Jugoslávská muslimská organizace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jugoslávská muslimská organizace
Vznik 1919
Zánik 1929
Sídlo Sarajevo, Bosna a Hercegovina
Lídr Mehmed Spaho
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jugoslávská (možno přeložit i jako Jihoslovanská) muslimská organizace (srbochorvatsky/bosensky Jugoslavenska muslimanska organizacija, v srbském prostředí známá jako Jugoslovenska muslimanska organizacija/Југословенска муслиманска организација, JMO, kolokviálně též spahinovci) byla politickou stranou bosenskohercegovských muslimů v období Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od roku 1929 Jugoslávie), která byla založena na zakládacím sjezdu mezi 14. a 17. únorem 1919 a definitivně zanikla po německé agresi na Jugoslávii v dubnu 1941.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Mehmed Spaho, dlouholetý předseda JMO

Strana vznikla na začátku roku 1919 v reakci na sociální a etnické nepokoje v Bosně a Hercegovině[1], které byly namířeny proti muslimským velkostatkářům a slovanským muslimům jako celku. Přestože se hnutí rétoricky vyslovovalo pro decentralizaci jihoslovanského státu a samosprávu Bosny a Hercegoviny a jejích muslimů, často spolupracovalo i s centralistickými politickými silami v Jugoslávii (konkrétně v letech 1924, 1927–1929 a 1935–1941).[2]

V prvních parlamentních volbách do ústavodárného shromáždění Království Srbů, Chorvatů a Slovinců 28. listopadu 1920 JMO získala 6,9 % hlasů a 24 mandátů. Následně 18. března 1923 v řádných parlamentních volbách, kdy došlo k významnému rozkolu v muslimském táboře, její podpora klesla na 5,2 % a 18 mandátů (při účasti 77,8 % voličů v Bosně a Hercegovině). Nato ve volbách 8. února 1925 mírně posílila na 5,4 %, ale mandátů získala jen 15 (při účasti 82,7 % voličů v Bosně a Hercegovině). Do posledních voleb před zavedením královské diktatury 11. září 1927 šla částečně v koalici s Demokratickou stranou, a to pod názvem Demokratické společenství (Demokratska zajednica). Tato spolupráce nebyla příliš úspěšná, zejména pro Demokratickou stranu, byť JMO obdržela 18 mandátů (9 na samostatných kandidátkách a 9 na kandidátce Demokratického společenství v Bosně a Hercegovině a nadto 1 mandát ve zvečansko-rašském okruhu).[3]

Po zavedení královské diktatury roku 1929 byla strana úředně rozpuštěna, neformálně ale fungovala i nadále. Po volbách 5. května 1935 se stala jednou ze tří komponent hnutí zvaného Jugoslávské radikální společenství (Jugoslovenska radikalna zajednica, JRZ).

Prvním předsedou strany byl zvolen duchovní Ibrahim-efendija Maglajlić. Po rozkolu uvnitř hnutí roku 1922, kdy se diskutovalo o podpoře další centralizace státu, se do jejího čela dostal právník a zastánce autonomie Bosny a Hercegoviny dr. Mehmed Spaho, který ji vedl až do své smrti roku 1939. Posledním předsedou byl právník dr. Džafer Kulenović, jenž se po několikaměsíčním váhání na podzim 1941 zapojil do struktur fašistického Nezávislého státu Chorvatsko.

Výsledky parlamentních voleb v letech 1920–1927[editovat | editovat zdroj]

Muslimské strany v parlamentních volbách 1920–1927 (procento hlasů v Bosně a Hercegovině)[4]
subjekt 1920 1923 1925 1927
JMO 110 895 (98,3 %) 112 228 (90,6 %) 127 690 (98,8 %) (v koalici) cca

125 121 (100 %)

Muslimanska težačka stranka 1 118 (0,9 %)
Nezavisna lista Š. Arnautovića 449 (0,3 %)
Muslimanska narodna stranka 306 (0,3 %)
Narodna muslimanska stranka 1 463 (1,1 %)
Nezavisna muslimanska stranka 1 361 (1,1 %)
JMNO 10 266 (8,3 %)

