Třída Kamikaze (1922)
| Třída Kamikaze | |
|---|---|
 „1. torpédoborec“ (viz číslo „1“ na přídi torpédoborce – později Kamikaze) 23. prosince 1922. | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Japonské císařské námořnictvo |
| Typ | Torpédoborec |
| Lodě | 9 jednotek dokončeno 7 ztraceno za druhé světové války |
| Zahájení stavby | 1921 až 1923 |
| Spuštění na vodu | 1922 až 1925 |
| Uvedení do služby | 1922 až 1925 |
| Předchůdce | Třída Minekaze |
| Nástupce | Třída Mucuki |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1270 T standardní 1400 T při zkouškách[1] 1720 T plný[1] |
| Délka | 97,5 m mezi svislicemi 102,6 m celkem[1] |
| Šířka | 9,1 m[1] |
| Ponor | 2,9 m[1] |
| Pohon | 4 kotle Ro-gó Kanpon šiki 2 sestavy parních turbín Micubiši Parsons nebo Kanpon 2 šrouby 38 500 k na hřídeli (28 316,7 kW)[1][2][p 1] |
| Rychlost | 37,2 uzlů (68,89 km/h)[1] |
| Dosah | 3600 námořních mil (6667 km) při 14 uzlech (25,9 km/h)[1] |
| Posádka | 148[1] |
| Výzbroj | Po dokončení: 4 x 120 mm/45 typu 3. roku (4xI) 2 x 6,5mm/115 kulomet modelu 1914 (2xI) 6 x 533mm torpédomety modelu 1921 (3xII) 20 min[1] |
Třída Kamikaze (japonsky: 神風型 Kamikaze-gata), též někdy třída Kijokaze, sestávala z devíti „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva, postavených v letech 1921 až 1925. Kamikaze vycházely z předchozí třídy Minekaze a lišily se pouze drobnými změnami konstrukce. Během druhé světové války již byly zastaralé a tak sloužily hlavně jako doprovodná plavidla a rychlé transportéry.
Sedm jednotek bylo ztraceno během bojů v Pacifiku. Čtyři z nich měly na svědomí ponorky, dvě jednotky byly potopeny letadly a jedna padla za oběť pobřežní baterii na atolu Wake. Dvě zbývající jednotky válku přečkaly a jedna z nich byla použita jako repatriační plavidlo.
Všechny jednotky byly pojmenovány podle meteorologických jevů souvisejících s větrem (風 kaze znamená „vítr“).
Vývoj a konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Torpédoborce třídy Kamikaze navázaly na předchozí třídu Minekaze – konkrétně na její poslední tři jednotky tvořící podtřídu Nokaze – ze které převzaly rozmístění hlavňové a torpédové výzbroje. Ta sestávala ze čtyř 120mm kanónů typu 3. roku a tří otočných dvouhlavňových torpédometů modelu 1921.[3] Od třídy Minekaze se Kamikaze lišily detaily můstku, rozšířením trupu o 0,1 metru a zvětšením standardního výtlaku o 55 tun. Tato velká podobnost vede některé autory – například Evans & Peattie – k tomu, že jednotky třídy Kamikaze řadí pod třídu Minekaze.[4]
Stavba torpédoborců třídy Kamikaze probíhala na základě plánu rozvoje císařského námořnictva 8-8 (八八艦隊案 hači-hači kantai-an). Celkem mělo být postaveno jedenáct jednotek, ale kvůli omezením vzniklým v důsledku podepsání washingtonské konference byly dvě jednotky zrušeny.[5] Paralelně k třídě Kamikaze byly stavěny i „torpédoborce druhé třídy“ (二等駆逐艦 nitó kučikukan) třídy Wakatake.[6]
Můstek[editovat | editovat zdroj]
Hlavní nástavba měla čtyři úrovně: dolní patro na horní palubě (上部甲板 džóbu kanpan), druhé patro horní můstkové paluby (上部艦橋 džóbu kankjó), můstek (羅針艦橋 rašin kankjó) a plošinu se světlometem a dálkoměrem. Otevřený můstek měl přední stěnu chráněnou plechem a prosklenými okny. Nad přední částí můstku byla kostra, přes kterou se jako ochrana před nepříznivým počasím dala natáhnout plachta. Plošina nad můstkem nesla 40cm světlomet a 2m stereoskopický dálkoměr. Na křídlech můstku se rovněž nacházely oba protiletadlové kulomety.[7]
