Jukikaze (1939)
 Jukikaze v prosinci 1939 během zkušební plavby | |
| Základní údaje | |
|---|---|
  | |
| Typ | Torpédoborec 1. třídy |
| Třída | Kageró, I. série |
| Číslo trupu | 24 |
| Jméno podle | 雪風 ~ sněhová vánice |
| Objednána | arzenál Sasebo |
| Zahájení stavby | 2. září 1938 |
| Spuštěna na vodu | 24. března 1939 |
| Uvedena do služby | 20. ledna 1940 |
| Osud | 6. července 1947 předán Čínské republice; sešrotován 1970 |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 2033 T standardní 2450 T při zkouškách[1] |
| Délka | 111,0 m mezi svislicemi 116,2 m na vodorysce 118,5 m celkem[1] |
| Šířka | 10,8 m[1] |
| Ponor | 3,76 m[1] |
| Pohon | 3 kotle Ro-gó Kanpon šiki 2 sestavy parních turbín Kanpon 2 lodní vrtule[1] 52 000 k na hřídeli (38 245,9 kW)[1][p 1] |
| Palivo | 500 t topného oleje[2] |
| Rychlost | 35 uzlů (64,8 km/h)[1] |
| Dosah | 5 000 námořních mil (9 260 km) při 18 uzlech (33,3 km/h)[1][2] |
| Posádka | 240[1][2] |
| Výzbroj | Po dokončení: 6× 127 mm/50 typu 3. roku (3xII) 4× 25 mm/60 typu 96 (2xII) 8× 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93 (16 ks) 18 hlubinných náloží typu 95 Od května 1943: 3× 127 mm/38 (3xI) 2× 76,2 mm/50 (2xI) 10 či 17× 40 mm Bofors[9][8] |
| Elektronika | Sonar (od začátku)[10] Radarový detektor (od května 1943)[3][4] Radar 22-gó (od září/října 1943)[3][5] Radar 13-gó (od září/října 1943)[3][5] |
Jukikaze (雪風) byl osmý torpédoborec japonského císařského námořnictva třídy Kageró. Byl dokončen v lednu 1940 jako třetí z devatenácti torpédoborců třídy Kageró. Zúčastnil se druhé světové války v Tichomoří, kterou přežil jako jediný torpédoborec ze své třídy.
V prosinci 1941 podporoval japonskou invazi na Filipíny a v lednu 1942 vylodění na Celebesu. Nadále pak pokračoval v podpoře japonského postupu Holandskou východní Indií, včetně účasti na bitvě v Jávském moři. Počátkem června se zúčastnil bitvy u Midway a v září bitvy u Santa Cruz. V listopadu byl lehce poškozen v první námořní bitvě u Guadalcanalu, ale již v únoru 1943 podnikl tři evakuační plavby ke Guadalcanalu v rámci operace KE. V březnu byl jedním ze čtyř torpédoborců, které přežily bitvu v Bismarckově moři a poté se věnoval transportním a doprovodným povinnostem. Během „krysích transportů“ s posilami pro ostrov Kolombangara se v červenci zúčastnil bitvy u tohoto ostrova. V roce 1944 se (mimo jiné) v rámci doprovodných povinností zúčastnil v červnu bitvy ve Filipínském moři a v říjnu série bitev u Leyte. V dubnu 1945 doprovázel bitevní loď Jamato na její sebevražedné plavbě k Okinawě – po sérii amerických leteckých útoků byl jedním ze čtyř torpédoborců, které se dokázaly vrátit zpátky do Japonska, kde ho rovněž zastihla japonská kapitulace.[3]
Po válce se věnoval repatriačním plavbám a v červenci 1947 byl – jako válečná reparace – předán námořnictvu Čínské republiky a přejmenován na Tan-jang (DD-12). Během občanské války zůstal věrný Republice a po ústupu na Tchaj-wan aktivně sloužil až do roku 1966.[9] Roku 1970 (nebo 1971[9]) byl sešrotován.[3]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jukikaze patřil do I. série třídy Kageró a byl objednán na základě doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1937. Jeho výzbroj po dokončení tvořilo šest 127mm děl typu 3. roku ve třech dvouhlavňových věžích typu C (jedné na přídi a dvou na zádi) a dva čtyřhlavňové 610mm torpédomety typu 92 modelu 4. Pro ně bylo neseno až šestnáct torpéd typu 93. Protiletadlovou výzbroj (pomineme-li možnost použití 127mm kanónů) tvořily zpočátku dva dvouhlavňové komplety 25mm kanónů typu 96.[10]
Během války byla postupně posilována protiletadlová a protiponorková výzbroj. V květnu 1943 byla v Kure vyměněna 25mm dvojčata za trojhlavňové komplety, přibylo nové 25mm dvojče na nové platformě před můstkem a na můstek byl instalován detektor radarového záření.[3][4]
Během druhé modernizace v září a říjnu 1943 byla v Kure sejmuta zadní vyvýšená dělová věž (č. 2) a nahrazena dvěma 25mm trojčaty. Byl instalován centimetrový přehledový radar 22-gó na předním stěžni, metrový přehledový radar typu 13-gó na zadním stěžni a vylepšen sonar.[3][5]
