Josef Rostislav Stejskal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Rostislav Stejskal

Josef Rostislav Stejskal
Narození 27. dubna 1894
Hostkovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. září 1946 (ve věku 52 let)
Prešov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Olomouc
Některá data mohou pocházet z datové položky.

prof. ThDr. Josef Rostislav Stejskal (27. dubna 1894 Hostkovice18. září 1946 Prešov) byl český římskokatolický reformistický kněz, později spoluzakladatel, duchovní a biskup Církve československé (husitské), teolog, publicista, editor, profesor Vysoké školy bohovědné CČS v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Středoškolská studia na Slovanském gymnáziu v Olomouci ukončil maturitou v roce 1914 a po absolvování olomoucké bohoslovecké fakulty (19141918) byl 5. července 1918 olomouckým arcibiskupem kardinálem Lvem Skrbenským z Hříště vysvěcen na kněze. Následně působil v letech 19181919 jako kaplan-kooperátor v obci Německá Libina (dnes Libina, Olomoucký kraj).
Po delší dovolené a úvahách o svém dalším studiu (práv, případně sociologie) se 8. ledna 1920 v Praze zúčastnil valného sjezdu Klubu reformních kněží, v jehož průběhu byla ustavena Církev československá. Navázal spolupráci s pozdějším prvním patriarchou CČS(H) ThDr. Karlem Farským, 8. února 1920 se stal členem nové církve a na Moravu se vrátil již jako její duchovní – zakladatel několika budoucích náboženských obcí. Jeho prvním působištěm se nejprve stala bohoslužebná střediska VacanoviceGrygov (první polovina roku 1920), v následujícím necelém roce vykonával duchovenskou službu v Olomouci a krátce také v Kroměříži, odkud ho v druhé polovině roku 1921 povolal ke službě v Ústřední radě CČS jako svého tajemníka Karel Farský.
V letech 19221923 studoval na Faculté libre de theologie protestante de Paris, kde na základě úspěšné obhajoby disertační práce Le Proces de Jean Huss. Etude historique et dogmatique (Proces Jana Husa – studie historická a dogmatická) v roce 1923 získal doktorát teologie.
Po návratu z Paříže se opět stal farářem olomoucké náboženské obce, v srpnu 1924 – po tzv. pravoslavné krizi – byl diecézním shromážděním zvolen administrátorem moravské diecéze se sídlem v Olomouci, v letech 19251946 pak opětovně volen za olomouckého biskupa. Po rozhodnutí 2. zasedání I. řádného sněmu (1931) o zřízení diecéze pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, byla mu nad tímto územím svěřena duchovní pravomoc (s přerušením v letech 19381945, kdy došlo na obou teritoriích k zákazu činnosti CČS a zabavení jejího majetku). Pečoval též o krajanskou náboženskou obec ve Vídni, kam zajížděl vykonávat bohoslužby (27. dubna 1930 je doložena první z nich).
Vzhledem ke své teologické erudici a mimořádnému rozsahu jeho biskupské práce patřil J. R. Stejskal k výrazným osobnostem na celocírkevní úrovni. Díky svým jazykovým předpokladům a kontaktům ve francouzských protestantských kruzích se stal jedním z nejbližších spolupracovníků prvního i druhého patriarchy CČS v oblasti navazování zahraničních ekumenických styků nové církve. Zúčastnil se stockholmské všeobecné křesťanské konference o životě a díle (1925), mírových konferencí Světové aliance pro přátelství mezi národy prostřednictvím církví (Haag 1927, Cambridge 1931), spolu s dalšími zástupci Církve československé se podílel na práci pokračovacího výboru Světové konference o víře a řádu (Lausanne 1927, 1937) i Světového svazu pro svobodné křesťanství a náboženskou svobodu, k jehož zakládajícím členům CČS tehdy patřila.
Aktivně přispěl k přípravám sněmovních předloh, např. formuloval text vlastního Kreda CČS a publikoval hojně v církevním tisku. V letech 19321934 se stal profesorem novozákonní vědy na Vysoké škole bohovědné CČS a jiných svobodných církví křesťanských v Praze.
Období okupace, odpovědný výkon biskupské služby a řada celoživotních aktivit spojených s dlouhodobým psychickým i fyzickým vypětím vedly k celkovému podlomení jeho zdraví a postupnému zhoršování srdeční choroby, které při návštěvě rodiny ve slovenském Prešově 18. září 1946 ve věku 52 let podlehl. Jeho popel je uložen v kolumbáriu Husova sboru v Olomouci.
ThDr. Josef Rostislav Stejskal patří mezi výrazné osobnosti zakladatelské generace Církve československé (husitské), jež zásadní měrou ovlivnily její budování a směřování v prvních třiceti letech existence.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Spisy a statě[editovat | editovat zdroj]

