Jidášův polibek
Jidášův polibek, známý také jako Jidášova zrada, je čin, kterým Jidáš Iškariotský podle synoptických evangelií označil Ježíše zástupu s meči a holemi, který byl poslán od velekněží a starších lidu, a který ho přišel zatknout. Polibek Jidáš dává v Getsemanské zahradě po Poslední večeři a vede přímo k Ježíšovu zatčení pořádkovými silami Sanhedrinu.
Satan vstoupil do Jidáše. Tehdy se Jidáš Iškariotský, jeden ze Dvanácti, rozhodne, že promluví. Jidáš se pak rozhodl promluvit s veleknězem a se všemi představiteli chrámové stráže, aby jim oznámil, jak se chystá Ježíše zradit. Všichni byli velmi potěšeni zprávou, kterou jim Jidáš právě sdělil, a tak se rozhodli, že mu za zradu Ježíše zaplatí.
V průběhu Ježíšova života v Novém zákoně jsou události jeho označení nepřátelskými silami a následné popravy přímo předpovězeny, když Ježíš předpovídá svou zradu a zároveň předpovídá svou smrt.[1]
V širším slova smyslu může Jidášův polibek znamenat „akt, který se tváří jako akt přátelství, ale ve skutečnosti je pro příjemce újmou.“[2]
V křesťanství se zrada Ježíše oplakává na Škaredou středu (Svatou středu) ve Svatém týdnu.[3][4]
V Novém zákoně[editovat | editovat zdroj]
Jidáš byl Ježíšův učedník a jeden z původních dvanácti apoštolů. Většina apoštolů pocházela z Galileje, ale Jidáš pocházel z Judeje.[5] Matoušovo – Mt 26, 47–50 (Kral, ČEP) i Markovo – Mk 14, 43–45 (Kral, ČEP) evangelium používají řecké sloveso καταφιλέω, katafileó, které znamená „políbit, pohladit; odlišné od φιλεῖν, philein; zejména milostný polibek.“[6] Je to stejné sloveso, které Plútarchos používá k popisu slavného polibku, který dal Alexandr Veliký Bagoovi.[7] Složené sloveso (κατα-) „má sílu důrazného, okázalého pozdravu.“[8] Luteránský teolog Johann Bengel předpokládá, že Jidáš ho políbil „opakovaně“: „políbil ho vícekrát v rozporu s tím, co řekl v předchozím verši: φιλήσω, philēsō, ,jediný polibekʻ – Mt 26, 48 (Kral, ČEP), a učinil tak jakoby z láskyplného citu.“[9]
Podle Matouše – Mt 26, 50 (Kral, ČEP) Ježíš odpověděl slovy: „Příteli, konej svůj úkol!“ Lukáš – Lk 22, 48 (Kral, ČEP) cituje Ježíšova slova: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“[10]
Vzápětí následuje Ježíšovo zatčení.[11]
V liturgii[editovat | editovat zdroj]
V božské liturgii svatého Jana Zlatoústého používá řecká pravoslavná církev tropar O tvé mystické večeři..., v němž hymnista slibuje Ježíši, že „...tě nepolíbí jako Jidáš...“. (...οὐ φίλημά σοι δώσω, καθάπερ ὁ Ἰούδας...):
