Jaroslav Švarc

Jaroslav Švarc
Jaroslav Švarc
Narození	11. května 1914 Velký Újezd
Úmrtí	18. června 1942 (ve věku 28 let) Praha
Příčina úmrtí	Sebevražda
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Národnost	Češi
Povolání	voják
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Švarc (11. května 1914, Velký Újezd – 18. června 1942, Praha) byl československý voják a příslušník výsadku Tin, který měla za cíl atentát na českého kolaboranta a ministra školství a lidové osvěty Emanuela Moravce.

Mládí

Pamětní deska Jaroslava Švarce umístěná ve vstupní chodbičce pěchotního srubu MO-S 18, ve kterém v roce 1938 sloužil

Narodil se 11. května 1914 ve Velkém Újezdu u Olomouce. Otec František Švarc pracoval jako tesař. Matka Anna rozená Tylichová se starala o rodinné hospodářství. Měl čtyři sestry, Viktorii, Marii, Libuši a Annu. Měl také jednoho bratra Františka, který se ale dožil jen pouhých šesti dní.

Měl se vyučit tesařem, ale kvůli slabé tělesné konstituci jej rodiče poslali do učení na cukráře. V letech 1930 až 1933 se učil u k firmy Novotný. Po vyučení pracoval do roku 1936 v Praze. Byl členem Sokola.

Dne 1. října 1936 byl odveden do armády. Nejprve sloužil na Slovensku u 23. pěšího pluku složeného z amerických Slováků v Trnavě, poté byl převelen na Moravu k 13. pěšímu pluku v Šumperku. Po absolvování poddůstojnické školy byl 31. srpna 1937 povýšen na svobodníka a odeslán ke 4. hraničářskému pluku v Hlučíně. Dne 1. července 1938 byl povýšen na desátníka, sloužil v pěchotním srubu MO-S 18. V listopadu 1938 po mnichovských událostech a rozpuštění 4. hraničářského pluku byl odeslán jako velitel kulometného družstva na strážní službu na Podkarpatskou Rus. V únoru 1939 byl odeslán do Hranic, k 1. březnu 1939 byl z činné služby propuštěn.

Po německé okupaci žil u rodičů a pracoval na melioračních pracích. S okupací republiky se ale nesmířil. V létě 1939 prodal chatu, kterou dříve zdědil, a s pomocí těchto peněz se rozhodl odejít k československé armádě do zahraničí. První pokus o přechod hranic do Polska se nepodařil.

V exilu

Se svými přáteli Bohumilem Bednaříkem a Aloisem Fröhlichem se vydali 7. ledna 1940 přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Francie. Přihlásil se do československé zahraniční armády ve Francii 6. března 1940 a byl zařazen k 2. pěšímu pluku k 8. rotě. Zúčastnil se bojů ve Francii a málem padl do německého zajetí.

V červnu 1940 odplul do Anglie. Zde byl povýšen na četaře, zařazen byl k 2. pěšímu praporu. V létě 1941 se přihlásil do výcviku pro zvláštní účely ve Skotsku. Od 19. září 1941 do 23. března 1942 absolvoval sabotážní kurz a parakurz. V kurzu v Bellasis u Dorkingu absolvoval výcvik ve střelbě, vrhání granátů a řízení automobilů.

Nasazení

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Tin.

Po zařazení do výsadku Tin byl spolu s Ludvíkem Cupalem 29. dubna 1942 v 1:31 vysazen do plánovaného prostoru u obce Věšín na Rožmitálsku. Seskok se mu nezdařil, protože se zranil při dopadu na zem a nepodařilo se mu sejít se s Cupalem. Sám se tedy vydal přes Plzeň do Prahy, kde se kontaktoval s npor. Opálkou z Operace Out Distance. V Praze měnil úkryty, snažil se vyléčit zranění a pomocí smluveného inzerátu hledal svého kolegu. Po atentátu na Heydricha odešel jako první do úkrytu v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici na Novém Městě pražském. Zemřel spolu s ostatními parašutisty dne 18. června 1942 při boji s přesilou příslušníků gestapa vlastní rukou.

Nacisté jeho tělo pitvali a hlava byla oddělena od těla. Tělo bylo pohřbeno pravděpodobně do hromadného hrobu na hřbitově v Praze-Ďáblicích. Vypreparovaná hlava měla spolu se šesti hlavami ostatních padlých parašutistů sloužit jako exponát v německém muzeu zločinu. Všechny hlavy se v závěru války ztratily.

Po válce

In memoriam byl v říjnu 1945 povýšen do hodnosti nadporučíka pěchoty. Jeho jméno je na pamětní desce v Resslově ulici a na památníku padlých v rodné obci. Pamětní deska s jeho jménem se nachází na pěchotním srubu u Darkoviček. Na jeho počest se v rodné obci Velkém Újezdě koná každoročně turistický pochod Memoriál Jaroslava Švarce.

V roce 2002 byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka.

Vyznamenání a pocty

• 1943 – Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
• 1945 – Československý válečný kříž 1939
• 1949 – Zlatá hvězda Československého vojenského řádu Za svobodu
• 1968 – Řád rudé zástavy
• 2010 – Kříž obrany státu ministra obrany České republiky

Literatura

• REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1. 
• LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Švarc na Wikimedia Commons
• Jaroslav Švarc na vets.estranky.cz
• Odhalení pamětní desky Jaroslavu Švarcovi v rodném Velkém Újezdu na velkyujezd.cz
• Jaroslav Švarc na valka.cz
• https://jaroslavsvarc.cz/ – turistický pochod Memoriál Jaroslava Švarce ve Velkém Újezdě

Autoritní data	Biblio: 619d0b3b-41ba-427e-9ff1-d6c45d8ee540 NKC: pna2006338162 GND: 1099465435 VIAF: 85102613 WorldCat Identities: viaf-85102613

Portály: Česko | Druhá světová válka | Lidé