Pěchotní srub

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pěchotní srub budovaný na severní hranici Československa

Pěchotní srub je železobetonový objekt budovaný v rámci opevnění. Měl tvořit souvislou linii na nejohroženějších úsecích státních hranic. Jejich úkolem bylo, s pomocí lehkého opevnění a protipěchotních a protitankových překážek střežit státní hranici. Jejich rozmístění muselo být odborně vyměřeno a vypočítán jejich palebný vějíř, tak aby se kryl vždy se sousedním srubem.

Rozdělení pěchotních srubů[editovat | editovat zdroj]

První používané rozdělení bylo dle odolnosti (síla stěn a stropu). V československém opevnění bylo používáno 6 variant. Jednalo se o čtyři stupně označené římskými číslicemi I - IV, které byly přejaty od objektů francouzské Maginotovy linie a dva stupně označené arabskými číslicemi 1 a 2 dodatečně zřízené pro potřeby v našich podmínkách. Toto dělení platilo nejen pro pěchotní sruby, ale i pro všechny ostatní druhy objektů československého těžkého opevnění.

Pěchotní sruby byly dále budovány buď jednopatrové nebo dvoupatrové. Přednostně byla budována dvoupatrová verze, k jednopatrovému řešení bylo přistupováno pouze při vysoké hladině podzemní vody. Výhoda dvoupatrového řešení byla v menším půdorysu a v menší pravděpodobnosti podstřelení nepřítelem.

Dále se pěchotní sruby dělí dle stranového umístění hlavních zbraní a to na levostranné, pravostranné nebo oboustranné. Toto dělení není vlastní jen jim, ale používalo se i u dělostřeleckých srubů.

Hlavní zbraně mohly být umístěny v klasických střílnách nebo v pancéřových kopulích. Pokud byly některé ve střílnách, znamenalo to, že byl objekt vybaven tzv. křídlem. Na základě toho je můžeme rozdělit na pravokřídlé, levokřídlé, oboukřídlé nebo bezkřídlé.

Další rozdělení bylo odvozeno od skutečnosti, zda byl objekt postaven jako samostatný (též izolovaný), anebo jako tvrzový, tj. jako součást dělostřelecké tvrze, na kterou byl napojen podzemní chodbou. V případě, že pěchotní srub patří do sestavy tvrze, spoluvytváří obvykle její čelo v místě hlavní obranné linie.

Odlišné může být i umístění vstupu do objektu. V případě tvrzových je vždy použit přístup z podzemí pomocí schodišťové a výtahové šachty. Ojedinělé u nich je vyvedení nouzového východu do diamantového příkopu. Pouze ve dvou případech je použito řešení, které je pravidlem u objektů samostatných (viz obrázek).

Ochranná střílna která měla chránit vchod do objektu

Popis objektu[editovat | editovat zdroj]

Horní patro (bojové) bylo vybaveno především místnostmi potřebnými pro vedení boje, což byly především střelecké místnosti s hlavními i obrannými zbraněmi objektu, vchod do srubu, stanoviště velitele a telefonní ústředna a zvonové šachty, kterými byl za pomoci žebříku možný přístup na podlážku pancéřového zvonu či kopule. V dolním (týlovém) patře byla umístěna strojovna, filtrovna, ubikace mužstva, sklady paliva, střeliva a proviantu, ale i studna a umývárna s WC.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Hlavní výzbroj pěchotního srubu tvořily těžké kulomety a ve vhodném terénu protitankové kanóny, které tvořily hlavní palebný vějíř zabírající prostor přibližně 500 m před a 300 m za sousední objekt. V případě velmi členitého terénu v okolí mohl být pěchotní srub vybaven minometem. Hlavní zbraně byly umístěny ve střeleckých místnostech v bojovém patře, kulomety též v pancéřových kopulích (velmi vzácně i v otočných kulometných věžích) na střeše srubu, minomety výhradně v týlovém patře pod hlavní střeleckou místností. Úkolem hlavních zbraní bylo zabránění průniku nepřítele přes hlavní obranné postavení. Kromě hlavních zbraní byl pěchotní srub vyzbrojen ještě zbraněmi pomocnými určenými převážně k obraně vlastního objektu. Pomocné zbraně byly umísťovány zejména ve střílnách bránících v přístupu ke vchodu nebo k hlavním střílnám a v pancéřových zvonech na střeše objektu. Na rozdíl od kopulí bylo primárním úkolem zvonů pozorování, sekundárně pak kruhová obrana. Jako pomocné zbraně byly nejčastěji využívány lehké kulomety, vzácněji těžké kulomety.

Všechny zbraně ve srubu, nepočítaje osobní zbraně posádky, byly umístěny ve speciálních lafetách, které umožňovaly přesnější střelbu a díky možnosti menšího otvoru ve střílně i větší bezpečí střelců.

K ochraně nepostřelovaných prostor v těsném okolí srubu byl používán i granátový skluz. Jedním z obvyklých míst jeho využití byl i diamantový příkop.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ráboň Martin, Gregar Oldřich, Kachlík Bohuslav a kol.: Val na obranu republiky – československé opevnění z let 1935–1938 na Králicku.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]