Jukikaze (1939)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jukikaze v prosinci 1939 během zkušební plavby
Základní údaje Vlajka japonského císařského námořnictva Vlajka námořnictva Čínské republiky
Typ: Torpédoborec 1. třídy
Třída: Kageró, I. série
Číslo trupu: 24
Jméno podle: 雪風 ~ sněhová vánice
Objednána: arzenál Sasebo
Zahájení stavby: 2. září 1938
Spuštěna na vodu: 24. března 1939
Uvedena do služby: 20. ledna 1940
Osud: 6. července 1947 předán Čínské republice; sešrotován 1970
Takticko-technická data
Výtlak: 2033 T standardní
2450 T při zkouškách[1]
Délka: 111,0 m mezi svislicemi
116,2 m na vodorysce
118,5 m celkem[1]
Šířka: 10,8 m[1]
Ponor: 3,76 m[1]
Pohon: 3 kotle Ro-gó Kanpon šiki
2 sestavy parních turbín Kanpon
2 lodní vrtule[1]
52 000 k na hřídeli (38 245,9 kW)[1][p 1]
Palivo: 500 t topného oleje[2]
Rychlost: 35 uzlů (64,8 km/h)[1]
Dosah: 5 000 námořních mil (9 260 km) při 18 uzlech (33,3 km/h)[1][2]
Posádka: 240[1][2]
Výzbroj: Po dokončení:
127 mm/50 typu 3. roku (3xII)
25 mm/60 typu 96 (2xII)
8× 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93 (16 ks)
18 hlubinných náloží typu 95

Od května 1943:
6× 127 mm/50 typu 3. roku (3xII)
8× 25 mm/60 typu 96 (2xIII, 1xII)[3][4]
8× 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93
hlubinné nálože

Od září/října 1943:
4× 127 mm/50 typu 3. roku (2xII)
14× 25 mm/60 typu 96 (4xIII, 1xII)[3][5]
8× 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93
hlubinné nálože

Od července/srpna 1944:
4× 127 mm/50 typu 3. roku (2xII)
28× 25 mm/60 typu 96 (4xIII, 1xII, 14xI)[6]
8× 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93
36 hlubinných náloží typu 2 nebo typu 3[7]

Od února 1946:
Bez výzbroje[8]

Tan-jang od cca 1952:
2× 127mm (1xII)[9][p 2]
100 mm/65 typu 98 (2xII)[9][p 2]
8× 25 mm/60 typu 96[8]

Tan-jang cca od 1956:
127 mm/38 (3xI)
2× 76,2 mm/50 (2xI)
10 či 17× 40 mm Bofors[9][8]

Elektronika: Sonar (od začátku)[10]
Radarový detektor (od května 1943)[3][4]
Radar 22-gó (od září/října 1943)[3][5]
Radar 13-gó (od září/října 1943)[3][5]

Jukikaze (雪風) byl osmý torpédoborec japonského císařského námořnictva třídy Kageró. Byl dokončen v lednu 1940 jako třetí z devatenácti torpédoborců třídy Kageró. Zúčastnil se druhé světové války v Tichomoří, kterou přežil jako jediný torpédoborec ze své třídy.

V prosinci 1941 podporoval japonskou invazi na Filipíny a v lednu 1942 vylodění na Celebesu. Nadále pak pokračoval v podpoře japonského postupu Holandskou východní Indií, včetně účasti na bitvě v Jávském moři. Počátkem června se zúčastnil bitvy u Midway a v září bitvy u Santa Cruz. V listopadu byl lehce poškozen v první námořní bitvě u Guadalcanalu, ale již v únoru 1943 podnikl tři evakuační plavby ke Guadalcanalu v rámci operace KE. V březnu byl jedním ze čtyř torpédoborců, které přežily bitvu v Bismarckově moři a poté se věnoval transportním a doprovodným povinnostem. Během „krysích transportů“ s posilami pro ostrov Kolombangara se v červenci zúčastnil bitvy u tohoto ostrova. V roce 1944 se (mimo jiné) v rámci doprovodných povinností zúčastnil v červnu bitvy ve Filipínském moři a v říjnu série bitev u Leyte. V dubnu 1945 doprovázel bitevní loď Jamato na její sebevražedné plavbě k Okinawě – po sérii amerických leteckých útoků byl jedním ze čtyř torpédoborců, které se dokázaly vrátit zpátky do Japonska, kde ho rovněž zastihla japonská kapitulace.[3]

