Jestřábník myší ouško

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxJestřábník myší ouško
alternativní popis obrázku chybí
Jestřábník myší ouško (Hieracium lactucella)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod jestřábník (Hieracium)
Binomické jméno
Hieracium lactucella
Wallr., 1822
Synonyma
  • Pilosella lactucella
  • chlupáček myší ouško
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nákres jestřábníku myší ouško

Jestřábník myší ouško (Hieracium lactucella) je nízká, sivě zelená rostlina vlhčích míst, rozkvétající drobnými, žlutými úbory. Tento jeden z více než sta v české krajině původních druhů jestřábníků je v současnosti spíše známější pod novým jménem chlupáček myší ouško (Pilosella lactucella), dochází totiž k dělení původního rodu jestřábník tvořeného více než tisíci druhy. Druhové jméno myší ouško dostal podle tvaru a zbarvení listů.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jestřábník myší ouško je bylinou evropskou, roste nesouvisle od Pyrenejí na západě skoro přes celou střední, jižní a částečně i severní Evropu až na Ukrajinu a převážnou část evropského Ruska. Druhotně se rostlina dostala do jihozápadní Kanady a severozápadních Spojených států amerických. Vyskytuje se v širokém spektru nadmořských výšek, v horách ji lze nalézt až ve 2600 m n. m.

České republice se objevuje jen ostrůvkovitě, převážně ve vlhčích a chladnějším oblastech, téměř neznámý je v teplých půdách na vápencovém podloží. Roste hlavně ve středních a vyšších polohách, nejhojnější je v mezofytiku, hlavně na Českomoravské vrchovině, Šumavě, Středočeské pahorkatině, v Krkonoších, Jeseníkách a Beskydech. Výškového maxima, přes 1400 m, dosahuje na Králickém Sněžníku.[2][3][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Hemikryptofyt preferující vlhká až zrašeliněná stanoviště, který je nejčastěji řazen do svazu Caricion canescenti-nigrae, na mírně kyselá rašeliniště a rašelinné louky či pastviny. Jen zřídka se vyskytuje na sušších loukách, mezích a okrajích cest, kde vyhledává na živiny chudé půdy s vyšším obsahem organické hmoty. Podle jeho výskytu lze stanoviště, kde roste, považovat za místa s nenarušeným vodním režimem a s malým obsahem živin. Kvete od konce května do počátku srpna.

Druh se vyskytuje ve více ploidních úrovních, které obvykle rostou na stanovištích společně, v Česku bývají např. tetraploidní (2n = 36) nebo pentaploidní (2n = 45). Je to přičítáno hlavně apomiktickému rozmnožování, kdy nové rostliny dědí pouze mateřské vlastnosti.[1][2][5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Nenápadná, drobná, vytrvalá bylina s nadzemními i podzemními odnožemi, jejíž květná lodyha vyrůstá obvykle do výšky jen 10 až 20 cm. Na koncích nadzemních výběžků bývají nahloučeny větší listy. Lodyha vyrůstá z listové růžice, je zelenohnědá až nachově hnědá, přímá nebo vystoupavá, zpravidla nevětvená a ve spodní části roztroušeně chlupatá. Pět až osm listů v růžici je sivozelených, řapíkatých, obkopinatých, 4 až 9 cm dlouhých a 0,5 až 1,5 cm širokých, celokrajných, na vrcholu okrouhlých, na líci lysých a na rubu na střední žilce chlupatých. Ve spodní části lodyhy vyrůstá jediný lodyžní list, který je podobný listům přízemním.

Na vrcholu lodyhy bývají 2 až několik drobných žlutých květních úborů tvořících stažené vrcholíky. Polokulovité úbory bývají v průměru velké 6 až 10 mm a obsahují 40 až 60 světle žlutých, jazykovitých kvítků s plochou ligulou až 9 mm dlouhou. Zákrovní listeny jsou 8 mm dlouhé, červenozelené a po obvodě mají zřetelný světlý lem, jsou kopinaté s tupým vrcholem a bývají porostlé hvězdicovitými chlupy i stopkatými žlázkami, stejně jsou ochlupené i stopky úborů. Plod je tmavě hnědá, asi 1,5 mm velká nažka s bílým chmýrem 4 mm dlouhým.

Rostliny se rozmnožují jak rozrůstáním odnoží, tak i semeny roznášenými větrem nebo vodou. Semena si podržují klíčivost po dobu kratší než jeden rok.[1][2][3][6][7]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Tato nenápadná a málo konkurenceschopná bylina se ještě počátkem 20. století vyskytovala poměrně hojně. V posledních desetiletích se však následkem změn na stanovištích, hlavně zarůstáním vzrůstnějšími rostlinami, její stavy rapidně snížily. Nepříjemně na ni působí i celková eutrofizace krajiny a odvodňování pozemků. Pro zastavení úbytku byl jestřábník myší ouško zařazen v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012“ mezi rostliny silně ohrožené (C2t).[5][8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha : Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. Kapitola Jestřábník myší ouško, s. 372-373.  
  2. a b c d GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Jestřábník myší ouško [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 18.06.2013, [cit. 2017-04-20]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b SLOVÁKOVÁ, Nina. Rozšíření druhů Hieracium lactucella a Hieracium caespitosum v České republice. Brno, 2016 [cit. 20.04.2017]. Diplomová práce. Masaryková univerzita v Brně. Vedoucí práce Olga Rotreklová. Dostupné online.
  4. HASSLER, M.. Catalogue of Life: Hieracium lactucella [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017, [cit. 2017-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Květena ČR: Jestřábník myší ouško [online]. Petr Kocián, [cit. 2017-04-20]. Dostupné online. (česky) 
  6. STROTHER, John L.. Flora of North America: Hieracium lactucella [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA, [cit. 2017-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Wilde planten: Hieracium lactucella [online]. Wilde planten in Nederland en België, NL, [cit. 2017-04-20]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  8. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012, roč. 84, čís. 3 [cit. 20.04.2017], s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786.  (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]