Jiří Mandel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří Mandel
Narození 5. srpna 1886
Kuželov
Úmrtí 7. září 1971 (ve věku 85 let)
Praha
Povolání malíř a učitel
Děti Vladimír Mandel
Cyril Mandel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří (též Jura) Mandel (5. srpna 1886, Kuželov[1]7. září 1971, Praha) byl akademický malíř a gymnaziální profesor matematiky a kreslení pocházející z Moravského Slovácka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Akademický malíř Jiří Mandel se narodil 5. srpna 1886 v horňácké vesnici Kuželov u Hodonína v rodině čtvrtníka (čtvrtláníka) Jiřího Mandela a jeho manželky Anny, rozené Maňákové.[1]

Před první světovou válkou studoval architekturu na VUT v Praze (1907–1910) u profesora Adolfa Liebschera a následně malbu na AVU ve Vídni (1911–1915) u profesorů Rudolfa Bachera a Julia Schmiedta. Na vojnu byl povolán v r. 1915 a téhož roku byl na ruské frontě zajat; od února 1917 bojoval jako československý legionář v Rusku.[2] Absolvoval boje na Transsibiřské magistrále a z Vladivostoku do vlasti se vrátil cestou okolo Indie na konci roku 1919. Byl vyznamenán československou revoluční medailí a medailí za vítězství.

Následně studoval na AVU v Praze (1920 – 1921) u profesora Karla Krattnera. Od poloviny dvacátých let až do roku 1939 působil jako gymnaziální pedagog v Košicích a v Trnavě. Před vyhlášením samostatnosti Slovenského štátu se v r. 1939 společně s rodinou odstěhoval do Modřan u Prahy, odkud pocházela jeho manželka Marie (rozená Brabencová). V Praze se podílel na činnosti Moravského krůžku, kde se opět setkal se svým spolužákem z mládí kunsthistorikem Štěpánem Ježem. V Modřanech, v okolí Vltavy a v letních měsících na Horňácku maloval až do své smrti v r. 1971.

Zemřel 7. září 1971 v Praze.

Rodina a příbuzenské vztahy[editovat | editovat zdroj]

Dne 23. dubna 1923 se v Modřanech u Prahy oženil s Marií Brabencovou.[3] Se svojí manželkou měli šest dětí. Po II. sv. válce AVU v Praze absolvovali dcera Olga Mandelová (1926-2002) a syn Jiří Mandel ml. (1923-1995). Jeho další syn architekt ing. Cyril Mandel (1929-2011) byl autor a spoluautor řady významných sportovních staveb v Praze. Nejmladší syn ing. Vladimír Mandel byl československý reprezentant v košíkové, hráč a trenér Sparty Praha.

Jiří Mandel byl synovcem, uměleckým dědicem a správcem pozůstalosti malíře Cyrila Mandela (1873-1907). V tomto kontextu je zmiňován i ve vzpomínkách kunsthistorika Williama Rittera.

Tvorba a členství v uměleckých spolcích[editovat | editovat zdroj]

Před první světovou válkou vystavoval na spolkových výstavách Sdružení výtvarných umělců moravských zejména akvarely z rodného Kuželova. Větší obrazy vznikly v kontextu s jeho působením v ruských legiích. Obrazy „Ruský ostrov u Vladivostoku", „Jarní podvečer na Krasnojarsku", „Na břehu Jeniseje", „Sinajské pohoří" a řadu akvarelů s tématem moře a Singapuru prezentoval na výstavě československých legionářů na jaře 1921 v Praze (10 obrazů).

V dalším období maloval střídavě na Slovensku, v rodném Kuželově a v jeho okolí (např. na Vrbovcích). K jeho oblíbeným motivům patřily panoramatické pohledy do krajiny rodného Slovácka („Ve stínu“, Slovenská národní galerie). Řada obrazů s figurální tematikou byla reprodukována ve Zlaté Praze „Modlitba“, „Písmák“, „Na pastvě“ a „Děda naklepává kosu“. Ve třicátých letech společně s Karlem Supem, Miroslavem Syllou a Svatavou Syllovou založili Horňáckou skupinu, která vybudovala vlastní výstavní pavilon na Strážné hůrce. Výstavy zde probíhaly každoročně na Máří Magdalénu od. r. 1930. Předzvěstí těchto výstav byla společná souborná výstava Cyrila Mandela, Jury Mandela a Karla Supa v Domě Umění v Ostravě v r. 1927. Společná výstava Cyrila a Jury Mandelových byla uspořádána v r. 1927 ve Strážnici a v r. 1932 ve Velké nad Veličkou . Další samostatné výstavy - Košice 1926, Ostrava, Dům umění 1932, Bratislava 1933 a opakovaně v Trnavě (1928, 1930, 1932 a 1936). Byl členem, místopředsedou a organizátorem výstav Umělecké besedy Slovenské, se kterou vystavoval i v zahraničí (Milán 1925, Benátky 1926 a New York 1938).