Po válce se věnoval repatriačním plavbám a v červenci 1947 byl – jako válečná reparace – předán námořnictvu Čínské republiky a přejmenován na Tan-jang (DD-12). Během občanské války zůstal věrný Republice a po ústupu na Tchaj-wan aktivně sloužil až do roku 1966.[9] Roku 1970 (nebo 1971[9]) byl sešrotován.[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Třída Kageró.

Jukikaze patřil do I. série třídy Kageró a byl objednán na základě doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1937. Jeho výzbroj po dokončení tvořilo šest 127mm děl typu 3. roku ve třech dvouhlavňových věžích typu C (jedné na přídi a dvou na zádi) a dva čtyřhlavňové 610mm torpédomety typu 92 modelu 4. Pro ně bylo neseno až šestnáct torpéd typu 93. Protiletadlovou výzbroj (pomineme-li možnost použití 127mm kanónů) tvořily zpočátku dva dvouhlavňové komplety 25mm kanónů typu 96.[10]

Během války byla postupně posilována protiletadlová a protiponorková výzbroj. V květnu 1943 byla v Kure vyměněna 25mm dvojčata za trojhlavňové komplety, přibylo nové 25mm dvojče na nové platformě před můstkem a na můstek byl instalován detektor radarového záření.[3][4]

Během druhé modernizace v září a říjnu 1943 byla v Kure sejmuta zadní vyvýšená dělová věž (č. 2) a nahrazena dvěma 25mm trojčaty. Byl instalován centimetrový přehledový radar 22-gó na předním stěžni, metrový přehledový radar typu 13-gó na zadním stěžni a vylepšen sonar.[3][5]

V červenci a srpnu 1944 bylo v Kure[3] instalováno čtrnáct jednohlavňových 25mm kanónů (čtyři na přední palubě po stranách můstku a protiletadlové platformy, další dvě dvojice po stranách za předním a zadním torpédometem, dvě dvojice po stranách zadní nástavby a poslední dvojice na zádi), čímž byl dosažen finální počet 28 hlavní.[6] Původní radar typu 22-gó byl nahrazen modifikovanou verzí téhož typu, která měla umožnit řízení palby radarem, ale výsledky nedosáhly očekávání.[11] Pravděpodobně touhle dobou byly na zádi instalovány dvě skluzavky hlubinných náloží, které tak doplnily původní dvojnásobný (Y砲 Y-hó, čili Y-gun) vrhač hlubinných náloží typu 94 (爆雷投射機 bakurai tóšaki). Podle Čihaja & Abe měl být (nejpozději koncem roku 1944) můstek Jukikaze vybaven dodatečným pancéřováním z nanýtovaných plechů – obdobně, jako fotograficky doložený můstek sesterského Isokaze.[12] Fukui uvádí stav protiletadlové výzbroje při kapitulaci jako dvacet čtyři 25mm kanónů (4xIII, 1xII a 10xI) a čtyři jednohlavňové 13,2mm kulomety typu 93, ale v doprovodné ilustraci s rozmístěním výzbroje uvádí stejnou výzbroj, jakou měl Jukikaze obdržet v červenci a srpnu 1944 podle Čihaja & Abe – tedy 28× 25mm.[7]

V prosinci 1944 byl v Kure instalován nový sonar typu 3.[13]

