Třída Akizuki (1942)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Akizuki
Fujuzuki 23. května 1944. Na předním stožáru se nachází anténa radaru 21 Gó
Fujuzuki 23. května 1944. Na předním stožáru se nachází anténa radaru 21 Gó
Obecné informace
UživateléVlajka japonského válečného námořnictva Japonské císařské námořnictvo
Vlajka Čínské republiky Námořnictvo Čínské republiky
Vlajka Royal Navy Royal Navy
Vlajka VMF Sovětské námořnictvo
Vlajka USN US Navy
TypTorpédoborec 1. třídy
LoděProgram 1939: 6 jednotek
Program 1941: 10 jednotek
Mod. program 1942: 23 jednotek
Celkem dokončeno: 12 jednotek
Zahájení stavby1940 až 1944
Spuštění na vodu1941 až 1944
Uvedení do služby1942 až 1945
OsudDokončeno 12 jednotek, 1 rozestavěna, ostatní zrušeny

6 ztraceno v boji
2 potopeny jako vlnolam
4 předány Spojencům
PředchůdceKageró, Júgumo a Šimakaze
NástupceSuper Akizuki – nerealizována
Technické údaje
Výtlak2 701 T (2 744 t) standard
3 700 T (3 759 t) plný[1]
Délka134,2 m celkem[1][2]
132,0 m na vodorysce[2]
Šířka11,6 m[1]
Ponor4,15 m[1]
Pohon3 parní kotle Ro-gó Kanpon šiki[1][3]
2 sestavy parních turbín Kanpon
2 třílisté lodní šrouby[1]
52 000 k na hřídeli (38 245,9 kW)[1][3][p 1]
Palivo1 097 t[1]
Rychlost33 uzlů (61,1 km/h)[1]
Dosah8 300 námořních mil (15 371,6 km) při 18 uzlech (33,3 km/h)[1]
Posádka300[1] nebo 263[4]
Výzbroj8 x 100 mm/65 typu 98 (4xII)
4 až 51 x 25 mm/60 typu 96
1 x IV 610 mm torpédomet typu 92[5] a 8 torpéd typu 93
až 72 hlubinných náloží

1-2 x 4,5m stereoskopický dálkoměr typu 94 pro 100mm děla[1][6]
1 x 2,5m stereoskopický dálkoměr pro 25mm děla[6]
2 x 1,5m stereoskopický dálkoměr pro 25mm děla[6]
110cm světlomet typu 92[6]

Třída Akizuki (japonsky 秋月型 Akizuki-gata) sestávala z 12 dokončených „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 Ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva, postavených v letech 1940 až 1945 ve třech sériích a bojujících ve druhé světové válce. Původně se mělo jednat o protiletadlová doprovodná plavidla a teprve později byla do návrhu zapracována instalace čtyřhlavňového torpédometu, čímž vznikla třída nejlepších a největších japonských torpédoborců ve druhé světové válce.[4] Císařské námořnictvo jednotky této třídy označovalo jako „torpédoborce typu B“ (乙型駆逐艦 Otsu-gata kučikukan).

Z dvanácti jednotek byly čtyři poslední dokončeny příliš pozdě, než aby se zapojily do bojů. Po japonské kapitulaci byly tyto čtyři jednotky předány Spojencům. Z osmi zbývajících, které se zapojily do bojů, bylo šest jednotek potopeno (tři hladinovými jednotkami, dvě letadly a jedna padla za oběť ponorce). Dvě přeživší jednotky (Suzucuki a Fujuzuki) zastihla kapitulace Japonska poškozené a po ní byly potopeny jako vlnolamy.

Všechny jednotky nesly jména vztahující se k Měsíci: japonský znak 月 (cuki) znamená Měsíc i měsíc.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Externí odkaz

Vznik projektu rychlého protiletadlového plavidla pro doprovod svazů letadlových lodí spadá do období před druhou světovou válkou a byl vypracován na základě analýzy působení japonského námořního letectva v druhé sino–japonské válce.[7][8] Na vznik nových plavidel měla vliv i konstrukce specializovaných protiletadlových křižníků u Royal Navy (třída Dido). Na rozdíl od Britů se ale Japonci rozhodli použít jako základ pro protiletadlové plavidlo nikoliv křižník, ale torpédoborec. Jedním z důvodů pro toto rozhodnutí byla absence úspěšného typu moderního lehkého křižníku, ze kterého by japonské námořnictvo mohlo vyjít koncem třicátých let a délka stavby lehkých křižníků.[8]

V roce 1938 byl navržen nový protiletadlový kanón ráže 100 mm typu 98 s délkou hlavně 65 ráží. Ten byl zvolen jako hlavní výzbroj nové třídy plavidel.