Řada obrazů z období 1925-1930 je malována v Chorvatsku a Itálii (např. Mlini u Dubrovníka, Vodopád, Dalmátské pobřeží, Deštivá nálada v Dalmácii a Letní večer v Itálii).

K pražským motivům se systematicky dostal po r. 1939. Maloval zejména v blízkém okolí Vltavy, o čemž svědčí názvy obrazů z výstavních katalogů : „Slapská krajina před zaplavením“, „Předjaří a mokřiny u Vltavy“, „Zima u Zbraslavi“ „U Modřanského nádraží“, „Modřanský cukrovar“, „Tůně u Modřan“ „Přívoz u Modřan v zimě“, Přívoz v Lahovičkách“, „Zima v Chuchli“, „Pohled k chuchelskému kostelíčku“, „Branický most“, „Chmurný den v Braníku“, „Kluziště pod Vyšehradem“, „Pohled k Vyšehradu“, „Zimní Praha od Chotkových sadů“, „Hradčany u Švermova mostu“ atd. Vystavoval v předních pražských výstavních síních (např. Rubešova galerie 1942, 1944 a 1946, Nová síň 1958) a krátce v rámci skupinových výstav Jednoty umělců výtvarných. Pravidelně vystavoval na Pražských salonech v l. 1955-1970.

Pozdější zastoupení na výstavách[editovat | editovat zdroj]

Jeho krajiny, pražské a zahraniční motivy objevily u tematicky zaměřených výstav, např. Praha očima českých malířů 1. poloviny 20. století (Schwarzenberský palác, 1996), Zašlé časy v žánrové malbě (Praha, 1999), Česká krajina (Mons - Belgie, 1999), Krajina domova (Komorní Hrádek, 2014) a Z cesty za svobodou (GVU Hodonín, 2018).

Posmrtné ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 k příležitosti 600. výročí obce Kuželov mu společně s Cyrilem Mandelem byla odkryta pamětní deska a uspořádána společná výstava obou malířů pod patronací GVU Hodonín.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených, Kuželov, 1866-1892, Záznam o narození a křtu
  2. Databáze VHA, Záznam vojáka: Mandel Jiří
  3. Matrika oddaných, Modřany, 1921-1934, snímek 39

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dějev, P.: Výtvarníci legionáři. Praha 1937, s. 164-165.
  • Hanuš, M.: Strážná Hůrka. Hanácké nakladatelství, Olomouc 1940.
  • Hlaváček, L.: Jiří Mandel. Výtvarná Práce. 1958, roč. 6, č. 9, s. 8.
  • Kutina, J.: Mandel Mandelů. Lidová demokracie, 16. září 1988.
  • Pavlík, J.: Kuželov Horňácká dědina pod křídly větrného mlýna. Kuželov 2005, s. 264 a 332.
  • Ritter, W.: William Ritter o Cyrilovi Mandelovi. Veraikon, roč. XV, 1929, sešit 6, s. 116-120
  • Vaross, M.: Slovenské výtvarné umenie 1918 - 1945. SVKL, Bratislava 1960.
  • Vinkler, J.: Praha a moravští Slováci. Praha 1996, s. 115-116.
  • Toman, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců (díl II, s. 71).
  • Kolektiv autorů: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2002. Chagall Ostrava 2002 (díl VIII, s. 20).
  • Veraikon, roč. XV, 1929, sešit 6, Horňácká skupina.
  • Katalog: Výstava slovenského umenia New York 1938.
  • Katalog: Jiří Mandel, Nová síň, Voršilská ul. v Praze, 1958 (text Štěpán Jež).
  • Katalog: Krajina domova, Komorní Hrádek 6/2014 (text Pavel Šmidrkal).
  • Kolektiv autorů: Praha 12 křížem krážem. Milpo Media, Praha 2016, s. 57-58.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]