Po japonské kapitulaci byl Jukikaze odzbrojen, sejmut byl i radar typu 13-gó (byl ponechán pouze radar 22-gó) a na palubě (přední, zadní a místo torpédometů) byly instalovány provizorní nástavby pro zvětšení ubytovací kapacity repatriantů.[14]

Jako Tan-jang se znovuvyzbrojení dočkal až po ústupu na Tchaj-wan. Na přídi byla instalována dvojice původně japonských 127mm kanónů (je možné, že se jednalo o 127mm kanóny typu 89) ve společné lafetaci neznámého (pravděpodobně čínského) původu. Je možné, že se jednalo o děla z pobřežní baterie na hoře Šou (壽山 shòushān) u Kao-siungu.[9][p 2] Ty doplnily čtyři původně japonské 100mm kanóny typu 98 ve dvou dvouhlavňových věžích (v superpozici) na zádi.[9][p 2] Pravděpodobně se jednalo o čínské lafetace, neboť jejich tvar podle fotografií neodpovídá ani původnímu modelu A, ani A-1. V tomhle případě se jednalo o kanóny demontované z pozemní protiletadlové baterie v distriktu Cuo-jing, Kao-siung.[9] Protiletadlovou výzbroj doplnilo osm rovněž původně japonských 25mm kanónů.[9] Původní torpédomety nebyly instalovány kvůli nedostatku torpéd typu 93.[9]

Kvůli nedostatku munice do japonských kanónů byl Tan-jang v roce 1956 přezbrojen na kanóny americké provenience. Tři jednohlavňové 127mm (5"/38) kanóny v nekrytých lafetacích byly umístěny na místě původních dělových věží: jeden na přídi a dva (v superpozici) na zádi. [9] Ty doplňovaly dva jednohlavňové 76,2mm (3"/50) kanóny v nekrytých lafetacích na místě bývalých torpédometů (zadní kanón byl umístěn na dopředu prodloužené zadní nástavbě).[9] Protiletadlovou výzbroj dotvářelo podle Čihaja & Abe sedmnáct 40mm Boforsů,[8] ale podle Čung-kuo ťün-ťien š' jüe kchan jich bylo pouze deset.[9]

Služba v císařském námořnictvu[editovat | editovat zdroj]

Japonská kapitulace 15. srpna 1945 zastihla Jukikaze v Maizuru.[13]

Repatriační plavidlo[editovat | editovat zdroj]

Dne 5. října 1945 byl Jukikaze vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[3] Následně byl v období do 10. února 1946 v Maizuru kompletně odzbrojen, sejmut byl i radar 13-gó, a následně se zapojil do repatriací japonských vojáků a civilistů zpět do Japonska. Do 18. prosince téhož roku vykonal patnáct repatriačních plaveb, během nichž přepravil 13 056 osob:[8]

5x Čchin-chuang-tao[8]
4x Okinawa[8]
2x Bangkok[8]
2x Rabaul[8]
1x Čchüan-čou[8]
1x Port Moresby[8]

Reparace a služba v námořnictvu Čínské republiky[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení repatriací si vítězné mocnosti rozdělili zbývající plavidla bývalého císařského námořnictva mezi sebe. Jukikaze měl reputaci dobře udržované lodě a podle Čihaja & Abe byl tou nejlepší lodí mezi ostatními plavidly určenými k reparacím. Poté, co Jukikaze navštívilo několik námořních inspekcí jednotlivých států, byl torpédoborec přidělen Čínské republice.[8]

Stále neozbrojený Jukikaze vyplul 1. července 1947 ze Saseba a 3. července zakotvil v Šanghaji. Následně byl 6. července oficiálně předán námořnictvu Čínské republiky a přejmenován na Tan-jang (丹陽; DD-12).[8][3]

