Třída Asašio
| Třída Asašio | |
|---|---|
 Asašio v červenci 1937 | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Japonské císařské námořnictvo |
| Typ | Torpédoborec |
| Lodě | 10 jednotek Trupová čísla 75 až 84[1] |
| Zahájení stavby | 1935 až 1937 |
| Spuštění na vodu | 1936 až 1937 |
| Uvedení do služby | 1937 až 1939 |
| Osud | všech 10 ztraceno za druhé světové války |
| Předchůdce | Třída Širacuju |
| Nástupce | Třída Kageró |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1961 T standardní 2330 T při zkouškách[2] |
| Délka | 111,0 m mezi svislicemi[2] 115,0 m na vodorysce[2] 118,26 m celkem[2] |
| Šířka | 10,35 m[2] |
| Ponor | 3,69 m[2] |
| Pohon | 3 kotle Ro-gó Kanpon šiki 2 sestavy parních turbín Kanpon 2 lodní vrtule 50 000 k (36 774,9 kW)[1][2][p 1] |
| Palivo | 500 t topného oleje[2] |
| Rychlost | 35 uzlů (64,8 km/h)[1][2] |
| Dosah | 5700 námořních mil (10 556,4 km) při 10 uzlech (18,5 km/h)[2] 4000 námořních mil (7408,4 km) při 18 uzlech (33,3 km/h)[1] 960 námořních mil (1777,9 km) při 34 uzlech (63,0 km/h)[2] |
| Posádka | 200[2] nebo 229[1] |
| Výzbroj | Po dokončení: 6 x 127 mm/50 typu 3. roku (3xII) 4 x 25 mm/60 typu 96 (2xII) 8 x 610mm torpédomety (2xIV), 16 torpéd 16 hlubinných náloží[1][2] |
Třída Asašio (japonsky: 朝潮型 Asašio-gata) sestávala z deseti „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 Ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva. Jednotky byly stavěny v letech 1937 až 1939 na základě plánu rozvoje loďstva z roku 1934. Torpédoborce třídy Asašio byly větší a rychlejší, než předchozí třída Širacuju a nesly silnější hlavňovou výzbroj složenou ze šesti 127mm kanónů typu 3. roku (poprvé od třídy Fubuki).
Torpédoborce se zúčastnily druhé světové války a všech deset jednotek v ní bylo potopeno. Čtyři jednotky se potopily v souboji s hladinovými plavidly (tři z nich během bitvy v průlivu Surigao), čtyři měly na svědomí letecké útoky a dvě padly za oběť ponorkám.
Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]
Podle „doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1934“ (známějšího jako „2. doplňovací program“ ~ 第二次補充計画 Dai–ni–dži hodžú keikaku, či neoficiálně „program druhého kruhu“ ~ マル2計画 Maru ni keikaku) mělo být postaveno čtrnáct nových torpédoborců. První čtyři tvořily druhou sérii třídy Širacuju a deset zbývajících mělo patřit nové třídě Asašio.[3] Nové torpédoborce měly být o 7,5 metrů na vodorysce delší a přibližně o 275 tun standardního výtlaku těžší, než jednotky třídy Širacuju. Zvětšení rozměrů a návrat k velkým a silně vyzbrojeným torpédoborcům byl umožněn díky tomu, že Japonsko odstoupilo od londýnské námořní konference.[1][4]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Pohon[editovat | editovat zdroj]
Dvě sestavy parních turbín Kanpon byly umístěny v jedné společné strojovně. Každá sestava obsahovala po jedné vysokotlaké, středotlaké a nízkotlaké turbíně, které přes převodovku poháněly jednu hřídel.[5][6] Každá sestava měla výkon 25 000 k (18 387,5 kW[p 1]) při 380 otáčkách lodního šroubu za minutu.[6] Díky novým výkonnějším turbínám vzrostla rychlost na 35 uzlů (64,8 km/h).[1][4] Navíc každá sestava obsahovala (naposledy u torpédoborců císařského námořnictva) jednu turbínu pro plavbu cestovní rychlostí.[6] Podle schématu v Nippon kaigun kantei šašinšú byla cestovní turbína spojena přes převodovku se středotlakou turbínou,[5] kdežto podle Lacroix & Wells měla být přes převodovku napojena na vysokotlakou turbínu.[6]
Přehřátou páru pro parní turbíny generovaly tři vodotrubné kotle Ro-gó Kanpon šiki ve třech kotelnách. Přední komín odváděl spaliny z předních dvou kotelen a zadní komín ze zadní kotelny.
Výrobu elektrické energie zajišťovaly dva dieselgenerátory a jeden turbogenerátor umístěné za strojovnou s turbínami. Oba dieselgenerátory byly umístěny mezi hřídelemi lodních vrtulí a turbogenerátor byl umístěn na levoboku.[5]
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
Torpédová výzbroj zůstala zachována jako u předchozí třídy. Přední čtyřhlavňový 610mm torpédomet typu 92 modelu 2 se nacházel na nástavbě mezi komíny, přičemž po stranách zadního komínu se nacházely zásobníky po dvou rezervních torpédech. Zadní torpédomet se nacházel na palubě za zadním komínem a jeho zásobník se čtyřmi náhradními torpédy se nacházel nalevo od podélné osy plavidla a zadní nástavby. Oba torpédomety byly zakrytované.
Hlavní dělostřelecká výzbroj byla posílena na úroveň torpédoborců třídy Fubuki, tedy na šest 127mm kanónů typu 3. roku ve třech dvouhlavňových věžích typu C s elevací hlavní až 55°.[1][4] Jedna věž se nacházela na přední palubě před můstkem, druhá na zadní nástavbě a třetí na palubě za zadní nástavbou.