Návrh z července 1938 počítal s výtlakem 2 200 T, rychlostí až 35 uzlů a výzbrojí 4xII 100mm a 2xII 25mm. Loď postrádala torpédovou výzbroj, což bylo u japonských lodí (torpédoborců i křižníků) neobvyklé. Další návrh ze září 1938 již počítal s omezením rychlosti na 33 uzlů, zvýšením výtlaku na 2 350 T a instalací torpédometu. Výsledný základní návrh (基本計画番号 kihon keikaku bangó) F51 z dubna 1939 měl standardní výtlak 2 700 T, čímž se již blížil starším lehkým křižníkům (lehký křižník Júbari měl 2 890 T).[8] Co do výtlaku tak byly za druhé světové války jednotky třídy Akizuki největšími japonskými torpédoborci a třetími největšími torpédoborci na světě (po francouzské třídě Mogador a sovětském Taškentu).

Roku 1939 byla v rámci „programu čtvrtého kruhu“ schválena stavba prvních jednotek podle základního návrhu F51, která probíhala současně se stavbou jednotek třídy Júgumo. Celkem bylo do května 1943 postaveno šest jednotek s trupovými čísly 104 až 109. Předpokládaná cena jednoho torpédoborce v roce 1939 byla 12 090 000 ¥.[8]

Na sérii prvních šesti plavidel měla navázat série deseti torpédoborců podle programu z roku 1941. Šlo o modifikovaný základní návrh F53, který se od F51 lišil zjednodušením konstrukce (například tvar přídě) a jiným tvarem můstku. Jedna jednotka měla stát 17 820 400 ¥. F53 z roku 1941 se dále dělil na dvě podtřídy: Šimocuki/Fujuzuki (čísla 360 až 364)[p 2] a Mičizuki (365 až 369).[4][8] Z této série se ale do bojů zapojily už jenom Šimocuki a Fujuzuki. Další čtyři jednotky (včetně jedné z podtřídy Mičizuki) byly dokončeny příliš pozdě a před koncem války prodělávaly výcvik ve Vnitřním moři, případně se pouze zúčastnily bojů s letadly útočícími na zbytky císařského námořnictva v japonských domácích vodách. Mičizuki byl koncem války dokončen pouze ze 16% a stavba zbývajících tří jednotek byla zrušena 14. prosince 1944 a materiál a zdroje využity na stavbu sebevražedných člunů Šinjó a kaitenů.[3][8]

Měla následovat stavba dalších osmi jednotek (777 až 785, nebo též šestnácti: 770-785[8]) podle programu z roku 1942, která byla 30. června 1942 nahrazena plánem na stavbu 22 jednotek (5061 až 5083) podle modifikovaného programu z roku 1942. Celý projekt z roku 1942 byl ale nejprve 9. června 1944 redukován na pět jednotek (5061 až 5065) a posléze 14. prosince 1944 zrušen úplně.[3][4]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Akizuki na zkušební plavbě 17. května 1942 těsně před dokončením. Všimněte si původního „neradarového“ předního stožáru a druhého dálkoměru typu 94 na zádi – takto byly vybaveny pouze první jednotky třídy Akizuki. Katakanou psané jméno lodi na bocích bylo později odstraněno.