V červenci a srpnu 1944 bylo v Kure[3] instalováno čtrnáct jednohlavňových 25mm kanónů (čtyři na přední palubě po stranách můstku a protiletadlové platformy, další dvě dvojice po stranách za předním a zadním torpédometem, dvě dvojice po stranách zadní nástavby a poslední dvojice na zádi), čímž byl dosažen finální počet 28 hlavní.[6] Původní radar typu 22-gó byl nahrazen modifikovanou verzí téhož typu, která měla umožnit řízení palby radarem, ale výsledky nedosáhly očekávání.[11] Pravděpodobně touhle dobou byly na zádi instalovány dvě skluzavky hlubinných náloží, které tak doplnily původní dvojnásobný (Y砲 Y-hó, čili Y-gun) vrhač hlubinných náloží typu 94 (爆雷投射機 bakurai tóšaki). Podle Čihaja & Abe měl být (nejpozději koncem roku 1944) můstek Jukikaze vybaven dodatečným pancéřováním z nanýtovaných plechů – obdobně, jako fotograficky doložený můstek sesterského Isokaze.[12] Fukui uvádí stav protiletadlové výzbroje při kapitulaci jako dvacet čtyři 25mm kanónů (4xIII, 1xII a 10xI) a čtyři jednohlavňové 13,2mm kulomety typu 93, ale v doprovodné ilustraci s rozmístěním výzbroje uvádí stejnou výzbroj, jakou měl Jukikaze obdržet v červenci a srpnu 1944 podle Čihaja & Abe – tedy 28× 25mm.[7]
V prosinci 1944 byl v Kure instalován nový sonar typu 3.[13]
Po japonské kapitulaci byl Jukikaze odzbrojen, sejmut byl i radar typu 13-gó (byl ponechán pouze radar 22-gó) a na palubě (přední, zadní a místo torpédometů) byly instalovány provizorní nástavby pro zvětšení ubytovací kapacity repatriantů.[14]
Jako Tan-jang se znovuvyzbrojení dočkal až po ústupu na Tchaj-wan. Na přídi byla instalována dvojice původně japonských 127mm kanónů (je možné, že se jednalo o 127mm kanóny typu 89) ve společné lafetaci neznámého (pravděpodobně čínského) původu. Je možné, že se jednalo o děla z pobřežní baterie na hoře Šou (壽山 shòushān) u Kao-siungu.[9][p 2] Ty doplnily čtyři původně japonské 100mm kanóny typu 98 ve dvou dvouhlavňových věžích (v superpozici) na zádi.[9][p 2] Pravděpodobně se jednalo o čínské lafetace, neboť jejich tvar podle fotografií neodpovídá ani původnímu modelu A, ani A-1. V tomhle případě se jednalo o kanóny demontované z pozemní protiletadlové baterie v distriktu Cuo-jing, Kao-siung.[9] Protiletadlovou výzbroj doplnilo osm rovněž původně japonských 25mm kanónů.[9] Původní torpédomety nebyly instalovány kvůli nedostatku torpéd typu 93.[9]
Kvůli nedostatku munice do japonských kanónů byl Tan-jang v roce 1956 přezbrojen na kanóny americké provenience. Tři jednohlavňové 127mm (5"/38) kanóny v nekrytých lafetacích byly umístěny na místě původních dělových věží: jeden na přídi a dva (v superpozici) na zádi. [9] Ty doplňovaly dva jednohlavňové 76,2mm (3"/50) kanóny v nekrytých lafetacích na místě bývalých torpédometů (zadní kanón byl umístěn na dopředu prodloužené zadní nástavbě).[9] Protiletadlovou výzbroj dotvářelo podle Čihaja & Abe sedmnáct 40mm Boforsů,[8] ale podle Čung-kuo ťün-ťien š' jüe kchan jich bylo pouze deset.[9]
Služba v císařském námořnictvu
[editovat | editovat zdroj]
Japonská kapitulace 15. srpna 1945 zastihla Jukikaze v Maizuru.[13]
Repatriační plavidlo
[editovat | editovat zdroj]Dne 5. října 1945 byl Jukikaze vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[3] Následně byl v období do 10. února 1946 v Maizuru kompletně odzbrojen, sejmut byl i radar 13-gó, a následně se zapojil do repatriací japonských vojáků a civilistů zpět do Japonska. Do 18. prosince téhož roku vykonal patnáct repatriačních plaveb, během nichž přepravil 13 056 osob:[8]
- 5x Čchin-chuang-tao[8]
- 4x Okinawa[8]
- 2x Bangkok[8]
- 2x Rabaul[8]
- 1x Čchüan-čou[8]
- 1x Port Moresby[8]
Reparace a služba v námořnictvu Čínské republiky
[editovat | editovat zdroj]Po ukončení repatriací si vítězné mocnosti rozdělili zbývající plavidla bývalého císařského námořnictva mezi sebe. Jukikaze měl reputaci dobře udržované lodě a podle Čihaja & Abe byl tou nejlepší lodí mezi ostatními plavidly určenými k reparacím. Poté, co Jukikaze navštívilo několik námořních inspekcí jednotlivých států, byl torpédoborec přidělen Čínské republice.[8]
