění Sultanátu Omán nemá zákonodárnou moc, je pouze poradním orgánem.

Den narozenin sultána Kábúse byl za jeho života slaven jako státní svátek.

Nástupnictví a osobní život[editovat | editovat zdroj]

Kábús neměl potomky a veřejně neurčil svého následníka. V roce 1976 se oženil se svou sestřenicí, manželství však bylo bezdětné a bylo později rozvedeno. Podle Briana Whitakera některé zdroje spekulovaly o sultánově údajné homosexualitě, která by mohla být vysvětlením, proč se opět neoženil a neměl žádné děti.[5] Jméno následníka bylo napsáno v dopise, který byl během sultánova života ukrytý a měl být otevřen až poté co se vládnoucí rodina neshodne na sultánovu nástupci.

Podpora islámu a kultury[editovat | editovat zdroj]

Sultán Kábús podporoval islámské náboženské vyznání, přičemž sám náležel k ibaditskému směru islámu, stejně jako jeho předkové. Poskytl peněžní prostředky na stavbu několika reprezentativních a moderních mešit, především po něm nazvaných velkých mešit v hlavní městě Maskatu a v jeho rodném městě Salála.

Kábús našel zalíbení v západní klasické hudbě. Byl milovníkem díla Ludwiga van Beethovena. Z jeho iniciativy vzniklo v roce 1985 hudební těleso Oman Symphony Orchestra, které v současnosti čítá 120 výlučně osmánských hudebníků a patří k nejlepším na Blízkém východě.[6]

Budova operního domu Royal Opera House Muscat, pohled z parku

V Maskatu nechal Kábús postavit architektonicky zdařilý a moderní operní dům, Royal Opera House Muscat, který disponuje mj. největšími mobilními varhanami světa (jeho oblíbený nástroj). Na maskatské operní scéně hostují přední evropské operní soubory a známí pěvci jako je Jonas Kaufmann.

