Ludvík Alexandr Bourbon, hrabě z Toulouse

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Louis Alexandre de Bourbon, hrabě de Toulouse
Hrabě de Toulouse s atributy velkoadmirála Francie na rytině z roku 1715
Hrabě de Toulouse s atributy velkoadmirála Francie na rytině z roku 1715
Narození 6. června 1678
Versailles
Úmrtí 1. prosince 1737 (ve věku 59 let)
Rambouillet
Místo pohřbení Chapelle royale de Dreux
Ocenění rytíř Řádu svatého Ducha
rytíř Řádu zlatého rouna
rytíř Řádu sv. Michala
admirál Francie
Manžel(ka) Marie Victoire de Noailles
Děti Louis-Jean-Marie de Bourbon
Philippe-Auguste de Sainte-Foy
Rodiče Ludvík XIV. a Madame de Montespan
Příbuzní Princess Anne Élisabeth of France, Marie Thérèse, Madame Royale, Louis Antoine de Pardaillan de Gondrin, Louise Marie Anne de Bourbon, Františka Marie Bourbonská, Louise Françoise de Bourbon, Marie Anne de Bourbon, Marie Christine de Pardaillan de Gondrin, Princess Marie Anne of France, Philippe Charles, Duke of Anjou, Louis, hrabě z Vermandois, Ludvík August, Louis-César de Bourbon, Louis François, Duke of Anjou a Ludvík Francouzský (sourozenci)
Louise Marie Adélaïde de Bourbon, Jean Marie, Duke of Châteauvillain[1], Vincent, Count of Guingamp, Louis Alexandre, Prince of Lamballe, Louis Marie, Duke of Rambouillet, Marie Louise de Bourbon[1] a Louis Marie Felicité de Bourbon[1] (vnuci)
Funkce governor of Brittany
Podpis Louis Alexandre de Bourbon, hrabě de Toulouse – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Alexandr de Bourbon, hrabě z Toulouse (Louis Alexandre de Bourbon, comte de Toulouse, duc de Penthièvre, duc de Châteauvillain, duc de Rambouillet, duc de Damville) (6. června 1678, Versailles, Francie1. prosince 1737, Rambouillet, Francie) byl francouzský šlechtic, vojevůdce a dvořan, nemanželský syn Ludvíka XIV. a jeho milenky Madame de Montespan. Od dětství získal řadu hodností a titulů, byl čtyřnásobným vévodou, ale celý život byl znám pod nejstarším získaným titulem jako hrabě de Toulouse. Dosáhl nejvyšších hodností u námořnictva a v armádě, byl admirálem a generálem. Po smrti Ludvíka XIV. byl členem regentské vlády za nezletilého Ludvíka XV. a prezidentem námořní rady. Zemřel jako nejvyšší lovčí Francie.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Hrabě de Toulouse v dětském věku (Hyacinthe Rigaud, 1690)

Narodil se na zámku Clagny ve Versailles jako nejmladší z nemanželského potomstva Ludvíka XIV. a jeho milenky markýzy de Montespan. V roce 1681 jej Ludvík XIV. uznal za vlastního a udělil mu titul hraběte z Toulouse, v pěti letech pak dostal hodnost admirála Francie (1683). Zúčastnil se devítileté války a od roku 1693 byl plukovníkem jezdectva, téhož roku obdržel Řád sv. Ducha. V roce 1696 obdržel hodnost maréchal de camp a o rok později byl jmenován generálporučíkem. Mezitím získal úřad guvernéra v Guyenne (1689–1695) a od roku 1695 až do smrti byl guvernérem v Bretani. Získal také další vysoké šlechtické tituly, stal se vévodou z Damville (1694) a z Penthièvre (1697), po celý život byl ale znám pod svým nejstarším získaným titulem jako hrabě Toulouse. Na počátku války o španělské dědictví se zúčastnil tažení na Sicílii, v roce 1704 byl vrchním velitelem loďstva v bitvě u Malagy (faktickým koordinátorem bojových akcí byl ale maršál d'Estrées). V roce 1703 obdržel titul vévody de Châteauvillain a v roce 1704 mu jeho synovec španělský král Filip V. udělil Řád zlatého rouna.

Vzhledem k vysoké úmrtnosti v královské rodině počátkem 18. století byl závětí Ludvíka XIV. prohlášen za prince královské krve (prince du sang) s právem následnictví francouzského trůnu (1714). Toto rozhodnutí po smrti Ludvíka XIV. zpochybnila regentská rada Filipa Orléanského a případné dědické nároky králových levobočků byly předmětem řady sporu po celou dobu regentské vlády (kromě hraběte Toulouse se to týkalo jeho staršího bratra vévody de Maine, který byl v prosazování svých práv ambicióznější a kvůli tomu byl také vyloučen z regentské rady). Hrabě Toulouse byl v letech 1714–1737 nejvyšším lovčím Francie (Grand veneur de France), po smrti Ludvíka XIV. se stal členem regentské rady a jako velkoadmirál byl v letech 1715–1718 prezidentem námořní rady fungující nezávisle na ministerstvu námořnictva (spolu s ním úřad prezidenta námořní rady zastával maršál vévoda d'Estrées).

Majetek a potomstvo[editovat | editovat zdroj]

Zámek Rambouillet, hlavní sídlo hraběte de Toulouse

V roce 1706 koupil zámek Rambouillet, který nechal přestavět a zrenovovat. Ve spojení s tímto panstvím získal v roce 1711 svůj poslední šlechtický titul a stal se vévodou z Rambouilletu. Ve 20. letech zde na lovu několikrát pobýval Ludvík XV., protože Toulouse v té době ještě stále užíval funkci královského nejvyššího lovčího. Jeho druhým sídlem byl palác Hôtel de Toulouse v Paříži, který koupil v roce 1712. Palác Toulouse poblíž Louvru zůstal majetkem jeho potomstva do revoluce, poté se stal národním majetkem a nyní zde sídlí Francouzská banka. Kromě těchto sídel měl hrabě Toulouse vyčleněné apartmá na zámku ve Versailles, které předtím patřilo jeho matce. Po jeho smrti se v těchto prostorách usadily neprovdané dcery Ludvíka XV.

Jeho manželkou se při tajném obřadu v roce 1723 stala Marie Victoire de Noailles (1688–1766), dcera maršála vévody de Noailles. Předtím byla provdaná za Louise de Pardaillan de Gondrin (1688–1712), který byl vnukem markýzy de Montespan a tudíž synovcem hraběte de Toulouse. Z jejich manželství se narodil jediný syn Louis Jean Marie de Bourbon (1725-1793), který užíval titul vévody de Penthièvre. Kromě toho měl hrabě Toulouse ještě před sňatkem dva nemanželské syny, kteří užívali jméno de Sainte Foy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]