Třída Akizuki znamenala skok ve velikosti japonských torpédoborců. V porovnání se souběžně produkovanými jednotkami třídy Júgumo byly Akizuki o 15 metrů na vodorysce delší (132 vs. 117 m), o 0,8 metru širší (11,6 vs. 10,8 m) a o 1180 tun plného výtlaku těžší (3700 vs. 2520 T). Zvětšení trupu pak poskytlo dostatečně stabilní základnu pro umístění čtyř dvouhlavňových věží hlavní baterie. Ty byly umístěny po dvou na přídi a zádi. Dělová věže číslo dvě na přídi a tři na zádi byly umístěny v superpozici. Charakteristickou siluetu dotvářel jediný komín (všechny předchozí japonské konstrukce měly komíny dva), který odváděl spaliny ze všech tří kotlů. Jednotky třídy Akizuki tak získaly charakteristickou siluetu.[9]

Pohon[editovat | editovat zdroj]

Externí odkaz

Ačkoliv se prodloužil trup, uspořádání pohonné soustavy zůstalo zachováno, jako u předchozích jednotek tříd Kageró a Júgumo. Přidanou délku trupu spotřebovala barbeta druhé dělové věže na přídi (předchozí jednotky měly na přídi pouze jednu dělovou věž). Střední sekci plavidla zabíraly (od přídě) dvě kotelny (přední č. 1 o délce 17 metrů a zadní č. 2 o délce 9,2 metrů) a dvě strojovny (přední č. 1 o délce 13 metrů a zadní č. 2 o délce 12,3 metrů).[10]

Přední kotelna obsahovala dva vodotrubné kotle Ro-gó Kanpon šiki, které dokázaly vyvíjet přehřátou páru o tlaku 30 kg/cm2 a teplotě 350 °C. V zadní kotelně se nacházel pouze jeden kotel stejného typu.[10]

Přední strojovna se nacházela na levoboku a poháněla levý lodní šroub, zatímco pravý šroub byl poháněn turbínami zadní strojovny.[10] V každé strojovně se nacházela jedna sestava parních turbín Kanpon o stejném složení a zapojení, jako u předchozích tříd Kageró a Júgumo. Každá sestava se skládala z jedné vysokotlaké, jedné středotlaké a jedné nízkotlaké turbíny, které doplňovaly jedna vysokotlaká a jedna nízkotlaká turbína (v každé sestavě) pro plavbu cestovní rychlostí. Každá sestava měla výkon 26 000 k (15 445,5 kW[p 1]), ale rychlost otáček lodní vrtule byla snížena na 340 za minutu.[11]

Hlavní palivové nádrže se nacházeli v dvojitém dně. Prostor na pravoboku na úrovni přední strojovny a na levoboku na úrovni zadní strojovny vyplňovaly další palivové nádrže. Na lodích se nacházely ještě další nádrže, takže celková kapacita nádrží byla nadprůměrných 25% standardního výtlaku.[10]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Externí odkaz

Hlavní dělostřeleckou výzbroj tvořilo osm víceúčelových 100mm děl typu 98. Ačkoliv se sama o sobě vyrovnala (či byla dokonce lepší) americkým 127mm kanonům,[4] postrádala výhodu řízení palby radarem a střelby municí s přibližovacími zapalovači.[12] Jelikož 100mm typ 98 byl od počátku zvolen jako protiletadlová zbraň, nedošlo na žádné z jednotek třídy Akizuki k redukci věží hlavní baterie ve prospěch 25mm kanonů, jako u většiny starších tříd. Všechny jednotky tak nesly čtyři dvouhlavňové věže po celou dobu služby.[6]

Torpéda byla odpalována z jednoho otočného zakrytovaného čtyřhlavňového 610mm torpédometu typu 92 model 4, který byl otáčen motorem na stlačený vzduch.[13] Torpédomet byl umístěn nad přední strojovnou, mezi protiletadlovou plošinou za komínem a zadní nástavbou. Lodě nesly čtyři torpéda nabitá v torpédometu a další čtyři kusy mohly být uskladněny na podavači za torpédometem na levé straně zadní nástavby. Jednalo se o torpéda typu 93 – obávaná „dlouhá kopí“.

Lehkou protiletadlovou výzbroj zpočátku tvořily pouze dva dvouhlavňové 25mm kanony typu 96 na plošině mezi komínem a torpédometem. Uprostřed této plošiny se nacházel 2,5metrový dálkoměr.[4][6] Později byl počet 25mm hlavní navyšován a nové jednotky vstupovaly do služby již s posílenou výzbrojí.

