Třída Akacuki (1901)
| Třída Akacuki | |
|---|---|
 Torpédoborec Kasumi v únoru 1902, ještě bez výzbroje | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Japonské císařské námořnictvo |
| Typ | Torpédoborec |
| Lodě | 2 jednotky |
| Zahájení stavby | 1900 a 1901 |
| Spuštění na vodu | 1901 a 1902 |
| Uvedení do služby | 1901 a 1902 |
| Osud | 1 potopena 1 vyřazena |
| Předchůdce | Třída Šinonome |
| Nástupce | Třída Širakumo |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 363 T normální 415 T plný[1][2] |
| Délka | 67,26 m mezi svislicemi 68,45 m celkem[1] |
| Šířka | 6,26 m[1] |
| Ponor | 1,73 m[1] |
| Pohon | 4 kotle Yarrow 2 vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí[2][3] 6000 k indikovaný (4413,0 kW[p 1])[1][2] nebo 6500 k (4780,7 kW[p 1])[3][4] |
| Palivo | 89 t uhlí[1][2][3] |
| Rychlost | 31 uzlů (57,4 km/h)[1][2][3] |
| Posádka | 59[1] či 60[2][3] |
| Výzbroj | Po dokončení: 1× 76,2mm/40 12-pdr kanón (1×I) 5× 57mm/40 6-pdr kanón Hotchkiss (5×I)[3][4] 2× 450mm[p 2] torpédomety typu HO (2×I)[5] cca 1904: 2× 76,2mm/40 12-pdr kanón (2×I) 4× 57mm/40 6-pdr kanón Hotchkiss (4×I)[1][2] 2× 450mm[p 2] torpédomety typu HO (2×I)[5] |
Třída Akacuki (japonsky 暁型 Akacuki-gata) sestávala ze dvou torpédoborců, postavených v letech 1900 až 1902 ve Spojeném království pro japonské císařské námořnictvo po vzoru předchozí třídy Ikazuči. Obě jednotky se zúčastnily rusko-japonské války, během které se Akacuki potopila po najetí na minu u Port Arthuru v květnu 1904. Kasumi byla v srpnu 1912 překlasifikována na torpédoborec 3. třídy (三等駆逐艦 santó kučikukan) a v dubnu 1913 vyřazena.
Obě jednotky byly pojmenované po přírodních jevech.
Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]
Jamamotův desetiletý plán rozvoje loďstva z roku 1896, který byl později znám jako plán rozvoje loďstva 6-6 (六六艦隊計画 Roku-roku kantai keikaku) požadoval (mimo jiné) stavbu 23 torpédoborců do roku 1905.[6][7] Prvních dvanáct jednotek tvořily třídy Ikazuči a Šinonome postavené loděnicemi Yarrow a Thornycroft v Anglii. Další čtyři jednotky byly opět rozdělené do dvou tříd a mezi obě loděnice. Loděnice Yarrow v londýnském Poplaru[2] získala zakázku na stavbu dvou torpédoborců nové třídy Akacuki, které měly být postavené podle předchozí třídy Ikazuči.[4]
Stavba byla financována z prostředků rozpočtového roku 1900.[1]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Trup a nástavby[editovat | editovat zdroj]
Obě jednotky měly téměř stejnou siluetu, jako třída Ikazuči. Na klenutou přední palubu navazoval malý můstek o jedné úrovni, na jehož vrcholku se nacházela nekrytá plošina. V její zadní části se nacházel světlomet. Za můstkem stál signální stěžeň, za kterým začínala nízká nástavba se čtyřmi komíny a vyústěním větrání kotelen (mezi první a druhou dvojicí komínů) a strojovny (v zadní části nástavby).
