Jugoslávská muslimská organizace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jugoslávská (možno přeložit i jako Jihoslovanská) muslimská organizace (srbochorvatsky/bosensky Jugoslavenska muslimanska organizacija, v srbském prostředí známá jako Jugoslovenska muslimanska organizacija/Југословенска муслиманска организација, JMO, kolokviálně též spahinovci) byla politickou stranou bosenskohercegovských muslimů v období Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od roku 1929 Jugoslávie), která byla založena na zakládacím sjezdu mezi 14. a 17. únorem 1919 a definitivně zanikla po německé agresi na Jugoslávii v dubnu 1941.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Mehmed Spaho, dlouholetý předseda JMO

Strana vznikla na začátku roku 1919 v reakci na sociální a etnické nepokoje v Bosně a Hercegovině[1], které byly namířeny proti muslimským velkostatkářům a slovanským muslimům jako celku. Přestože se hnutí rétoricky vyslovovalo pro decentralizaci jihoslovanského státu a samosprávu Bosny a Hercegoviny a jejích muslimů, často spolupracovalo i s centralistickými politickými silami v Jugoslávii (konkrétně v letech 1924, 1927–1929 a 1935–1941).[2]

V prvních parlamentních volbách do ústavodárného shromáždění Království Srbů, Chorvatů a Slovinců 28. listopadu 1920 JMO získala 6,9 % hlasů a 24 mandátů. Následně 18. března 1923 v řádných parlamentních volbách, kdy došlo k významnému rozkolu v muslimském táboře, její podpora klesla na 5,2 % a 18 mandátů (při účasti 77,8 % voličů v Bosně a Hercegovině). Nato ve volbách 8. února 1925 mírně posílila na 5,4 %, ale mandátů získala jen 15 (při účasti 82,7 % voličů v Bosně a Hercegovině). Do posledních voleb před zavedením královské diktatury 11. září 1927 šla částečně v koalici s Demokratickou stranou, a to pod názvem Demokratické společenství (Demokratska zajednica). Tato spolupráce nebyla příliš úspěšná, zejména pro Demokratickou stranu, byť JMO obdržela 18 mandátů (9 na samostatných kandidátkách a 9 na kandidátce Demokratického společenství v Bosně a Hercegovině a nadto 1 mandát ve zvečansko-rašském okruhu).[3]

Po zavedení královské diktatury roku 1929 byla strana úředně rozpuštěna, neformálně ale fungovala i nadále. Po volbách 5. května 1935 se stala jednou ze tří komponent hnutí zvaného Jugoslávské radikální společenství (Jugoslovenska radikalna zajednica, JRZ).

Prvním předsedou strany byl zvolen duchovní Ibrahim-efendija Maglajlić. Po rozkolu uvnitř hnutí roku 1922, kdy se diskutovalo o podpoře další centralizace státu, se do jejího čela dostal právník a zastánce autonomie Bosny a Hercegoviny dr. Mehmed Spaho, který ji vedl až do své smrti roku 1939. Posledním předsedou byl právník dr. Džafer Kulenović, jenž se po několikaměsíčním váhání na podzim 1941 zapojil do struktur fašistického Nezávislého státu Chorvatsko.

Volební výsledky v letech 1920–1927[editovat | editovat zdroj]

Muslimské strany v parlamentních volbách 1920–1927 (procento hlasů v Bosně a Hercegovině)[4]
subjekt 1920 1923 1925 1927
JMO 110 895 (98,3 %) 112 228 (90,6 %) 127 690 (98,8 %) (v koalici) cca

125 121 (100 %)