| „ | Τοῦ Δείπνου σου τοῦ μυστικοῦ, σήμερον, Υἱὲ Θεοῦ, κοινωνόν με παράλαβε· οὐ μὴ γὰρ τοῖς ἐχθροῖς σου τὸ Μυστήριον εἴπω· οὐ φίλημά σοι δώσω, καθάπερ ὁ Ἰούδας· ἀλλ’ ὡς ὁ Λῃστὴς ὁμολογῶ σοι· Μνήσθητί μου, Κύριε, ἐν τῇ βασιλείᾳ σου. | Z tvé tajemné večeře mě dnes přijmi, Synu Boží, jako podílníka, neboť nebudu mluvit o tajemství tvým nepřátelům, nepolíbím tě jako Jidáš, ale jako lotr tě vyznám: Pane, pamatuj na mě ve svém království.[12] | “ |
|---|
Komentář[editovat | editovat zdroj]
Justus Knecht komentuje Jidášův polibek takto:
- Neodmítl jeho zrádný polibek: Dokonce ho i oslovil: „Příteli!“ „Vždycky jsem se k tobě choval jako ke svému příteli,“ chtěl tím naznačit, „proč tedy nyní přicházíš v čele mých nepřátel a zrazuješ mě jim polibkem!“ Toto láskyplné zacházení ze strany našeho Pána bylo pro nevděčného zrádce poslední hodinou milosti. Ježíš mu dal pochopit, že ho navzdory jeho hanebnému zločinu stále miluje a je připraven mu odpustit.[13]
Cornelius a Lapide ve svém Velkém komentáři píše,
- Viktor z Antiochie říká: „Nešťastník dal polibek pokoje tomu, na kterého kladl smrtelné nástrahy.“ „Dával,“ říká pseudo-Jeromeus, „znamení polibku s jedem lsti.“ Navíc, ačkoli Kristus hluboce cítil a velmi ho bolela Jidášova zrada, přesto jeho polibek neodmítl a dal mu na oplátku polibek láskyplný. 1. „Aby se nezdálo, že se vyhýbá zradě“ (sv. Ambrož v Lk xxi. 45), ale ochotně ji a ještě větší potupy přijal kvůli nám. 2. Aby obměkčil a pronikl Jidášovo srdce; a 3. Aby nás naučil milovat naše nepřátele a ty, o nichž víme, že by proti nám zuřili (sv. Hilarius z Poitiers). Kristus totiž zrádce ne nenáviděl, ale miloval a jeho hřích ho zarmoutil víc než jeho vlastní zrada, a proto se ho snažil přivést k pokání.[14]
V oblasti umění[editovat | editovat zdroj]
Tato scéna je téměř vždy zahrnuta, buď jako samotný polibek, nebo okamžik po něm, Ježíšovo zatčení, nebo obě scény dohromady (jak je uvedeno výše), v cyklech Život Krista v umění nebo Umučení Ježíše v různých uměleckých dílech. V některých byzantských cyklech je to jediná scéna před Ukřižováním.[15] Mezi několik ukázek patří např:
- Pravděpodobně nejznámější je Giottův cyklus v kapli Scrovegniů v Padově
- Uchopení Krista od Caravaggia[16]
- Byzantská mozaika z šestého století v Ravenně
- Freska od Barna da Siena
- Socha představující Jidášův polibek se objevuje na pašijovém průčelí baziliky Sagrada Família v Barceloně
- Jidášův polibek v umění
-
Freska Fra Angelico, San Marco, Florencie, 1437–1446 -
Jidáš zrazující Ježíše polibkem v Grandes Heures Anny Bretaňské z let 1503–1508 -
Uchopení Krista, Caravaggio, 1602 -
Wilhelm Marstrand, Jidášův polibek, nedatováno (mezi lety 1830 a 1873) -
Studie Jidášova polibku, Gustave Doré, 1865 -
Jidášův polibek, James Tissot, Brooklynské muzeum, mezi lety 1886 a 1894
.jpg)
_-_James_Tissot.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kiss of Judas na anglické Wikipedii.