  • Le Proces de Jean Huss. Etude historique et dogmatique. Paris 1923
  • Světová konference církví pro jednotu (Faith and Order). Český zápas, 10, 1927, č. 33
  • Československá církev a její styky zahraniční. Náboženská revue CČS 3/1931, s. 64–71, 127–134, 177–181
  • Světový svaz pro svobodné křesťanství a náboženskou svobodu. Náboženská revue CČS 4/1932, s. 161–163
  • Vývoj církevních a náboženských poměrů v Německu. Náboženská revue CČS 5/1933, s. 263–269
  • Náboženské poměry a církev katolicko-evangelická ve Francii. Náboženská revue CČS 5/1933, s. 34–38, 80–85, 144–148, 335–338
  • Vatikánská diplomacie, Německo a Itálie. Náboženská revue CČS 6/1934, s. 226–231
  • Světová konference „Víra a řád“ (Faith and Order). Náboženská revue CČS 9/1937, s. 354–357

Sborníky[editovat | editovat zdroj]

  • Vstupní přednášky profesorů na Vysoké škole bohoslovecké církve československé / Předneseny při zahájení přednášek dne 10. října 1932 (Gustav Adolf Procházka, Alois Spisar, Josef Rostislav Stejskal, Vilém Kloubek, Jan Plešinger, František M. Hník). Praha 1932

Studie, eseje a články[editovat | editovat zdroj]

  • Byl publicisticky činný zejména v periodických tiskovinách Církve československé Český zápas, Náboženská revue CČS a v kalendáři Blahoslav.
  • Spolu s profesorem Aloisem Spisarem redigoval třetí až sedmý ročník (19311939) tehdy již dvouměsíčníku Náboženská revue CČS.

Monografie, dokumenty a stati o J. R. Stejskalovi[editovat | editovat zdroj]

  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 23. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity ; Centrum pro hospodářské a sociální dějiny, 2008. 159 s. ISBN 978-80-7368-477-8. S. 119.
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 143. 
  • KAŇÁK, Bohdan. ThDr. Josef Rostislav Stejskal, olomoucký biskup Církve československé (husitské). In Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006. 687 s. ISBN 80-7325-097-7. (Poznámka: Z této práce je převzata většina bibliografických údajů uvedených na této biografické stránce).
  • KAŇÁK, Bohdan. ThDr. Josef Rostislav Stejskal – život a dílo / Medailon k 50. výročí úmrtí. Theologická revue HTF UK, 6/1996, s. 86–88.
  • KAŇÁK Miloslav. ThDr. Josef Rostislav Stejskal, moravský biskup Československé církve. In Na přelomu generací – kapitolky o životě Československé církve a jejích předních pracovnících. Praha : Ústřední církevní nakladatelství, 1956. 206 s.
  • RŮŽIČKA, Veleslav. Obrázek z archivu (J. R. Stejskal). Český zápas, 47, 1964, č. 14
  • JINDRA, Martin: Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945. ÚSTR – CČSH, Praha 2017, s. 698.
  • Smuteční poselství patriarchy Církve československé Dr. Františka Kováře / K úmrtí biskupa ThDr. Josefa Rostislava Stejskala. Český zápas, 29, 1946, č. 39.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 194. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Biskup moravské (olomoucké) diecéze Církve československé
Předchůdce:
úřad nebyl zřízen
19251946
Josef Rostislav Stejskal
Nástupce:
Bohumír Cigánek