Přeskočit na obsah

Její pastorkyňa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Jenůfa)
Na tento článek je přesměrováno heslo Jenůfa. Možná hledáte: jméno Jenovefa, jehož variantou je Jenůfa, nebo svatá Jenovéfa, patronka Paříže.
Tento článek je o opeře. O románu Gabriely Preissové pojednává článek Její pastorkyňa (román).
Její pastorkyňa
Plakát z premiérového uvedení opery v Brně (1904)
Plakát z premiérového uvedení opery v Brně (1904)
Základní informace
Žánropera
SkladatelLeoš Janáček
LibretistaLeoš Janáček
Počet dějství3
Originální jazykčeština
Literární předlohaGabriela Preissová: Její pastorkyňa
Datum vzniku1893-1903
Premiéra21. ledna 1904, Brno, Divadlo na Veveří[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Její pastorkyňa je opera Leoše Janáčka, jejíž libreto skladatel vytvořil úpravou (zkrácením) stejnojmenného dramatu Gabriely Preissové. Na operních scénách mimo Česko je zpravidla uváděna pod názvem Jenůfa.

Role Hlas Premiéra, 21. ledna 1904
Stařenka Buryjovka, výminkářka a hospodyně ve mlýně mezzosoprán nebo alt Věra Pivoňková
Laca Klemeň, nevlastní bratr Števy, vnuk stařenky tenor Alois Staněk-Doubravský
Števa Buryja, nevlastní bratr Laci, vnuk stařenky tenor Bohdan Procházka
Kostelnička Buryjovka, vdova, stařenčina snacha soprán Leopoldina Hanusová-Svobodová
Jenůfa, její pastorkyňa soprán Marie Kabeláčová
Stárek bas Karel Benýško
Rychtář bas Alois Pivoňka
Rychtářka soprán nebo mezzosoprán Ema Kučerová
Karolka, jejich dcera soprán nebo mezzosoprán Růžena Kasperová

Historie vzniku

[editovat | editovat zdroj]

Divadelní hra Gabriely Preissové měla premiéru 9. listopadu 1890. Na rozdíl od předchozí autorčiny hry Gazdina roba neměla příliš velký úspěch. Přesto byla uvedena ještě v Brně, kde se s ní seznámil i Janáček. Po pozdějších úspěších opery Preissová v letech 1929–1930 drama přepsala do podoby románu.

V roce 1893 Leoš Janáček požádal autorku o svolení dílo zhudebnit. Ač autorka zpočátku nesouhlasila, Janáček do roku 1895 hru zkrátil do podoby libreta. Zvláštností je, že zachoval prozaickou formu, čímž se stal jedním z průkopníků opery zpívané v próze. Místo veršů si v libretu vypomáhá častým opakováním motivů a vět.

Na vlastní opeře pracoval několik let a práci dokončil až 18. ledna 1903. Národní divadlo v Praze operu odmítlo. Šéfdirigentem byl Karel Kovařovic, který měl s Janáčkem osobní rozepře. Proto byla opera nastudována v Brně a premiéra se uskutečnila 21. ledna 1904 v Divadle na Veveří. Opera sklidila obrovský úspěch. V pražském Národním divadle byla uvedena až v roce 1916 a to po Janáčkových i Kovařovicových úpravách. Sklidila opět úspěch. Poté byla nastudována ve Vídni (1918) a dalších metropolích.

Americká premiéra v Metropolitní opeře v New Yorku proběhla dne 6. prosince 1924. Opera byla uvedena v němčině v překladu Maxe Broda. Dirigoval Artur Bodanzky, titulní roli zpívala Maria Jeritza, která se rovněž zasloužila o toto uvedení.[2] Od roku 1974 se opera uváděla v anglickém překladu (premiéra 15. listopadu 1974) představení řídil John Nelson.[2] V češtině byla opera poprvé uvedena 19. prosince 1992, kdy hlavní roli zpívala Gabriela Beňačková a představení řídil James Conlon.[2] Další české uvedení proběhlo 29. ledna 2007 pod taktovkou Jiřího Bělohlávka.[2]

Dnes patří k repertoáru mnoha světových oper. Je většinou uváděna v češtině, s originálním textem libreta.