Zpočátku byly pro protiponorkový boj jednotky vybaveny pouze dvěma dvouhlavňovými vrhači hlubinných bomb typu 94 na zádi.

Radary[editovat | editovat zdroj]

Detail umístění centimetrového přehledového radaru 22-gó s vysílací (dolní) a přijímací (horní) anténou ve tvaru trychtýře a přehledového metrového radaru 13-gó pro sledování vzdušných cílů na torpédoborci Harucuki

Japonsko v radarové technice zaostávalo za Spojenci. V roce 1942 byly první experimentální radary namontovány na některé lodě císařského námořnictva a na třídě Akizuki se první radar objevil na torpédoborcích Suzucuki a Hacuzuki,[14][15][16] nebo Niizuki.[17] Jednalo se o přehledový radar proti vzdušným i hladinovým cílům a to buďto metrový 21-gó, nebo centimetrový 22-gó. Radar 21-gó měl otočnou anténu (buď modelu 6 o rozměrech 3,6 x 2 metry, nebo modelu 7 o rozměrech 3,6 x 3 metry) a jeho instalace je doložena minimálně na jednotkách Akizuki, Suzucuki, Hacuzuki a Fujuzuki.[14] Radar 22-gó používal anténu ve tvaru dvou trychtýřů a později na jednotkách třídy Akizuki nahradil radar 21-gó. Tyto radary byly umístěny na plošině upraveného předního stožáru.

Později (cca 1944) se instaloval i metrový přehledový radar proti vzdušným cílům 13-gó. Jedna anténa se montovala na přední stranu zadního stožáru a některé jednotky dostaly i druhou aparaturu na přední stožár nad radar 22-gó.

Pozdější modifikace[editovat | editovat zdroj]

Joizuki po válce v Kure. Všimněte si protiletadlové plošiny vedle můstku. 25mm kanony byly – stejně jako dělová věž číslo dvě – po kapitulaci odstraněny.

Pozdější modifikace (na pozdějších jednotkách provedené rovnou při stavbě) se soustředily hlavně na posílení protiponorkové a lehké protiletadlové výzbroje a na instalaci radarů. Protiponorková výzbroj byla posílena instalací dvou skluzů hlubinných pum na zádi. Dvouhlavňové 25mm kanony byly nahrazeny za tříhlavňové. V roce 1943 se (poprvé na Suzucuki a Hacuzuki již koncem 1942) objevila další dvě protiletadlová hnízda pro 25mm trojčata: u podtřídy Akizuki se nacházela po stranách komína, zatímco na Šimocuki/Fujuzuki[p 2] a Mičizuki na platformě za torpédometem. V roce 1944 bylo na místo zadního dálkoměru montováno páté 25mm stanoviště. Koncem roku 1944 se objevila i další dvě protiletadlová hnízda pro 25mm trojčata na bocích můstku. Kromě trojhlavňového uspořádání se na palubu montovaly i 25mm kanóny v jednohlavňové lafetaci.[6]

V červnu 1944 se objevily na palubách čtyři 13,2mm kulomety typu 93.[6]

U podtříd Šimocuki/Fujuzuki[p 2] a Mičizuki došlo ke zjednodušení konstrukce, které se projevilo například změnou tvaru přídě. Na Harucuki byl (jak dokládá fotografie) můstek zvětšen protažením prostředního patra až ke stožáru.

Jednotky třídy Akizuki[editovat | editovat zdroj]

V jednotkách třídy Akizuki získalo císařské námořnictvo vynikající jednotky, které se vyrovnaly svým protivníkům. Jako jedny z mála japonských lodí netrpěly jednotky třídy Akizuki přetížením nástaveb a měly výborné plavební vlastnosti. Přesto, že představovaly to nejlepší co v dané kategorii Japonsko vyprodukovalo, zaostávaly za svými americkými protějšky (zejména tříd Fletcher a Allen M. Sumner) v radarové, protiponorkové i protiletadlové výzbroji. Jejich opticky zaměřovaná 100mm děla a 25mm kanony se v protiletadlovém boji nemohly měřit s radarem zaměřovanými 127 a 40 milimetrovými kanóny, které používaly munici s přibližovacími zapalovači.[4][12] Přesto lodě a jejich posádky odvedly v boji skvělý výkon. Nevitt přirovnává vytrvalost a obětavost Hacuzuki v jeho posledním boji během bitvy u mysu Engaño, kde čelil přesile amerických křižníků, k akci amerických torpédoborců během bitvy u Samaru.[4]