- ↑ GRAHAM, Natalie. Contribution from Middlebury College Publications "Judas Kiss". New England Review. 2011, roč. 1990–, čís. 2, s. 88. Via JSTOR. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ Judas kiss [online]. TheFreeDictionary.com [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ COOPER, J.HB. Dictionary of Christianity. [s.l.]: Routledge, 2013-10-23. ISBN 9781134265466. S. 124. (angličtina) „Svatý týden. Poslední postní týden. Začíná PALMOVOU NEDĚLÍ; čtvrtý den se nazývá SVATÁ STŘEDA; pátý je ZELENÝ ČTVRTEK nebo SVATÝ ČTVRTEK; šestý je VELKÝ PÁTEK; a poslední ,Bílá sobotaʻ neboli ,Velký šabatʻ.“"
- ↑ BREWER, Ebenezer Cobham. The Historic Notebook: With an Appendix of Battles. [s.l.]: J. B. Lippincott, 1896. S. 669. (angličtina) „Posledních sedm dní tohoto období tvoří Svatý týden. V tradicích východního obřadu prvním dnem Svatého týdne je Květná neděle, čtvrtým dnem je Škaredá středa, pátým Zelený čtvrtek nebo Svatý čtvrtek, šestým Velký pátek nebo Svatý pátek a posledním Bílá sobota nebo Velká sobota.“
- ↑ JUDD, Frank, Jr. Judas in the New Testament, the Restoration, and the Gospel of Judas. Brigham Young University Studies. 2006, roč. 45, čís. 2, s. 35–43. JSTOR 43044515 – via JSTOR. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ LIDDELL, Henry George; SCOTT, Robert. A Greek–English Lexicon v rámci projektu Perseus. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola καταφιλέω. (angličtina)
- ↑ PLÚTARCHOS. 67.4. Alexander. Překlad Bernadotte Perrin. [s.l.]: [s.n.], 1919. Dostupné online. „λέγεται δὲ μεθύοντα αὐτὸν θεωρεῖν ἀγῶνας χορῶν, τὸν δὲ ἐρώμενον Βαγώαν χορεύοντα νικῆσαι καὶ κεκοσμημένον διὰ τοῦ θεάτρου παρελθόντα καθίσαι παρ᾽ αὐτόν: ἰδόντας δὲ τοὺς Μακεδόνας κροτεῖν καὶ βοᾶν φιλῆσαι κελεύοντας, ἄχρι οὗ περιβαλὼν κατεφίλησεν“
- ↑ Vincent's Word Studies on Matthew 26 [online]. biblehub.com, rev. 2017-02-27 [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ Bengel's Gnomon on Matthew 26 [online]. biblehub.com, rev. 2017-02-27 [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ DEAR, John. On Holy Thursday, betrayal and friendship [online]. National Catholic Reporter, 2012-03-27 [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ Mt 26, 50 (Kral, ČEP)
- ↑ ELIAS, Rev. Nicholas M. The Divine Liturgy Explained. 4 (vydáno v roce 2000). vyd. Atény: Papadimitriou Publishing Co., 1966. S. 194–195.
- ↑ KNECHT, Friedrich Justus. LXX. Jesus is apprehended and bound. In: A Practical Commentary on Holy Scripture. [s.l.]: B. Herder, 1910. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ LAPIDE, Cornelius. The great commentary of Cornelius à Lapide. [s.l.]: [s.n.], 1889. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ SCHILLER, Gertrud. Iconography of Christian Art. Překlad Lund Humphries. Svazek II. Londýn: [s.n.], 1972. ISBN 0853313245. S. 52. (angličtina)
- ↑ Diskusi o Jidášově polibku s ohledem na Caravaggiovo Uchopení Krista (nyní v Irské národní galerii v Dublinu) spolu se shrnutím tradičního církevního výkladu tohoto gesta viz Franco Mormando, „Stejně jako se tvé rty přibližují ke rtům tvých bratří: Jidáš Iškariotský a polibek zrady“, v knize Saints and Sinners: Caravaggio and the Baroque Image. Příprava vydání F. Mormando (ed.). Chestnut Hill, MA: The McMullen Museum of Art of Boston College, 1999. S. 179-190. (angličtina)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jidášův polibek na Wikimedia Commons - GRUBB, Nancy. The Life of Christ. New York City: Abbeville Publishing Group, 1996. Dostupné online. ISBN 0-7892-0144-5. OCLC 34412342 (angličtina)