Muslimanska težačka stranka 1 118 (0,9 %)
Nezavisna lista Š. Arnautovića 449 (0,3 %)
Muslimanska narodna stranka 306 (0,3 %)
Narodna muslimanska stranka 1 463 (1,1 %)
Nezavisna muslimanska stranka 1 361 (1,1 %)
JMNO 10 266 (8,3 %)
Politické strany v parlamentních volbách 1920–1927 (procento hlasů v Bosně a Hercegovině)[4]
subjekt 1920 1923 1925 1927
Narodna radikalna stranka 59 443 (18,0 %) 92 623 (24,4 %) 183 308 (37,1 %) 111 671 (27,5 %)
JMO 110 895 (33,5 %) 112 228 (32,0 %) 127 690 (29,9 %) 125 121 (30,8 %)
Hrvatska težačka stranka 38 400 (16,6 %)
Hrvatska pučka stranka 32 774 (6,3 %) 3 735 (1,0 %) 1 782 (0,4 %) 6 835 (1,7 %)
HSS 68 013 (17,9 %) 83 387 (19,5 %) 68 840 (16,9 %)
Savez zemljoradnika 55 108 (16,6 %) 58 562 (15,4 %) 26 326 (6,2 %) 56 880 (13,9 %)
Demokratska stranka 18 500 (5,6 %) 13 681 (3,6 %) 4 871 (1,2 %) 6 436 (1,6 %)

Poslanci JMO[editovat | editovat zdroj]

po volbách 1920 – 24 poslanců

Ahmed Kovačević, obchodník z Lukavce, Ahmed Šerić, novinář ze Sarajeva, Derviš Omerović, soudce v Žepče, dr. Mehmed Spaho, tajemník Obchodní a živnostenské komory, dr. Hamdija Karamehmedović, lékař ze Sarajeva, Mujo Šehović, rolník z Orahovice, Osman Vilović, starosta Tuzly, Sakib-efendija Korkut, sarajevský novinář, Velija Sadović, pedagog, Seid Ali-beg Filipović, statkář, Salih Baljić, pedagog z Mostaru, dr. Halid-beg Hrasnica, advokát ze Sarajeva, dr. Atif Hadžikadić, pedagog, Husein Mašić, soudce, Mustafa-beg Kapetanović, soudce, Hamzalija Ajanović, pedagog z Tešnje, Hamid Kurbegović, statkář z města Donji Vakuf, Hasan Miljković, starosta obce Velika Kladuša, Ibrahim Maglajlić, tuzlanský muftí, Nurija Pozderac, bankovní úředník, Husein Karabegović, soudce, Husein Alić, pedagog, dr. Džafer Kulenović, advokátní písař z Bihaće, Šemsudin Sarajlić, sarajevský úředník a spisovatel[5]

po volbách 1923 – 18 poslanců

dr. Mehmed Spaho, dr. Halid-beg Hrasnica, Ismet-beg Gavrankapetanović, Husein Alić, Mahmud-beg Hrasnica, Hamid Kurbegović, Sulejman Alečković, dr. Džafer Kulenović, Hasan Miljković, dr. Abdullah Bukvica, dr. Atif Hadžikadić, Edhem Mulabdić, Hifzi-beg Đumišić, Husein Čumavić, Salih Baljić, dr. Šefkija Behmen, Hamzalija Ajanović, Mustafa-beg Kapetanović[6]

po volbách 1925 – 15 poslanců

dr. Mehmed Spaho, ministr, dr. Šefkija Behmen, advokát, Ismet-beg Gavrankapetanović, starosta v penzi, dr. Halid Hrasnica, ministr, Salih Baljić, pedagog, dr. Atif Hadžikadić, pedagog v penzi, Edhem Mulabdić, školní inspektor, Husein Čumavić, obchodník, dr. Abdullah Bukvica, lékař, dr. Džafer Kulenović, advokát, Husein Karabegović, soudce, Hamzalija Ajanović (zemřel 1925), bývalý poslanec, Husein Alić, pedagog, Hasan Miljković, starosta, Nurija Pozderac, statkář[7]

po volbách 1927 – 18 poslanců

dr. Halid Hrasnica, Ismet-beg Gavrankapetanović, dr. Šefkija Behmen, Ragib Čapljić, Salih Baljić, Alija Salihkadić, dr. Džafer Kulenović, Hamid Kurbegović, dr. Atif Hadžikadić, Edhem Mulabdić, dr. Mahmut Behmen, dr. Abdullah Bukvica, Husein Ćumanović, Mustafa-beg Kapetanović, Husein Alić, Hasan Miljković, Hasan Miljković, Nurija Pozderac[8]