Muslimanska težačka stranka (Muslimská malorolnická strana) byla založena v březnu 1920 Šefkijou Gluhićem a Šukrijou Kurtovićem. Její exponenti se nacionálně deklarovali jako Srbové, politicky měli blízko k Demokratické straně Ljubomira Davidoviće. * Nezavisna lista (Nezávislá kandidátka) Šerifa Arnautoviće, jinak také Muslimanski radikali (Muslimští radikálové), vyznávala srbskou nacionální ideologii a měla blízko k Národní radikální straně Nikoly Pašiće. * Muslimanska narodna stranka (Muslimská národní strana) vznikla v březnu 1920 na podnět Safvet-bega Bašagiće a chtěla hájit zájmu muslimských velkostatkářů při probíhající pozemkové reformě. * Jugoslavenska muslimanska narodna organizacija (Jugoslávská muslimská národní organizace) vznikla odštěpením od JMO v červnu 1922. V jejím čle stáli Ibrahim Maglajlić, Hamdija Karamehmedović a Sakib Korkut, kteří měli blízko k pozicím bělehradské vlády. * Nezavisna muslimanska stranka (Samostatná muslimská strana) je souborný název pro kandidátky tvořrné odpadlíky z JMO, např. Suljagy Salihagiće a Hamdiji Afgana v Banja Luce. * Narodna muslimanska stranka (Národní muslimská strana) vznikla krátce před volbami 1925 a měla spojit osobní nepřátele Mehmeda Spaha a národním radikálům nakloněné muslimy, mj. Suljagu Salihagiće, Mustafu Halilbašiće, Sulejmana Hafizoviće, Muhameda Biščeviće, ale i Šerifa Arnautoviće a Šemsu Salihbegoviće.

Politické strany v parlamentních volbách 1920–1927 (procento hlasů v Bosně a Hercegovině)[4]
subjekt 1920 1923 1925 1927
Narodna radikalna stranka 59 443 (18,0 %) 92 623 (24,4 %) 183 308 (37,1 %) 111 671 (27,5 %)
JMO 110 895 (33,5 %) 112 228 (32,0 %) 127 690 (29,9 %) 125 121 (30,8 %)
Hrvatska težačka stranka 38 400 (16,6 %)
Hrvatska pučka stranka 32 774 (6,3 %) 3 735 (1,0 %) 1 782 (0,4 %) 6 835 (1,7 %)
Hrvatska seljačka stranka 68 013 (17,9 %) 83 387 (19,5 %) 68 840 (16,9 %)
Savez zemljoradnika 55 108 (16,6 %) 58 562 (15,4 %) 26 326 (6,2 %) 56 880 (13,9 %)
Demokratska stranka 18 500 (5,6 %) 13 681 (3,6 %) 4 871 (1,2 %) 6 436 (1,6 %)
Počet získaných mandátů největších stran (koalic) v parlamentích volbách 1920–1927
subjekt 1920 1923 1925 1927
(Jugoslovenska) demokratska partija 92 51 36 59
Nacionalni blok (Samostalna demokratska stranka-NRS) - - 31 -
Samostalna demokratska stranka - - - 22
Narodna radikalna stranka 91 108 123 112
Komunistička partija Jugoslavije 58 - - -
Hrvatska pučka/republikanska seljačka stranka 50 70 67 61
Savez zemljoradnika(-Samostalna seljačka stranka) 39 10 4 9
JMO 24 18 15 18
Slovenska ljudska stranka 14 - 20 20
Slovenska ljudska stranka-Hrvatska pučka stranka - 21 - -
Hrvatska pučka i Bunjevačko-šokačka stranka 13 - - -
Jugoslovenska socijaldemokratska stranka 10 2 0 1
Džemijet–Cemiyet–Xhemijeti 8 14 0 -
celkem 419 312 315 315

Poslanecké mandáty[editovat | editovat zdroj]

Prozatímní národní zastupitelstvo (Privremeno narodno predstavništvo) 1. 3. 1919 — 28. 11. 1920 – 11 muslimských poslanců

po volbách 1920 do konstituanty (Ustavotvorna skupština Kraljevine SHS) – 24 muslimských poslanců JMO

