Johann Friedrich Schulte

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dr. Johann Friedrich Schulte
Johann Friedrich Schulte, r. 1880
Johann Friedrich Schulte, r. 1880
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1868 – 1869
Rektor Karlo-Ferdinandovy univerzity
Ve funkci:
1868 – 1869
PředchůdceVincenc František Kostelecký
NástupceEduard Petr
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1874 – 1879
Stranická příslušnost
ČlenstvíNationalliberale Partei
Narození23. dubna 1827
Winterberg
PruskoPrusko Prusko
Úmrtí20. prosince 1914
Merano
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Náboženstvíkatolická církev
OceněníŘád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Friedrich Schulte, česky Jan Bedřich Schulte (23. dubna 1827 Winterberg[1][2][3] – 20. prosince 1914 Merano[1][3]), byl německý a rakouský právník, odborník na církevní právo, vysokoškolský pedagog a politik německé národnosti, působící mj. v Čechách, koncem 60. let 19. století poslanec Českého zemského sněmu a rektor Karlo-Ferdinandovy univerzity, později poslanec německého Říšského sněmu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval práva v Berlíně. Získal titul doktora práv. Nastoupil na praxi k berlínskému krajskému a komornímu soudu. Později byl činný u apelačního soudu ve Vestfálsku. Od roku 1852 pracoval u zemského soudu v Bonnu. Od podzimu 1853 byl soukromým docentem na právnické fakultě Univerzity v Bonnu a již od roku 1854 mimořádným profesorem církevního a německého práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kam ho povolal Lev Thun-Hohenstein. Od 11. listopadu 1855 byl řádným profesorem téhož oboru. V roce 1858, 1864 a 1866 zastával post děkana profesorského kolegia právnické fakulty a v letech 1868–1869 zastával funkci rektora Karlo-Ferdinandovy univerzity. Od listopadu 1863 až do jejího rozpuštění byl členem ministerské vyučovací rady ve Vídni a od roku 1856 i členem právní zkušební komise v Praze. Do roku 1871 byl radou pražské konzistoře a manželského soudu. V letech 1873–1906 působil opět v Bonnu. Byl členem Akademie věd ve Vídni a Královské české společnosti nauk. Náležel mezi zakladatele vědy o kanonickém právu a byl prvním zpracovatelem církevního práva coby samostatného oboru. Publikoval četné odborné práce. Roku 1855 získal Zlatou medaili za umění a vědy, v dubnu 1857 mu papež Pius IX. udělil Řád svatého Řehoře Velikého. V srpnu 1868 získal i rakouský Řád železné koruny, čímž byl povýšen do rytířského stavu.[1][2]

V 60. letech se zapojil i do vysoké politiky. V letech 1868–1869 usedl na Český zemský sněm, kde působil jako virilista (tedy poslanec z titulu své funkce rektora pražské univerzity). V letech 1874–1879 zasedal na německém Říšském sněmu, kde reprezentoval stranu národních liberálů (Nationalliberale Partei).[1]

Počátkem 70. let se podílel na zakládání starokatolické církve.[3][2]

V roce 1906 odešel do penze. Odstěhoval se do Obermais u Merana, kde zemřel v prosinci 1914.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861–1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 282. 
  2. ↑ a b c Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Bd. 32. Wien: [s.n.], 1876. Dostupné online. Kapitola Schulte, Johann Friedrich Ritter von, s. 167. (německy) 
  3. ↑ a b c d Tod der Kirchenrechtslehrers. Neue Freie Presse. Prosinec 1914, čís. 18077, s. 16. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Johann_Friedrich_Schulte&oldid=23548450“