Tiskový orgán[editovat | editovat zdroj]

Tiskovým orgánem strany byl list Pravda (Spravedlnost), nejčastěji týdeník, který vycházel pod různými jmény v Sarajevu v letech 19191929 a 19361941 (roč. 1, č. 1, 22. února 1919–roč. 11, č. 1, 4. ledna 1929; roč. 12, č. 1, 2. února 1936–roč. 17, 1941).

Jistý čas, konkrétně od 28. května 1925 do 26. ledna 1926, kvůli úřednímu zákazu Pravdy tiskový orgán vycházel pod názvem Glasnik Jugoslavenske muslimanske organizacije (červenec 1925), a nato Novi glasnik Jugoslavenske muslimanske organizacije (oba, roč. 1, č. 1, 14. července 1925–roč. 2, č. 3, 19. ledna 1926). Další úřední zákaz přišel po zavedení královské diktatury v Jugoslávii v lednu 1929 a trval až do roku 1936, kdy JMO už jistý čas působila ve vládě a vládní režim se mírně liberalizoval.

šéfredaktoři listu Pravda

  • 1919–1925 Ibrahim Mulić
  • 1925–1925 (č. 1–4), jiný název, Ibrahim Mulić
  • 1925–1925 (č. 5–7), jiný název, Mahmut Behmen
  • 1925–1926 (od č. 8 1925 do č. 3 1926), jiný název, Fehim Spaho
  • 1926–1928 (od č. 6) Fehim Spaho
  • 1928–1929 (od č. 17 do č. 1) Alija Hodžić
  • 1936–1937 (do č. 44) dr. Mahmut Behmen
  • 1937–1937 (č. 45–47) dr. Šefkija Behmen
  • 1937–1941 (od č. 48) dr. Mehmed Muhar

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PIRJEVEC, Jože. Jugoslávie 1918-1992. [s.l.] : Argo. ISBN 80-7203-277-1. Kapitola Královská Jugoslávie - pivní lahev na smetišti, s. 22. (čeština)  
  2. MATKOVIĆ, Hrvoje. Povijest Jugoslavije. Záhřeb : PIP Pavičić, 2003. 444 s. ISBN 953-6308-46-0. Kapitola Ostale stranačke formacije, s. 110. (chorvatština)  
  3. PURIVATRA, Atif. Jugoslovenska muslimanska organizacija u političkom životu kraljevine Srba, Hrvata i Slovenaca. 2. vyd. Sarajevo : Svjetlost, 1977. S. 77, 139, 203, 271.  
  4. a b PURIVATRA, Atif. Jugoslovenska muslimanska organizacija u političkom životu Kraljevine Srba, Hrvata i Slovenaca. 1977 : Svjetlost. 428–429 s.  
  5. PURIVATRA, Atif. Jugoslovenska muslimanska organizacija u političkom životu kraljevine Srba, Hrvata i Slovenaca. Sarajevo : Svjetlost, 1977. S. 77–78.  
  6. Konačni rezultat izbora. Politika. 21.03.1923, roč. XIX, čís. 5355, s. 2.  
  7. Nova skupština. Politika. 11.02.1925, roč. XXII, čís. 6035, s. 2.  
  8. Narodni poslanici Bosne i Hercegovine. Narodno jedinstvo. Zvanični kalendar (svih šest oblasti Bosne i Hercegovine) za prostu 1929. godinu: godina prva. 1928, roč. I, s. 36–37.