Poprvé byly na japonských torpédoborcích jako lehká protiletadlová zbraň zvoleny 25mm kanóny typu 96. Zpočátku nesly jednotky třídy Asašio dva 25mm dvoukanóny na platformě u zadního komínu.[4]
Pozdější modifikace[editovat | editovat zdroj]
U Asašio se – jako na první dokončené jednotce – během zkušebních plaveb objevily problémy s ovladatelností, které se ale podařilo odstranit přepracováním zádě a kormidla. Turbíny a hřídele trpěly vibracemi, ale tyto problémy se na všech jednotkách podařilo vyřešit do prosince 1941.[1][4]
Během války byla posilována protiletadlová výzbroj a došlo k instalaci radarů na přežívajících jednotkách. 25mm kanóny byly montovány v jedno–, dvou– a trojhlavňovém uspořádání a jejich počet stoupl až na 28 hlavní. Během války byla odstraněna 127mm věž číslo 2 ze zadní nástavby, aby uvolnila místo dalším 25mm kanónům typu 96. Podle Wiśniewskieho se tak stalo v letech 1943 až 1944, zatímco podle Nevitta se tak stalo pouze u čtyř přežívajících jednotek v červnu 1944.[1][4]
Instalace radarů se dočkaly pravděpodobně pouze poslední čtyři přežívající jednotky. Nesly metrový přehledový radar 13-gó pro sledování vzdušných cílů a centimetrový přehledový radar 22-gó pro sledování vzdušných i hladinových cílů.[1]
Jednotky třídy Asašio[editovat | editovat zdroj]
| Jméno | Loděnice | Položení kýlu | Spuštění | Přijetí do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Asašio (朝潮) |
arzenál Sasebo | 7. září 1935 | 16. prosince 1936 | 31. srpna 1937 | 3. března 1943 potopen spojeneckými letadly v bitvě v Bismarckově moři |
| Óšio (大潮) |
arzenál Maizuru | 5. srpna 1936 | 19. dubna 1937 | 31. října 1937 | 20. února 1943 potopen ponorkou USS Albacore severozápadně od ostrova Manus |
| Mičišio (満潮) |
Fudžinagata, Ósaka | 5. listopadu 1935 | 15. března 1937 | 31. října 1937 | 25. října 1944 potopen americkými torpédoborci během bitvy v průlivu Surigao |
| Arašio (荒潮) |
Kawasaki, Kóbe | 1. října 1935 | 26. května 1937 | 30. prosince 1937 | 4. března 1943 potopen spojeneckými letadly v bitvě v Bismarckově moři |
| Nacugumo (夏雲) |
arzenál Sasebo | 1. července 1936 | 26. května 1937 | 10. února 1938 | 12. října 1942 potopen spojeneckými letadly po bitvě u mysu Esperance, západo–severozápadně od ostrova Savo |
| Jamagumo (山雲) |
Fudžinagata, Ósaka | 4. listopadu 1936 | 24. července 1937 | 15. ledna 1938 | 25. října 1944 potopen torpédoborcem USS McDermut během bitvy v průlivu Surigao |
| Minegumo (峯雲) |
Fudžinagata, Ósaka | 22. března 1937 | 4. listopadu 1937 | 30. dubna 1938 | 5. března 1943 potopen americkými křižníky a torpédoborci během bitvy v Blackettově průlivu |
| Asagumo (朝雲) |
Kawasaki, Kóbe | 23. prosince 1936 | 5. listopadu 1937 | 31. března 1938 | 25. října 1944 potopen americkými křižníky a torpédoborci během bitvy v průlivu Surigao |
| Arare (霰) |
arzenál Maizuru | 5. března 1937 | 16. listopadu 1937 | 15. dubna 1939 | 5. července 1942 potopen ponorkou USS Growler východně od ostrova Kiska |
| Kasumi (霞) |
Uraga, Jokosuka | 1. prosince 1936 | 18. listopadu 1937 | 24. června 1939 | 7. dubna 1945 potopen letadly z TF 58 jihozápadně od Nagasaki během operace Ten-gó |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků 朝潮型駆逐艦 na japonské Wikipedii a Asashio class destroyer na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l NEVITT, Allyn D. ASASHIO Class Notes [online]. combinedfleet.com [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m NISHIDA, Hiroshi. Asashio class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-21. (anglicky)
- ↑ PRESTON, Antony; JORDAN, John; DENT, Stephen. Warship 2007. Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9781844860418. Kapitola The japanese destroyers of the Hatsuharu class, s. 99. (anglicky) – citováno jako „PJD“
- ↑ a b c d e f WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. S. 25. (polsky)
- ↑ a b c 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17.). Kapitola 朝潮型 ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17). ISBN 978-4769808183. Kapitola Asašio-gata, s. 67 až 92. (japonsky)
- ↑ a b c d LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 739 a 740. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JORDAN, John. Warships After London. Annapolis: Naval Institute Press, 2020. ISBN 978-1-68247-610-9. (anglicky)
- WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky)
- 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.]: Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4). ISBN 978-4769808985. (japonsky)
- 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17.). Kapitola 朝潮型 ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17). ISBN 978-4769808183. Kapitola Asašio-gata, s. 67 až 92. (japonsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Asašio na Wikimedia Commons - NISHIDA, Hiroshi. Asashio class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-21. (anglicky)
- NEVITT, Allyn D. ASASHIO Class Notes [online]. combinedfleet.com [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
- IJN Asashio Class Destroyers [online]. globalsecurity.org, rev. 2006-12-17 [cit. 2010-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