Nejprve zůstal Tan-jang neozbrojen a teprve po ústupu na Tchaj-wan byl vyzbrojen původně japonskými kanóny (viz Popis) a následně sloužil jako vlajková loď námořnictva Čínské republiky. Těsně po vyzbrojení navštívil 16. října 1952 Filipíny.[9] Roku 1956 byl Tan-jang přezbrojen na americké kanóny a v aktivní službě sloužil až do roku 1966 (podle Čihaja & Abe „přibližně 1965“), kdy byl vyřazen.[9][8] Následně jej využívala námořní akademie v Kao-siungu.[9] V květnu 1970 byl tajfunem vržen na břeh a ještě téhož roku bylo rozhodnuto o jeho sešrotování.[8] Stalo se tak buď ještě v roce 1970,[3] nebo až 1971.[9]

V roce 1971 byla kotva a kormidlo vráceny Japonsku a uloženy v námořním muzeu na Etadžimě.[8][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
  2. a b c d Chihaya & Abe (str. 242) uvádí hlavní výzbroj (po znovuvyzbrojení) jako tři 127mm dvojčata bez bližšího určení typu. Vzhledem k fotograficky doložené odlišnosti přední lafetace (včetně kratší délky hlavní) se ale jeví pravděpodobné uspořádání výzbroje podle Čung-kuo ťün-ťien š' jüe kchan

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i NISHIDA, Hiroshi. Kagero class 1st class destroyers [online]. [cit. 2013-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. S. 26. (polsky) 
  3. a b c d e f g h i j k l m NEVITT, Allyn D. IJN Yukikaze: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2012-02-08 [cit. 2011-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c CHIHAYA, Masataka; ABE, Yasuo. IJN Yukikaze/Destroyer/1939-1970. [s.l.]: Profile Publications, 1972. (Profile Warship; sv. 22). S. 235. (anglicky) 
  5. a b c d Chihaya & Abe, str. 236
  6. a b Chihaya & Abe, str. 237
  7. a b * FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. ISBN 1-85367-125-8. S. 15. (anglicky) 
  8. a b c d e f g h i j k l m n o p Chihaya & Abe, str. 242
  9. a b c d e f g h i j k l m n o p q r 丹陽. 中國軍艦史月刊 Tan-jang [online]. Čung-kuo ťün-ťien š' jüe kchan (Chinese Warships History Monthly) [cit. 2013-10-22]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (čínsky) 
  10. a b Chihaya & Abe, str. 229
  11. Chihaya & Abe, str. 237 a 238
  12. Chihaya & Abe, str. 243
  13. a b Chihaya & Abe, str. 238
  14. Chihaya & Abe, str. 244

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHIHAYA, Masataka; ABE, Yasuo. IJN Yukikaze/Destroyer/1939-1970. [s.l.]: Profile Publications, 1972. (Profile Warship; sv. 22). (anglicky) 
  • FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. ISBN 1-85367-125-8. (anglicky) 
  • HARA, Tameichi. Japanese Destroyer Captain (Pearl Harbor, Guadalcanal, Midway – The Great Naval battles as Seen Through Japanese Eyes). Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1591143543. (anglicky) 
  • WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky) 
  • 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.]: Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4). ISBN 978-4769808985. (japonsky) 
  • 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17.). Kapitola 朝潮型 ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17). ISBN 978-4769808183. Kapitola Kageró-gata (japonsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ukázka kaligrafického písma Tento článek obsahuje japonský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto kandži nebo kany zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.
  • NEVITT, Allyn D. IJN Yukikaze: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2012-02-08 [cit. 2011-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • NEVITT, Allyn D. KAGERO Class Notes [online]. combinedfleet.com [cit. 2013-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Yukikaze (Destroyer, 1940-1947) [online]. Washington DC: Department of the Navy - Naval Historical Center, 2006-02-28 [cit. 2013-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  • 不死鳥 ~丹陽艦. 中國軍艦史月刊 Pu-s'-niao ~ Tan-jang-ťien [online]. Čung-kuo ťün-ťien š' jüe kchan (Chinese Warships History Monthly) [cit. 2013-10-21]. Dostupné online. (čínsky)