Jindřich Evžen Francouzský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jindřich Evžen Francouzský
vévoda z Aumale
Princ Jindřich, vévoda z Aumale, Franz Xaver Winterhalter, 1843
Princ Jindřich, vévoda z Aumale, Franz Xaver Winterhalter, 1843
Úplné jméno Jindřich Evžen Filip Ludvík
Narození 16. ledna 1822
Palais Royal, Paříž
Úmrtí 7. května 1897 (ve věku 75 let)
Zucco, Sicílie
Pohřben Královská kaple, Dreux, Francie
Manželka Marie Karolína Salernská
Potomci Ludvík Orleánský
František Orleánský
Rod Bourbon-Orléans
Otec Ludvík Filip
Matka Marie Amálie Neapolsko-Sicilská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Evžen Francouzský (Jindřich Evžen Filip Ludvík; 16. ledna 1822, Paříž7. května 1897, Zucco) byl vůdce Orléanistů, politické frakce ve Francii 19. století, spojené s konstituční monarchií. Užíval titul vévoda z Aumale.

Původ a mládí[editovat | editovat zdroj]

Jindřich (vlevo) se svým bratrem Antonínem a matkou Marií Amálií Neapolsko-Sicilskou.

Jindřich se narodil v Palais Royal v Paříži jako pátý syn krále Ludvíka Filipa a jeho manželky Marie Amálie Neapolsko-Sicilské. Rodiče jej vychovávali velmi jednoduše, vzdělával se na koleji Jindřicha IV.

V osmi letech zdědil bohatství ve výši 66 milionů livrů, statky a jmění svého kmotra Ludvíka Jindřicha, posledního prince z Condé. Také zdědil známý zámek Chantilly a domény Saint-Leu, Taverny, Enghien, Montmorency a Mortefontaine. Také získal zámek Écouen. V sedmnácti letech vstoupil do armády s hodností kapitána pěchoty.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

25. listopadu 1844 se dvaadvacetiletý Jindřich v Neapoli oženil se svou stejně starou sestřenicí, princeznou Marií Karolínou Neapolsko-Sicilskou, dcerou prince Leopolda ze Salerna a arcivévodkyně Marie Klementiny Habsbursko-Lotrinské. Pár měl sedm dětí, z nichž se však pouze jedno dožilo dospělosti:

  • Ludvík Orleánský (15. listopadu 1845 – 24. května 1866)
  • Jindřich Orleánský (11. září 1847 – 10. října 1847)
  • dcera (1849)
  • František Orleánský (11. ledna 1852 – 15. dubna 1852)
  • František Orleánský (5. ledna 1854 – 25. července 1872)
  • syn (15. června 1861)
  • syn (červen 1864)

Vojenství[editovat | editovat zdroj]

Jindřich se vyznamenal při francouzské invazi do Alžírska, v roce 1847 se stal generálporučíkem a byl jmenován generálním guvernérem Alžírska; tuto pozici držel od 27. září 1847 do 24. února 1848.

V této funkci v prosinci 1847 obdržel kapitulaci emíra Abd al-Kádira. Po revoluci v únoru 1848 odešel do Anglie a věnoval se historickým a vojenským studiím. V roce 1861 reagoval na násilné útoky Napoleona III. na rod Orleáns Dopisem o historii Francie.

Po vypuknutí prusko-francouzské války se dobrovolně přihlásil do služby ve francouzské armádě, ale byl odmítnut. Jako zvolený zástupce departmentu Oise se vrátil do Francie a podařilo se mu získat křeslo hraběte z Montalembertu ve francouzské akademii. V březnu 1872 obnovil své místo v armádě jako divizní generál a v roce 1873 předsedal válečnému soudu, který odsoudil maršála Bazaina k smrti.

V té době byl Jindřich jmenován velitelem VII. armádního sboru v Besançonu, odešel z politického života a v roce 1879 se stal inspektorem armády. Zákon přijatý v roce 1883 zbavil všechny členy rodin, které vládly ve Francii, jejich vojenských hodností. V důsledku toho byl Jindřich zařazen na seznam nezaměstnaných.

Následně, v roce 1886, byl vyhlášen další zákon, který vyhnal z francouzského území hlavy bývalých vládnoucích rodin a stanovil, že od nynějška by měli být všichni členové těchto rodin diskvalifikováni za jakékoli veřejné postavení nebo funkci a volby do jakéhokoli veřejného orgánu. Jindřich energicky protestoval a byl vyhoštěn.

Bibliofil[editovat | editovat zdroj]

Vévoda z Aumale v posledních letech svého života, portrét od Jeana Baptisty Gztha ve Vanity Fair, 1891

Jindřich byl významný sběratel starých knih a rukopisů a vlastnil středověké Přebohaté hodinky vévody z Berry.

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Po požáru v Bazar de la Charité chtěl Jindřich poslat kondolence rodinám obětí, po napsání 20 dopisů však utrpěl zástavu srdce a zemřel. Ve své vůli z 3. června 1884 odkázal již bezdětný vévoda bez vnoučat své statky v Chantilly francouzskému institutu, včetně zámku Chantilly. Tato velkorysost vedla k tomu, že vláda stáhla svůj dekret o vyhnanství a vévoda se vrátil v roce 1889 do Francie.

Jindřich Orleánský, vévoda z Aumale, zemřel 7. května 1897 ve věku 75 let v Lo Zucco na Sicílii a byl pohřben v orleánské kapli v Dreux.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Ludvík I. Orleánský
 
 
Ludvík Filip I. Orleánský
 
 
 
 
 
 
Augusta Bádenská
 
 
Ludvík Filip II. Orleánský
 
 
 
 
 
 
Ludvík Armand II. Bourbonský
 
 
Luisa Henrietta Bourbonská
 
 
 
 
 
 
Luisa Alžběta Bourbonská
 
 
Ludvík Filip
 
 
 
 
 
 
Ludvík Alexandr Bourbon, hrabě z Toulouse
 
 
Ludvík Jan Maria Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Marie Viktorie z Noailles
 
 
Luisa Marie Adelaida Bourbonská
 
 
 
 
 
 
František III. d'Este
 
 
Marie Tereza Felicitas d'Este
 
 
 
 
 
 
Šarlota Aglaé Orleánská
 
Jindřich Evžen Francouzský
 
 
 
 
 
Filip V. Španělský
 
 
Karel III. Španělský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Parmská
 
 
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
August III. Polský
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
 
 
 
 
Marie Josefa Habsburská
 
 
Marie Amálie Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Leopold Josef Lotrinský
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Charlotta Orleánská
 
 
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Karel VI.
 
 
Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henri d'Orléans, Duke of Aumale na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Evžen Francouzský na Wikimedia Commons