1. dějství

[editovat | editovat zdroj]

V podhorském mlýně nedaleko vesnice hospodaří svým dvěma vnukům, nevlastním bratrům – mlynáři Števovi a mládkovi Lacovi – stařenka Buryjovka. Vypomáhá jí Jenůfa, příbuzná obou bratrů, pastorkyně (schovanka) vdovy Kostelničky Buryjovky, která svým statečným přístupem k životu vzbuzuje respekt celé vsi. Jenůfa se zamilovala do lehkovážného vesnického krasavce Števy. S neklidem vyhlíží jeho návrat z města, kam byl předvolán k odvodu. Nikdo zatím netuší, že Jenůfa očekává Števovo dítě – nástup na vojnu by ovšem jejich sňatek překazil. Jenůfu upřímně miluje mládek Laca, bratrovi dívku nepřeje a rád by ji získal pro sebe. Jenůfku stále žárlivě střeží. Števa odveden nebyl. Vrací se v povznešené náladě v doprovodu rekrutů do mlýna a furiantsky se před Jenůfou vychloubá úspěchy u místních děvčat. Mezi rozjařenou mládež náhle vstoupí Kostelnička. Přísná pěstounka Jenůfy rozhodně nedovolí, aby se Števa o její pastorkyni ucházel dříve než po roce, pokud zanechá pití. Zděšená Jenůfa ví, jak si nevlastní matka zakládá na její výchově, proto Števovi domlouvá, aby se s ní udobřil. Laca nesmiřitelně žárlí na bratra, kterého láká jen Jenůfina krása, a proto při potyčce poraní dívčinu tvář nožem.

2. dějství

[editovat | editovat zdroj]

Kostelnička ukrývá ve svém domku Jenůfu i s narozeným Števovým synkem. Ze svatby sešlo, Števovi se Jenůfa s poznamenanou tváří znelíbila. Kostelnička poklesek své schovanky před lidmi tají, aby zachránila dívčinu pověst a svou autoritu. Rozhlásila proto po vsi, že poslala Jenůfu do Vídně sloužit. Kostelnička pozve Števu k rozmluvě a pokoří se před ním, aby ho přece jen přiměla ke sňatku s pastorkyní. Její zoufalé prosby jsou marné, Števova náklonnost k Jenůfce zcela zmizela. Dokonce si brzy bude brát Karolku, rychtářovu dceru. Jen Laca pevně trvá na svém úmyslu ucházet se o Jenůfu, i když mu Kostelnička prozradí dívčino neštěstí. Lacu přece jen na okamžik zarazí zmínka o Števově dítěti. Kostelnička se v rozrušení rozhodne k hroznému činu: zatímco Jenůfa únavou usne, Kostelnička vyběhne s nemluvnětem do mrazivé noci a utopí ho v mlýnském náhonu. Později pastorkyni i Lacovi namluví, že děcko zemřelo, když Jenůfa spala, a je již pohřbeno. Když Jenůfa přistoupí na sňatek s Lacou, Kostelnička má za to, že zachránila budoucnost milované pastorkyně. Vlastní, dosud čisté svědomí, však zatížila těžkou vinou.

3. dějství

[editovat | editovat zdroj]

Blíží se svatební obřady Jenůfy a Laci. Též Števa a Karolka se budou brzy brát. Jen Kostelnička je úplně proměněná: z energické ženy, vždy plné rozhodnosti, zbývá velmi málo. Sužují ji zlé výčitky svědomí. Svatebčané se scházejí, děvčata vážné Jenůfce zpívají, prohlíží se výbava. Stařenka Buryjovka uděluje dvojici požehnání a též dojatá Kostelnička chce učinit stejně. Nebude jí dopřáno! Venku se strhne křik – pasáček přibíhá s úděsnou zprávou, že dělníci z pivovaru objevili pod ledem ve strouze zmrzlé děcko. V nastalé vřavě Jenůfa zjistí, že jde o jejího mrtvého synka, a označí Števu za otce. Než se rozvášněný dav stačí na nešťastnou dívku vrhnout, Kostelnička se přiznává. Nechá se rychtářem odvést a u soudu chce svou vinu doznat, aby se zbavila deptající tíhy na duši. Jenůfa si uvědomuje bezmeznou oběť své pěstounky a vše jí odpouští. Ze svatby Karolky a Števy také sešlo. Všichni zdrceně odcházejí. Jenůfka vyzve Lacu, ať odejde s ostatními. Laca jí naopak slibuje nést po jejím boku všechna příkoří – však jednou nastane čas, kdy zasvitne slunce nad společnou cestou životem.

Filmová adaptace

[editovat | editovat zdroj]
  • Její pastorkyňa - český film režiséra Rudolfa Měšťáka z roku 1929.
  • Její pastorkyně - český film režiséra Miroslava Cikána z roku 1938.
  • Její pastorkyňa - televizní inscenace opery režisérky Evy Marie Bergerové z roku 1983.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jenůfa na anglické Wikipedii.

  1. Archivovaná kopie. www.leosjanacek.eu [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-06. 
  2. a b c d The MetOpera Database [online]. New York: Metropolitní opera [cit. 2017-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Leoš Janáček, s. 167–172. 
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 104. 
  • Národní divadlo moravskoslezské (Daniel Jäger). Její pastorkyňa. Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, 2011. S. 3, 4, 59. 
  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 747–749. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]