První série podle programu z roku 1939[editovat | editovat zdroj]

Číslo Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
104 Akizuki
(秋月) 		arzenál Maizuru 19400730a30. července 1940 19410702a2. července 1941 19420611a11. června 1942 19441025a25. října 1944 potopen letadly TF 38[18][19]
105 Teruzuki
(照月) 		Micubiši, Nagasaki 19401113a13. listopadu 1940 19411121a21. listopadu 1941 19420831a31. srpna 1942 19421212a12. prosince 1942 potopen torpédovými čluny PT[20]
106 Suzucuki
(涼月 nebo 凉月) 		Micubiši, Nagasaki 19410315a15. března 1941 19420309a9. března 1942 19421229a29. prosince 1942 19480101a 1948 potopen jako vlnolam[21]
107 Hacuzuki
(初月) 		arzenál Maizuru 19410725a25. července 1941 19420403a3. dubna 1942 19421229a29. prosince 1942 19441025a25. října 1944 potopen americkými křižníky[22]
108 Niizuki
(新月) 		Micubiši, Nagasaki 19411208a8. prosince 1941 19420629a29. června 1942 19430331a31. března 1943 19430706a6. července 1943 potopen americkými křižníky[23]
109 Wakacuki
(若月) 		Micubiši, Nagasaki 19420309a9. března 1942 19421124a24. listopadu 1942 19430331a31. března 1943 19441111a11. listopadu 1944 potopen letadly TF 38[24]

Podtřída Šimocuki-Fujuzuki podle programu z roku 1941[editovat | editovat zdroj]

Číslo Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
360 Šimocuki
(霜月)[p 2] 		Micubiši, Nagasaki 19420706a6. července 1942 19430407a7. dubna 1943 19440331a31. března 1944 19441125a25. listopadu 1944 potopen ponorkou USS Cavalla[25]
361 Fujuzuki
(冬月) 		arzenál Maizuru 19430508a8. května 1943 19440120a20. ledna 1944 19440525a25. května 1944 19480101a 1948 potopen jako vlnolam[26]
362 Harucuki
(春月) 		arzenál Sasebo 19431223a23. prosince 1943 19440803a3. srpna 1944 19441228a28. prosince 1944 19470101a 1947 předán sovětskému námořnictvu a přejmenován na Pospešny[27]
363 Joizuki
(宵月) 		Uraga, Jokosuka 19430825a25. srpna 1943 19440925a25. září 1944 19450131a31. ledna 1945 19470101a 1947 předán námořnictvu Čínské republiky, přejmenován na Fen Jang a sešrotován 1962-63[28]
364 Nacuzuki
(夏月) 		arzenál Sasebo 19440501a1. května 1944 19441202a2. prosince 1944 19450408a8. dubna 1945 19470101a 1947 předán Royal Navy a sešrotován 1948[29]

Podtřída Mičizuki podle programu z roku 1941[editovat | editovat zdroj]

Číslo Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
365 Mičizuki
(満月) 		arzenál Sasebo 19450103a3. ledna 1945 – – Koncem války dokončen ze 16 %.[8] Sešrotován v únoru 1948.
366 Hanazuki
(花月) 		arzenál Maizuru 19440210a10. února 1944 19441010a10. října 1944 19441226a26. prosince 1944 V červnu 1947 nebo až 28. srpna 1947 předán US Navy jako DD-934. Potopen jako cvičný cíl 3. února 1948[30][31]
367 Kijocuki
(清月) 		arzenál Maizuru – – – Zrušen 14. prosince 1944[8]
368 Ócuki
(大月) 		Micubiši, Nagasaki – – – Zrušen 14. prosince 1944[8]
369 Hazuki
(葉月) 		arzenál Maizuru – – – Zrušen 14. prosince 1944[8]

Programy z roku 1942[editovat | editovat zdroj]