Pohon[editovat | editovat zdroj]
Pohon prvních pěti jednotek třídy Kamikaze zajišťovaly (stejně jako u Minekaze) dvě soustavy v Japonsku licenčně vyrobených parních turbín Micubiši Parsons. Každá sestava se skládala z jedné vysokotlaké a jedné nízkotlaké turbíny, které přes převodovku poháněly jednu hřídel. Každá sestava měla výkon 19 250 k (14 158,4 kW[p 1]) při 400 otáčkách lodního šroubu za minutu.[8] Nárůst výtlaku a šířky lodí při zachování stejné pohonné soustavy vedl k poklesu maximální rychlosti na 37,2 uzlů (68,89 km/h).[1] Vysokotlaké turbíny měly (na rozdíl od Minekaze) každá navíc dva stupně pro plavbu cestovní rychlostí, které byly při plavbě maximální rychlostí vynechány.[8]
Sytou páru turbínám dodávaly čtyři vodotrubné kotle Ro-gó Kanpon šiki,[9] přičemž přední komín odváděl spaliny z 1. a 2. a zadní komín ze 3. a 4. kotle.
Podtřída Oite[editovat | editovat zdroj]
Poslední čtyři jednotky se od prvních pěti odlišovaly v několika detailech, kvůli kterým jsou tyto jednotky označovány jako podtřída Oite:
- Soustavy turbín Micubiši Parsons byly nahrazeny za sestavy turbín Kanpon o stejném výkonu a stejné konfiguraci zapojení[8]
- Byla zdvojnásobena zásoba náhradních torpéd ze dvou na čtyři. První jednotky nesly celkem osm torpéd (šest v torpédometech a dvě náhradní), zatímco podtřída Oite mohla nést celkem až deset torpéd (šest v torpédometech a čtyři náhradní)
- 6,5mm kulomety modelu 1914 byly nahrazeny za dva 7,7mm/87 kulomety Lewis
- Instalovány dva vrhače hlubinných náloží a dvě skluzavky pro hlubinné nálože na zádi
Pozdější modifikace[editovat | editovat zdroj]
Ve třicátých letech byl změněn tvar komínů, jejichž konce byly zešikmeny.
Za druhé světové války byla výzbroj přežívajících jednotek modifikována. Zejména došlo k posílení protiletadlové výzbroje. V letech 1941 a 1942 byla demontována 120mm děla č. 4 (na zádi) a lodě obdržely až deset 25mm kanónů typu 96. V roce 1944 nesly lodě třináct až dvacet 25mm hlavní.[5]
Pojmenování jednotek třídy Kamikaze[editovat | editovat zdroj]
.
Původně se počítalo s tím, že jednotky třídy Kamikaze ponesou jména větrů, obdobně jako předchozí třída Minekaze. První jednotka pak měla nést jméno Kijokaze (清風) nebo Sojokaze (微風), což vede někdy k označování třídy Kamikaze (jak byla nakonec první jednotka přejmenována) jako třídy Kijokaze. Jména jim ale nebyla přidělena a lodě byly pouze opatřeny lichým číslem (například 第一駆逐艦 Dai-iči kučikukan ~ „1. torpédoborec“). Sudá čísla pak byla přidělena torpédoborcům třídy Wakatake. Dne 24. dubna 1924 bylo k řadové číslovce přidáno 号 (gó ~ číslo, položka), takže název pak zněl například 第一号駆逐艦 Dai-iči-gó kučikukan ~ „torpédoborec číslo 1“. Dne 1. srpna 1928 pak došlo k přejmenování, kdy byla jednotkám přidělena jména související s větrem. Fotografie Harukaze z roku 1934 dokládá souběžné používání jména (viz katakanou psaný nápis 「ゼカルハ」 na boku – psal se ještě zprava doleva) a čísla (viz číslo „5“ na přídi).