  • Další muslimové, ale mimo JMO, byli zvoleni vně Bosny a Hercegoviny. Za Prijepoljsko-pljevljansko-bjelopoljsko-beranský okruh Mustafa Salihbegović, muftí v obci Bijelo Polje. Za Zvečansko-rašský okruh Mehmed Alija Mahmutović (Džemijet), muftí v obci Novi Pazar a Edhem Bulbulović (KPJ), student ze Sarajeva.
  • V druhé polovině roku 1921 se poslanecký klub JMO rozštěpil na dvě skupiny, na tzv. (provládní) pravici a (protivládní) levici:
    • skupina Ibrahim Maglajlić-Hamdija Karamehmedović-Sakib Korkut popodrující centralizované uspořádání země a spolupráci s vládou: Osman Vilović, Derviš Omerović, Fehim Kurbegović, Velija Sadović, Seid Ali-beg Filipović, Mujo Šehović, Ahmed Šerić, Ahmed Kovačević a Šemsudin Sarajlić → roku 1922 založili Jugoslávskou muslimskou národní organizaci
    • skupina Mehmed Spaho-Atif Hadžikadić-Salih Baljić podporující decentralizaci země (autonomii Bosny a Hercegoviny) a podmínečnou spolupráci s vládou: Hamid Kurbegović, Husein Mašić, Mustafa-beg Kapetanović, Husein Alić, Hasan Miljković, Nurija Pozderac, Hamzalija Ajanović, Halid-beg Hrasnica
    • neutrální: Džafer Kulenović (jako jediný nehlasoval pro přijetí Vidovdanské ústavy roku 1921)

po volbách 1923 – 18 muslimských poslanců JMO

po volbách 1925 – 15 muslimských poslanců JMO

po volbách 1927 – 18 muslimských poslanců JMO

po volbách 1931 (strana oficiálně neexistuje, jednotná vládní kandidátka generála Petra Živkoviće) – 10 muslimských poslanců[8]

po volbách 1935 (součást Jugoslávské národní strany nebo Mačkovy kandidátka) – 18 muslimských poslanců[9]

po volbách 1938 (součást Jugoslávského radikální společenství, JRZ, nebo Bloku národní svornosti) – 21 muslimských poslanců[10][11]

Obecní a oblastní volby[editovat | editovat zdroj]

Dne 23. ledna 1927 se v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců uskutečnily volby do oblastních zastupitelstev, jejichž relativním vítězem s 27,4 % byla Jugoslávská muslimská organizace.

  • celkové výsledky v 6 oblastech na území Bosny a Hercegoviny: 190 mandátů (52 JMO, 47 Lidová radikální strana, 36 Chorvatská selská strana, 28 Zemědělský svaz, 15 Demokratická strana, 10 Samostatná demokratická strana, 1 Nezávislí radikálové a 1 Sdružená opozice)

Dne 9. prosince 1928 se v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců uskutečnily volby do obecních zastupitelstev, jejichž relativním vítězem s 32,8 % byla Jugoslávská muslimská organizace. Oficiální přepočet mandátů není zřejmě přesný.

  • celkové výsledky v 6 oblastech na území Bosny a Hercegoviny: 4470 mandátů (1466 JMO, 1357 Lidová radikální strana, 749 Chorvatská selská strana, 454 Zemědělský svaz, 182 Rolnicko-demokratická koalice, 123 Demokratická strana, 74 Samostatná demokratická strana, 31 místní muslimské kandidátky, 15 vyloučení členové JMO, 9 nestranické kandidátky, 6 socialisté a 4 dělnické kandidátky)

Senátní volby[editovat | editovat zdroj]

3. ledna 1932

3. února 1935

6. února 1938

12. listopadu 1939

Účast muslimů ve vládě[editovat | editovat zdroj]