Do své země pozval sultán Kábús v roce 2015 i český orchestr PKF – Prague Philharmonia.[7]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
BahrajnBahrajn Bahrajn Wisam al-Khalifa 1st class.gif Řád al-Khalífy I. třídy
BrunejBrunej Brunej BRU Royal Family Order of the Crown of Brunei.svg Královský domácí řád koruny Bruneje 1984, 15. prosince
EgyptEgypt Egypt EGY Order of the Nile - Grand Cordon BAR.png řetěz Řádu Nilu 1976
FrancieFrancie Francie Legion Honneur GC ribbon.svg velkokříž Řádu čestné legie 1989, 31. května
IndonésieIndonésie Indonésie Bintang Republik Indonesia Adipurna Ribbon Bar.gif Řád hvězdy Indonéské republiky I. třídy
ÍránÍrán Írán Order of Pahlavi (Iran).gif řetěz Řádu dynastie Pahlaví 1974, 3. března
25th Anniversary Medal 1971.gif Pamětní medaile 2500. výročí založení Perské říše[8] 1971, 14. října
Jihoafrická republikaJihoafrická republika Jihoafrická republika Ord.GoodHope-ribbon.gif velkokříž Řádu mysu Dobré naděje[9] 1999
ItálieItálie Itálie Cordone di gran Croce di Gran Cordone OMRI BAR.svg rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku[10] 1974, 22. dubna
JaponskoJaponsko Japonsko JPN Daikun'i kikkasho BAR.svg velkokříž Řádu chryzantémy
JordánskoJordánsko Jordánsko JOR Al-Hussein ibn Ali Order BAR.svg řetěz Řádu al Husejan bin Aliho
KatarKatar Katar Řetěz nezávislosti
KuvajtKuvajt Kuvajt Order of Mubarak the Great (Kuwait) - ribbon bar.gif řetěz Řádu Mubáraka Velikého 2009, 28. prosince
LibanonLibanon Libanon Lebanese Order of Merit Extraordinary Grade.gif řetěz Řádu za zásluhy
MalajsieMalajsie Malajsie MY Darjah Utama Seri Mahkota Negara (Crown of the Realm) - DMN.svg čestný člen Řádu říšské koruny[11] 1991
NěmeckoNěmecko Německo GER Bundesverdienstkreuz 9 Sond des Grosskreuzes.svg velkokříž speicální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko NLD Order of the Dutch Lion - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu nizozemského lva 2012
PákistánPákistán Pákistán Ord.Nishan-i-Pakistan.ribbon.gif Řád Pákistánu I. třídy
RakouskoRakousko Rakousko AUT Honour for Services to the Republic of Austria - 1st Class BAR.png velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku 2001, 31. března
Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie Řád Badru
Spange des König-Abdulaziz-Ordens.png Řád krále Abd al-Azíze I. třídy 1971
řetěz Řádu krále Abd al-Azíze 2006, 23. prosince
SingapurSingapur Singapur Darjah Utama Temasek ribbon (from 1996).png Řád Temasek I. třídy 2009, 12. března
Spojené arabské emirátySpojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty Order of Union Sash.gif řetěz Řádu Etihad
Spojené královstvíSpojené království Spojené království UK Order St-Michael St-George ribbon.svg čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří[12] 1976, 8. července
Royal Victorian Order Honorary Ribbon.png čestný rytíř velkokříže Královského Viktoriina řádu[12] 1979, 28. února
Galó de l'Orde del Bany (UK).svg čestný rytíř velkokříže Řádu lázně[12] 1982, 18. března
Royal Victorian Chain Ribbon.gif Královský Viktoriin řetěz 2010, 27. listopadu
SýrieSýrie Sýrie Order Of Ummayad (Syria) - ribbon bar.gif řetěz Řádu Umajjovce
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Order of Isabella the Catholic - Sash of Collar.svg velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické[13] 1985, 13. prosince
TuniskoTunisko Tunisko Order of Independence v. 1959 (Tunisia) - ribbon bar.gif řetěz Řádu nezávislosti
Order of St John (UK) ribbon.png rytíř spravedlnosti Nejctihodnějšího řádu svatého Jana Jeruzalémského 1976, 8. listopadu
Order of St John (UK) ribbon.png Bailiffův velkokříž Nejctihodnějšího řádu svatého Jana Jeruzalémského 1984, 19. března

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b International Peace Award to His Majesty Sultan Qaboos bin Said [online]. Washington D.C.: 1998-10-15 [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. The sultanate of Oman is taking a kicking [online]. Maskat: The Economist, 2017-07-08 [cit. 2018-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ALARIMI, Fatma; ABOUDI, Sami. Oman's Sultan Qaboos returns home after medical tests in Germany: royal court [online]. Maskat: Reuters, 2016-04-12 [cit. 2018-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Zemřel ománský sultán Kábus bin Saíd, v čele země stál od roku 1970. Na trůně ho vystřídal jeho bratranec [online]. irozhlas.cz, 2020-01-11 [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. (česky) 
  5. WHITAKER, Brian. Unspeakable Love: Gay and Lesbian Life in the Middle East [online]. Saqi Books, 2006, rev. 2011 [cit. 2018-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. TROFIMOV, Yaroslav. Oman has oil, but it had no orchestra. Wall Street Journal. 14 December 2001, s. A6. (anglicky) 
  7. DRÁPELOVÁ, Věra. Sultán miluje evropskou klasiku. Do své země pozval i český orchestr [online]. MF DNES, 2015-12-21 [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. 
  8. Grand State Banquet. web.archive.org [online]. 2016-03-05 [cit. 2019-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  9. About Government - National Orders. web.archive.org [online]. 2012-10-12 [cit. 2019-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  10. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-05]. Dostupné online. 
  11. http://www.istiadat.gov.my/v8/images/stories/1991.pdf
  12. a b c www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-09-05]. Dostupné online. 
  13. https://www.boe.es/boe/dias/1985/12/16/pdfs/A39633-39633.pdf

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]