Osm (jestliže první jednotka nesla číslo 777) nebo šestnáct (v případě první jednotky 770) plánovaných jednotek podle programu z roku 1942[8] bylo 30. června 1942 zrušeno ve prospěch modifikovaného programu 1942 (5061 až 5083).[4]

Modifikovaný program z roku 1942 měl obsahovat následující jednotky:[4]

Číslo Jméno Jméno ve znacích Osud
5061 Jamazuki 山月 Zrušeno 14. prosince 1944
5062 Urazuki 浦月
5063 Aogumo 青雲
5064 Benigumo 紅雲
5065 Harugumo 春雲
5066 Amagumo 天雲 Zrušeno 9. června 1944
5067 Jaegumo 八重雲
5068 Fujugumo 冬雲
5069 Jukigumo 雪雲
5070 Okicukaze 沖津風
5071 Šimokaze 霜風
5072 Asagoči 朝東風
5073 Ókaze 大風
5074 Koči 東風
5075 Nišikaze 西風
5076 Minamikaze 南風
5077 Kitakaze 北風
5078 Hajakaze 早風
5079 Nacukaze 夏風
5080 Fujukaze 冬風
5081 Hacunacu 初夏
5082 Hacuaki 初秋
5083 Hajaharu 早春

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
  2. ↑ a b c d Zařazení Šimocuki je nejasné. Všechny prameny se shodují, že Šimocuki měl trupové číslo 360, což by jej řadilo do programu z roku 1941 a tudíž jako první jednotku podtřídy Fujuzuki, kam ho řadí například Nevitt. Nippon kaigun kantei šašinšú ale řadí Šimocuki ještě do podtřídy Akizuki (která by tak měla sedm jednotek a podtřída Fujuzuki pouze čtyři). Vzhledem k nejasnému zařazení nelze ani říct, jaký byl vzhled Šimocuki (rozmístění protiletadlových platforem, tvar přídě, etc…) a ani jeden ze zdrojů neuvádí žádnou fotografii Šimocuki – viz 駆逐艦 秋月型・松型・橘型・睦月型・神風型・峯風型 ~ Kučikukan Akizuki-gata, Macu-gata, Tačibana-gata, Mucuki-gata, Kamikaze-gata, Minekaze-gata. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18). ISBN 978-4769808190. Kapitola Akizuki-gata, s. 16. (japonsky)  a NEVITT, Allyn D. AKIZUKI Class Notes [online]. combinedfleet.com [cit. 2011-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l Wiśniewski, str. 31
  2. ↑ a b ОРЕЛ, А. В. Приложения. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-10-29]. (rusky) 
  3. ↑ a b c d Akizuki class destroyer (1942) [online]. Wikipedia, rev. 2008-11-30 [cit. 2009-02-05]. Dostupné online. (japonsky) 
  4. ↑ a b c d e f g h i j NEVITT, Allyn D. AKIZUKI Class Notes [online]. [cit. 2009-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ LOW, Joseph E. Torpedo Tubes - Type 92 24 inch Quadruple [online]. [1999?], rev. 2005-12-18 [cit. 2009-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-12. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e f g h ОРЕЛ, А. В. Артиллерийское вооружение. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-02-02]. (rusky) 
  7. ↑ ОРЕЛ, А. В. Предисловие. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-02-02]. (rusky) 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l ОРЕЛ, А. В. Корабли ПВО для Императорского флота. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-02-05]. (rusky) 
  9. ↑ ОРЕЛ, А. В. Корпус и компоновка. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-10-29]. (rusky) 
  10. ↑ a b c d ОРЕЛ, А. В. Энергетическая установка. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-10-29]. (rusky) 
  11. ↑ LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 739 a 740. (anglicky) 
  12. ↑ a b ОРЕЛ, А. В. Оценка проекта. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-10-23]. (rusky) 
  13. ↑ Lacroix & Wells, str. 782 a 783
  14. ↑ a b 駆逐艦 秋月型・松型・橘型・睦月型・神風型・峯風型. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18.). Kapitola 秋月型. ~ Kučikukan Akizuki-gata, Macu-gata, Tačibana-gata, Mucuki-gata, Kamikaze-gata, Minekaze-gata. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18). ISBN 978-4769808190. Kapitola Akizuki-gata, s. 19. (japonsky) 
  15. ↑ ОРЕЛ, А. В. Радиолокационное оборудование. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-02-02]. (rusky) 
  16. ↑ FAVORITE, Martin. Japanese Radar Of World War II [online]. Rev. 1999-09-09 [cit. 2009-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-08. (anglicky) 