  • 1. vláda Stojana Protiće (20. prosince 1918–16. srpna 1919),
    • Mehmed Spaho: ministr lesního hospodářství a hornictví (do 23. 2. 1919); vedle toho ve vládě působil muslim mimo JMO Šefkija Gluhić: ministr zemědělství (od 2. 4. 1919)
  • 14. vláda Nikoly Pašiće (26. března 1921–24. prosince 1921)
    • Mehmed Spaho: ministr obchodu a průmyslu
    • Hamdija Karamehmedović: ministr zdravotnictví
  • 15. vláda Nikoly Pašiće (24. prosince 1921–16. prosince 1922)
    • Mehmed Spaho: ministr obchodu a průmyslu (do 3. 3. 1922), po něm Osman Vilović
    • Hamdija Karamehmedović: ministr zdravotnictví (do 3. 3. 1922), po něm Derviš Omerović
  • 3. vláda Ljubomira Davidoviće (27. července–6. listopadu 1924)
    • Mehmed Spaho: ministra financí
    • Halid-beg Hrasnica: ministr spravedlnosti
    • Šefkija Behmen: ministr sociální politiky a zástupce ministra národního zdraví
  • 1. vláda Velimira Vukičeviće (17. dubna 1927–23. února 1928)
    • Mehmed Spaho: ministr obchodu a průmyslu
  • 2. vláda Velimira Vukičeviće (23. února 1928–27. července 1928)
    • Mehmed Spaho: ministr obchodu a průmyslu
  • vláda Antona Korošce (27. července 1928–6. ledna 1929)
    • Mehmed Spaho: ministr obchodu a průmyslu
  • 1. vláda Petra Živkoviće (6. ledna 1929–3. září 1931)
    • bezpartijní muslim Avdo Hasanbegović: ministr bez portfeje (od 2. 9. 1931)
  • 2. vláda Petra Živkoviće (3. září 1931–5. ledna 1932)
    • bezpartijní muslim Avdo Hasanbegović: ministr bez portfeje
  • 1. vláda Milana Srškiće (2. července 1932–5. listopadu 1932)
    • bezpartijní muslim Hamdija Karamehmedović: ministr bez portfeje
  • 2. vláda Milana Srškiće (5. listopadu 1932–21. prosince 1938)
    • bezpartijní muslim Hamdija Karamehmedović: ministr bez portfeje
  • 1. vláda Milana Stojadinoviće (24. června 1935–7. března 1936)
    • Mehmed Spaho: ministr dopravy
    • Šefkija Behmen: ministr bez portfeje
  • 2. vláda Milana Stojadinoviće (7. března 1935–21. prosince 1938)
    • Mehmed Spaho: ministr dopravy
    • Šefkija Behmen: ministr bez portfeje (do 14. 5. 1938), po něm Džafer Kulenović
  • 3. vláda Milana Stojadinoviće (21. prosince 1938–5. února 1939)
    • Mehmed Spaho: ministr dopravy
    • Džafer Kulenović: ministr bez portfeje
  • 1. vláda Dragiši Cvetkoviće (5. února 1939–26. srpna 1939)
    • Mehmed Spaho: ministr dopravy (do 29. 6. 1939), po něm zástupce Džafer Kulenović
    • Džafer Kulenović: ministr bez portfeje

Působení v orgánech Nezávislého státu Chorvatsko[editovat | editovat zdroj]

Vláda Nezávislého státu Chorvatsko (12 ministerstev)[12]

  • Mehmed Alajbegović: ministr péče o postižené oblasti (11. 10. 1943–5. 5. 1944), ministr zahraničí (5. 5. 1944–květen 1945)
  • Hilmija Bešlagić: ministr dopravy a veřejných prací (1. 7. 1941–11. 10. 1943)
  • Džafer Kulenović: místopředseda vlády (7. 11. 1941–květen 1945)
  • Osman Kulenović: místopředseda vlády (16. 4. 1941–7. 11. 1941)
  • Meho Mehičić: ministr péče o postižené oblasti (5. 5. 1944–květen 1945)

Chorvatský státní sněm (jmenováni a kooptováni, celkem 160 členů), první zasedání 23. ledna 1942 v Záhřebu