Polovyvážené, či vyvážené kormidlo se již celé přesunulo pod záď.[4]
Pohon[editovat | editovat zdroj]
Stejně jako u třídy Ikazuči i na Akacuki generovaly nasycenou páru čtyři vodotrubné kotle Yarrow.[2][3] Dva vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí měly podle Jentschury a Nišidy mít i stejný celkový výkon, tedy 6000 koní (4413,0 kW[p 1]).[1][2] Patjanin a Jelínek ale uvádějí celkový výkon 6500 koní (4780,7 kW[p 1]).[3][4]
Během zkoušek 20. listopadu 1901 udržela Akacuki průměrnou rychlost 31,121 uzlů (~ 57,6361 km/h) po dobu tří hodin. Na šestimílovém (~ 11,1 km) zkušebním úseku dosáhla rychlosti 31,3 uzlů (~ 57,97 km/h) při výkonu 6450 koní (4743,97 kW[p 1]).[2][3] Kasumi během zkoušek 29. ledna 1902 udržela průměrnou rychlost 31,295 uzlů (~ 57,9583 km/h) po dobu tří hodin[2][3] a na zkušebním úseku[p 3] dosáhla rychlosti 31,075 uzlů (~ 57,551 km/h).[2]
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj byla založena na rychlopalných kanónech a torpédech. Po dokončení se hlavňová výzbroj skládala z jednoho 76,2mm kanónu (u Royal Navy označovaného jako 12liberní, či třípalcový) s délkou hlavně 40 ráží a pěti 57mm kanónů Hotchkiss (u Royal Navy označovaných jako 6liberní) s hlavní délky 40 ráží. Od přídě k zádi byly kanóny rozmístěny následovně: Jeden 57mm Hotchkiss na vyvýšené platformě na přední palubě před můstkem, dva 57mm kanóny na hlavní palubě po stranách můstku a zbývající dvojice sedmapadesátek diagonálně na hlavní palubě – kanón na pravoboku se nacházel za úrovní druhého komína a kanón na levoboku přibližně na úrovni čtvrtého komína. 76,2mm kanón se nacházel na zádi za torpédomety. Těsně před, či během rusko-japonské války (1904–1905) byl přední 57mm kanón na platformě před můstkem nahrazen za druhý 76,2mm kanón.[3][4]
Torpédovou výzbroj představovaly dva 450mm[p 2] otočné jednohlavňové torpédomety typu HO (tzn. Whitehead & Armstrong) umístěné na hlavní palubě na zádi, mezi středovou nástavbou a 76,2mm kanónem. Z torpédometů bylo možno vypouštět torpéda typu 30., 32., 38., 42. a 44. roku (až na poslední typ se jednalo o torpéda poháněná stlačeným vzduchem; typ 44. roku byl poháněn směsí petroleje, vzduchu a vody).[5]
Jednotky třídy Akacuki[editovat | editovat zdroj]
| Jméno | Loděnice | Položení kýlu | Spuštění | Přijetí do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Akacuki (暁) |
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn | 10. prosince 1900 | 13. února 1901 | 14. prosince 1901 | 17. května 1904 najela na minu u Port Arthuru |
| Kasumi (霞) |
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn | 1. února 1901 | 23. ledna 1902 | 14. února 1902 | 1. dubna 1913 vyřazena; sešrotována 1920 |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín a parních strojů císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín a parních strojů v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
- ↑ a b c Torpédomety typu HO byly (a jsou) označovány i jako 18″ (čili 457,2 mm). Oficiální označení v centimetrech (torpédometů i torpéd) ale bylo 45 cm a podle Lacroix & Wells (tabulka H.12, str. 778) by se skutečně mělo jednat o 450 mm
- ↑ Jentschura neupřesňuje o jaký úsek se jednalo a používá všeobecný termín „measured mile“. Jelikož se jednalo o zkoušky plavidel jedné loděnice, lze předpokládat, že i tady se jednalo o šestimílový úsek, jako u Akacuki.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků 暁型駆逐艦 na japonské Wikipedii a Akatsuki-class destroyer (1901) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k NISHIDA, Hiroshi. Akatsuki class 3rd class destroyers [online]. [cit. 2014-11-16]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-87021-893-X. S. 132. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k PATJANIN, S. V. Eskadrennye minonoscy i minonoscy Japonii (1879-1945 gg.). Sankt-Petěrburg: [s.n.], 1998. (BKM). Dostupné online. Kapitola Eskadrennye minonoscy (Istrebiteli) 1897-1909 gg.. (rusky)
- ↑ a b c d e f JELÍNEK, Milan. Lodě války rusko-japonské 1904-1905, Díl 2. Japonské námořní síly. Hradec Králové: Kanon, 2012. (Námořní žurnál historický). S. 88.
- ↑ a b c LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 781. (anglicky)
- ↑ EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. S. 57 až 65. (anglicky)
- ↑ SCHENCKING, J. Charles. Making Waves: Politics, Propaganda, and the Emergence of the Imperial Japanese Navy, 1868-1922. Stanford, California: Stanford University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-8047-4977-9. Kapitola Postwar Naval Expansion, s. 84 až 90. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JELÍNEK, Milan. Lodě války rusko-japonské 1904-1905, Díl 2. Japonské námořní síly. Hradec Králové: Kanon, 2012. (Námořní žurnál historický). S. 88 a 89.
- JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 132. (anglicky)
- ПАТЯНИН, С.В. Эскадренные миноносцы и миноносцы Японии (1879-1945 гг.). Санкт-Петербург : 1998. (БКМ.). Kapitola Эскадренные миноносцы (Истребители) 1897-1909 гг. ~ PATJANIN, S. V. Eskadrennye minonoscy i minonoscy Japonii (1879-1945 gg.). Sankt-Petěrburg: [s.n.], 1998. (BKM). Dostupné online. Kapitola Eskadrennye minonoscy (Istrebiteli) 1897-1909 gg.. (rusky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Akacuki na Wikimedia Commons - NISHIDA, Hiroshi. Akatsuki class 3rd class destroyers [online]. [cit. 2014-11-16]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- POCOCK, Michael W. Akatsuki Class (1900) Destroyers Class Overview [online]. maritimequest.com [cit. 2014-11-16]. Dostupné online. (anglicky)
- 暁（初代）型 駆逐艦 [online]. military.sakura.ne.jp, 1998-07-11, rev. 2000-03-19 [cit. 2014-11-18]. Dostupné online. (japonsky)
- 暁型 [online]. down.ne.jp [cit. 2014-11-18]. Dostupné online. (japonsky)