Stále neozbrojený Jukikaze vyplul 1. července 1947 ze Saseba a 3. července zakotvil v Šanghaji. Následně byl 6. července oficiálně předán námořnictvu Čínské republiky a přejmenován na Tan-jang (丹陽; DD-12).[8][3]
Nejprve zůstal Tan-jang neozbrojen a teprve po ústupu na Tchaj-wan byl vyzbrojen původně japonskými kanóny (viz Popis) a následně sloužil jako vlajková loď námořnictva Čínské republiky. Těsně po vyzbrojení navštívil 16. října 1952 Filipíny.[9] Roku 1956 byl Tan-jang přezbrojen na americké kanóny a v aktivní službě sloužil až do roku 1966 (podle Čihaja & Abe „přibližně 1965“), kdy byl vyřazen.[9][8] Následně jej využívala námořní akademie v Kao-siungu.[9] V květnu 1970 byl tajfunem vržen na břeh a ještě téhož roku bylo rozhodnuto o jeho sešrotování.[8] Stalo se tak buď ještě v roce 1970,[3] nebo až 1971.[9]
V roce 1971 byla kotva a kormidlo vráceny Japonsku a uloženy v námořním muzeu na Etadžimě.[8][9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
- ↑ a b c d Chihaya & Abe (str. 242) uvádí hlavní výzbroj (po znovuvyzbrojení) jako tři 127mm dvojčata bez bližšího určení typu. Vzhledem k fotograficky doložené odlišnosti přední lafetace (včetně kratší délky hlavní) se ale jeví pravděpodobné uspořádání výzbroje podle Čung-kuo ťün-ťien š' jüe kchan
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i NISHIDA, Hiroshi. Kagero class 1st class destroyers [online]. [cit. 2013-10-17]. Dostupné v archivu. (anglicky)
- ↑ a b c WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. S. 26. (polsky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m NEVITT, Allyn D. IJN Yukikaze: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2012-02-08 [cit. 2011-02-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c CHIHAYA, Masataka; ABE, Yasuo. IJN Yukikaze/Destroyer/1939-1970. [s.l.]: Profile Publications, 1972. (Profile Warship; sv. 22). S. 235. (anglicky)
- ↑ a b c d Chihaya & Abe, str. 236
- ↑ a b Chihaya & Abe, str. 237
- ↑ a b * FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. Dostupné online. ISBN 1-85367-125-8. S. 15. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Chihaya & Abe, str. 242
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r 丹陽. 中國軍艦史月刊 Tan-jang [online]. Čung-kuo ťün-ťien š' jüe kchan (Chinese Warships History Monthly) [cit. 2013-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-29. Dostupné také na: [1]. (čínsky)
- ↑ a b Chihaya & Abe, str. 229
- ↑ Chihaya & Abe, str. 237 a 238
- ↑ Chihaya & Abe, str. 243
- ↑ a b Chihaya & Abe, str. 238
- ↑ Chihaya & Abe, str. 244
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CHIHAYA, Masataka; ABE, Yasuo. IJN Yukikaze/Destroyer/1939-1970. [s.l.]: Profile Publications, 1972. (Profile Warship; sv. 22). (anglicky)
- FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. ISBN 1-85367-125-8. (anglicky)
- HARA, Tameichi. Japanese Destroyer Captain (Pearl Harbor, Guadalcanal, Midway – The Great Naval battles as Seen Through Japanese Eyes). Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1591143543. (anglicky)
- WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky)
- 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.]: Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4). ISBN 978-4769808985. (japonsky)
- 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17.). Kapitola 朝潮型 ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17). ISBN 978-4769808183. Kapitola Kageró-gata. (japonsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jukikaze na Wikimedia Commons - NEVITT, Allyn D. IJN Yukikaze: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2012-02-08 [cit. 2011-02-07]. Dostupné online. (anglicky)
- NEVITT, Allyn D. KAGERO Class Notes [online]. combinedfleet.com [cit. 2013-10-17]. Dostupné online. (anglicky)
- Yukikaze (Destroyer, 1940-1947) [online]. Washington DC: Department of the Navy - Naval Historical Center, 2006-02-28 [cit. 2013-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-21. (anglicky)
- 不死鳥 ~丹陽艦. 中國軍艦史月刊 Pu-s'-niao ~ Tan-jang-ťien [online]. Čung-kuo ťün-ťien š' jüe kchan (Chinese Warships History Monthly) [cit. 2013-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-30. (čínsky)
- Drachinifel: IJN Yukikaze - Guide 363 na YouTube (anglicky)
