Josef Palivec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Josef Palivec
Josef Palivec
Josef Palivec
Narození 7. října 1886
Švabín (dnes součást Zbiroha)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 30. ledna 1975 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání překladatel, básník a spisovatel
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Manžel(ka)
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Palivec (7. října 1886 Švabín, dnes součást Zbiroha30. ledna 1975 Praha) byl československý diplomat, český básník, esejista, překladatel z francouzštiny, španělštiny a angličtiny (Paul Valéry, Stéphane Mallarmé, Luis de Góngora y Argote, Samuel Taylor Coleridge).

Život[editovat | editovat zdroj]

Josef Palivec se narodil vrchnímu kočímu u Colloredo-Mansfeldů Josefu Palivcovi a manželce Marii, rozené Muchové (vzdálené příbuzné Alfonse Muchy[p 1])[1] Bratr Václav Palivec byl mecenáš, mezi jiným při příležitosti sňatku Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové (26.8.1935) jim věnoval k doživotnímu užívání dům ve Staré Huti u Dobříše - Strž (dnešní Památník Karla Čapka).[2]

Josef Palivec studoval v Rokycanech, Plzni a Praze. Půl roku dělal písaře Jaroslavu Vrchlickému, působil v redakcích novin a časopisů. V roce 1914 byl těžce raněn na srbské frontě. Po externím studiu maturoval roku 1918 na vinohradském reálném gymnáziu. V roce 1919 byl ministerstvem zahraničí vyslán do Ženevy a pak až do roku 1930 pracoval v Paříži. Na čs. vyslanectví pečoval o kulturní propagaci ČSR.[3] Rytíř Řádu čestné legie (1928).

Po rozvodu svého prvního manželství s francouzskou malířkou Stéphanií Guerzoniovou se roku 1930 stal druhým manželem Heleny Čapkové. V roce 1936 obhájil na Univerzitě Karlově doktorát práv.[4] Za okupace působil na ministerstvu školství, byl zapojen do protifašistického odboje. V lednu 1945 uvězněn, po osvobození krátce na ministerstvu zahraničí. V prosinci 1949 byl Josef Palivec zatčen a o dva roky později odsouzen za posílání informací do zahraničí, vězněn do roku 1959. V roce 1969 byl rehabilitován, ale roku 1971 byl osvobozující rozsudek opět zrušen.

Překládal z francouzštiny Paula Valéryho, a také Coleridge a Góngoru a též české básníky do francouzštiny, psal vlastní poezii a prózu. V roce 1992 byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam.

Citát[editovat | editovat zdroj]

V životě měl jsem hromadu dobrých známých, dost kamarádů, ale jen tři životní přátele. Poslední a nejstarší z nich byl básník Josef Palivec… Ještě před válkou napsal knihu uhrančivě krásných veršů a přeložil Valéryho básně. Jeho překlady jsou téměř tak dokonalé jako originál. Říkám-li téměř, pak to, co jim chybí, je rozdíl mezi francouzštinou a češtinou. Čeština je přece jen zcela jiná řeč. Ale překladům to příliš nevadí.
— Jaroslav Seifert[5]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Básně[editovat | editovat zdroj]

  • Pečetní prsten, 1941
  • Naslouchání, 1942
  • Síta, 1943 – obsahuje předešlé dvě sbírky a báseň Spáč

Souborné vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Marie Muchová pocházela dle matričního záznamu z Babic na Moravě - pravděpodobně u Třebíče; Alfons Mucha se narodil v Ivančicích.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, P-Ř. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Josef Palivec, s. 766-770. 
  2. Pamatník Karla Čapka:Život Karla Čapka
  3. Josef Palivec, in: Slovník české literatury po roce 1945
  4. Matrika doktorů Univerzity Karlovy: Josef Palivec
  5. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 495

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]