  • Ismet-beg Begtašević (statkář z Glogovy, Srebrenica), Ferid-beg Cerić (statkář, Bosanski Novi), Husein Ćumović (statkář, Zvornik), Bećir Đonlagić (obchodník, Tešanj), Hivzija Gavrankapetanović (právník, Sarajevo), Ismet Gavrankapetanović (župan, Sarajevo), Zuladija Hasanefendić (statkář, Vlasenica), Fetah Krupić (statkář, Bosanska Krupa), Ibrahim Krupić (zvěrolékař, Žepče), Mesud Kulenović (novinář, Banja Luka), Hamid Kurbegović (statkář, Donji Vakuf), Adem-aga Mešić (statkář a obchodník, Tešanj), Muhamed Omerčić (pověřenec, Tuzla), Nezir Spahić (starosta, Orahovica), Hamdija Šahinpašić (Rogatica), Alija Šuljak, Mujaga Tafro (statkář, Foča)

Tiskový orgán[editovat | editovat zdroj]

Tiskovým orgánem strany byl list Pravda (Spravedlnost), nejčastěji týdeník, který vycházel pod různými jmény v Sarajevu v letech 19191929 a 19361941 (roč. 1, č. 1, 22. února 1919–roč. 11, č. 1, 4. ledna 1929; roč. 12, č. 1, 2. února 1936–roč. 17, 1941).

Jistý čas, konkrétně od 28. května 1925 do 26. ledna 1926, kvůli úřednímu zákazu Pravdy tiskový orgán vycházel pod názvem Glasnik Jugoslavenske muslimanske organizacije (červenec 1925), a nato Novi glasnik Jugoslavenske muslimanske organizacije (oba, roč. 1, č. 1, 14. července 1925–roč. 2, č. 3, 19. ledna 1926). Další úřední zákaz přišel po zavedení královské diktatury v Jugoslávii v lednu 1929 a trval až do roku 1936, kdy JMO už jistý čas působila ve vládě a vládní režim se mírně liberalizoval.

šéfredaktoři listu Pravda

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PIRJEVEC, Jože. Jugoslávie 1918-1992. [s.l.]: Argo ISBN 80-7203-277-1. Kapitola Královská Jugoslávie - pivní lahev na smetišti, s. 22. (čeština) 
  2. MATKOVIĆ, Hrvoje. Povijest Jugoslavije. Záhřeb: PIP Pavičić, 2003. 444 s. ISBN 953-6308-46-0. Kapitola Ostale stranačke formacije, s. 110. (chorvatština) 
  3. PURIVATRA, Atif. Jugoslovenska muslimanska organizacija u političkom životu kraljevine Srba, Hrvata i Slovenaca. 2. vyd. Sarajevo: Svjetlost, 1977. S. 77, 139, 203, 271. 
  4. a b PURIVATRA, Atif. Jugoslovenska muslimanska organizacija u političkom životu Kraljevine Srba, Hrvata i Slovenaca. 1977: Svjetlost 428–429 s. 
  5. PURIVATRA, Atif. Jugoslovenska muslimanska organizacija u političkom životu kraljevine Srba, Hrvata i Slovenaca. Sarajevo: Svjetlost, 1977. S. 77–78. 
  6. Konačni rezultat izbora. Politika. 21.03.1923, roč. XIX, čís. 5355, s. 2. 
  7. Nova skupština. Politika. 11.02.1925, roč. XXII, čís. 6035, s. 2. 
  8. Pojedinačni rezultati po srezovima. Politika. 10. 11. 1931, roč. XXVIII, čís. 8443, s. 3–4. 
  9. Rezultati jučerašnjih izbora. Vreme. 6. 5. 1935, roč. XV, čís. 4782, s. 3–4. 
  10. Rezultati izbora za Narodnu skupštinu. Politika. 13. 12. 1938, roč. XXXV, čís. 10972, s. 1–6. 
  11. Rezultati izbora za Narodnu skupštinu. Politika. 14. 12. 1938, roč. XXXV, čís. 10973, s. 3–5. 
  12. Tko je tko u NDH: Hrvatska 1941.–1945.. Zagreb: Minerva, 1997. S. 447–459.