Jednotky třídy Kamikaze[editovat | editovat zdroj]
- Sloupec „Číslo“ obsahuje čísla přidělená torpédoborcům před přejmenováním v roce 1928.
| Číslo | Jméno | Loděnice | Položení kýlu | Spuštění | Přijetí do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Kamikaze (神風) |
Micubiši, Nagasaki | 15. prosince 1921 | 25. září 1922 | 19. prosince 1922 | 5. října 1945 vyřazen. Jako repatriační plavidlo najel 7. června 1946 na útes u Omaezaki v prefektuře Šizuoka |
| 3 | Asakaze (朝風) |
Micubiši, Nagasaki | 16. února 1922 | 8. prosince 1922 | 16. června 1923 | 23. srpna 1944 potopen západně od Luzonu ponorkou USS Haddo |
| 5 | Harukaze (春風) |
arzenál Maizuru | 16. května 1922 | 18. prosince 1922 | 31. května 1923 | 10. listopadu 1945 vyřazen a následně potopen jako vlnolam |
| 7 | Macukaze (松風) |
arzenál Maizuru | 2. prosince 1922 | 30. října 1923 | 5. dubna 1924 | 9. června 1944 potopen východně od Čičidžima ponorkou USS Swordfish |
| 9 | Hatakaze (旗風) |
arzenál Maizuru | 3. července 1923 | 15. března 1924 | 30. srpna 1924 | 15. ledna 1945 potopen útokem amerických letounů z letadlových lodí v Takao |
| 11 | Oite (追風) |
Uraga, Jokosuka | 16. března 1923 | 27. listopadu 1924 | 30. října 1925 | 18. února 1944 potopen při útoku amerických letounů z letadlových lodí na Truk |
| 13 | Hajate (疾風) |
Išikawadžima, Tokio | 11. listopadu 1922 | 23. března 1925 | 21. listopadu 1925 | 11. prosince 1941 potopen pobřežní baterií jihozápadně od atolu Wake |
| 15 | Asanagi (朝凪) |
Fudžinagata, Ósaka | 5. března 1923 | 21. dubna 1924 | 29. prosince 1925 | 22. května 1944 potopen ponorkou USS Pollack severozápadně od Čičidžima |
| 17 | Júnagi (夕凪) |
arzenál Sasebo | 17. září 1923 | 23. dubna 1924 | 24. května 1925 | 25. srpna 1944 potopen ponorkou USS Picuda u severního pobřeží Luzonu |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků 神風型駆逐艦 (2代) na japonské Wikipedii a Kamikaze class destroyer (1922) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k NISHIDA, Hiroshi. Kamikaze class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-15. (anglicky)
- ↑ IJN Kiyokaze Class Destroyers: Specifications [online]. globalsecurity.org, rev. 2006-12-17 [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Torpédomety: Mechanism of Japanese Destroyers, str. 90 až 92
- ↑ EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. Kapitola Calamity at Sea: The Tomozuru and Fourth Fleet Incidents, 1934-35, s. 176. (anglicky)
- ↑ a b Wiśniewski, str. 7
- ↑ JONES, Daniel H. IJN Minekaze, Kamikaze and Mutsuki class Destroyers [online]. [cit. 2010-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-28. (anglicky)
- ↑ Mechanism of Japanese Destroyers, str. 28, 29
- ↑ a b c LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 738 a 739. (anglicky)
- ↑ Lacroix & Wells, str. 735 a 736
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky)
- 駆逐艦 秋月型・松型・橘型・睦月型・神風型・峯風型. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18.). ~ Kučikukan Akizuki-gata, Macu-gata, Tačibana-gata, Mucuki-gata, Kamikaze-gata, Minekaze-gata. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18). ISBN 978-4769808190. (japonsky)
- 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.]: Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4). ISBN 978-4769808985. (japonsky)
- FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. ISBN 1-85367-125-8. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Kamikaze na Wikimedia Commons - NISHIDA, Hiroshi. Kamikaze class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-15. (anglicky)
- IJN Kiyokaze Class Destroyers [online]. globalsecurity.org, rev. 2006-12-17 [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
- JONES, Daniel H. IJN Minekaze, Kamikaze and Mutsuki class Destroyers [online]. [cit. 2010-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-28. (anglicky)