  17. ↑ NEVITT, Allyn D. Introduction: The Niizuki [online]. 1996 [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ NEVITT, Allyn D. IJN Akizuki: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998 [cit. 2013-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ TULLY, Anthony P.; KINGSEPP, Sander. Special Presentation to My Board Posters: The Sinking of AKIZUKI - A Sudden but Obscure Fate Unveiled [online]. combinedfleet.com, 2001-08-05 [cit. 2013-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ NEVITT, Allyn D. IJN Teruzuki: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998 [cit. 2009-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ NEVITT, Allyn D. IJN Suzutsuki: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998 [cit. 2009-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ NEVITT, Allyn D. IJN Hatsuzuki: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998 [cit. 2009-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ NEVITT, Allyn D. IJN Niizuki: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998 [cit. 2009-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ NEVITT, Allyn D. IJN Wakatsuki: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998 [cit. 2009-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ NEVITT, Allyn D. IJN Shimotsuki: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998 [cit. 2009-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ NEVITT, Allyn D. IJN Fuyuzuki: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998 [cit. 2009-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ NEVITT, Allyn D. IJN Haruzuki: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998 [cit. 2009-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ NEVITT, Allyn D. IJN Yoizuki: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998 [cit. 2009-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ NEVITT, Allyn D. IJN Natsuzuki: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998 [cit. 2009-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ NEVITT, Allyn D. IJN Hanazuki: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998 [cit. 2009-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ DD-934 Hanatsuki [online]. globalsecurity.org, rev. 2005-04-27 [cit. 2009-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.]: Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4). ISBN 978-4769808985. (japonsky) 
  • 駆逐艦 秋月型・松型・橘型・睦月型・神風型・峯風型. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18.). Kapitola 秋月型. ~ Kučikukan Akizuki-gata, Macu-gata, Tačibana-gata, Mucuki-gata, Kamikaze-gata, Minekaze-gata. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18). ISBN 978-4769808190. Kapitola Akizuki-gata. (japonsky) 
  • WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky) 
  • ОРЕЛ, А. В. Эсминцы типа «Акицуки». МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ ~ OREL, А. V. Esmincy tipa «Akicuki». Morskaja kollekcija. 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2010-10-14]. (rusky) 
  • FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. ISBN 1-85367-125-8. (anglicky) 
  • LENGERER, Hans; ITANI, Jiro; REHM-TAKAHARA, Tomoko. The Akizuki Class. In: GARDINER, Robert. Warship 1993. London: Conway, 1993. ISBN 0-85177-624-8. S. 143 až 166. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Třídy torpédoborců Japonského císařského námořnictva
Před zavedením tříd *:
Pronajaté za 1. sv. v.:
První třída:
Umikaze • Urakaze • Isokaze • Kawakaze • Minekaze • Kamikaze • Mucuki • Fubuki • Hacuharu • Širacuju • Asašio • Kageró • Júgumo • Akizuki • Šimakaze • Macu a Tačibana
Druhá třída:
Sakura • Kaba • Momo • Enoki • Momi • Wakatake
* – od 28. srpna 1912 klasifikovány jako torpédoborce třetí třídy
Japonské torpédoborce třídy Akizuki
Program 1939 – podtřída Akizuki:
Program 1941 – podtřída Šimocuki/Fujuzuki:
Šimocuki * • Fujuzuki • Harucuki • Joizuki • Nacuzuki
Program 1941 – podtřída Mičizuki:
Mičizuki ** • Hanazuki • Kijocuki *** • Ócuki *** • Hazuki ***
Předchůdce: třída Kageró • třída Júgumo • Šimakaze • Nástupce: třída Super Akizuki
* – Někdy řazen ještě do podtřídy Akizuki, ale tomu neodpovídá trupové číslo 360
** – Koncem války dokončen ze 16 %, sešrotován v únoru 1948
*** – Zrušen 14. prosince 1944
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třída_Akizuki_(1942)&oldid=22802555“