Jaroslav III. ze Šternberka
| Jaroslav III. ze Šternberka | |
|---|---|
 Erb Šternberků | |
| Narození | 1440 |
| Úmrtí | 1492 (ve věku 51–52 let) |
| Choť | Alžběta z Gery (od 1478) |
| Rodiče | Zdeněk Konopišťský ze Šternberka a Anezka z Janovic |
| Děti | Jan II. ze Šternberka Ladislav ze Šternberka |
| Příbuzní | Adam I. ze Šternberka[1] (vnuk) |
| Profese | zemský hejtman a rychtář |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaroslav III. ze Šternberka (německy Jaroslav III. von Sternberg, okolo 1440? – 1492) byl šlechtic z českého šlechtického rodu Šternberků. Vykonával vysoké úřady fojta Horní a Dolní Lužice.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako nejstarší syn Zdeňka Konopišťského ze Šternberka, jednoho z nejmocnějších představitelů české katolické šlechty. Otec byl hlavním představitelem opozice proti králi Jiřímu z Poděbrad, sdružené do tzv. Zelenohorské jednoty.
V roce 1467 je zaznamenán ve službách papežského legáta Rudolfa z Rüdesheimu jako vykonavatel a místodržitel Hornolužického šestiměstí.[2] Proti příznivcům krále Jiřího z Poděbrad postupoval tvrdě: roku 1468 po dlouhém obléhání dobyl město Hoyerswerda a zdejší hrad nechal zničit.[3][4] Téhož roku vedl vojenskou výpravu do Čech, která byla 3. června rozehrnána v tzv. bitvě u Turnova. V roce 1469, po dosazení uherského krále Matyáše Korvína do funkce českého vzdorokrále, byl Jaroslav oficiálně jmenován do úřadu hornolužického a dolnolužického fojta.
Protože si šlechta v Horní Lužici stále více stěžovala na Jaroslavovo sebedůležité chování, král Matyáš ho pravděpodobně začátkem roku 1471 nechal sesadit. Jaroslav pak nadále pak zůstal fojtem v Dolní Lužici až do začátku roku 1477. Poté ještě několik let žil v Hoyerswerdě a následně odešel do Čech, kde roku 1492 zemřel.
Majetek[editovat | editovat zdroj]
Jaroslav zdědil některé statky svého otce a získal další
- Hoyerswerda, 1471–1485
- Horažďovice, dobyl spolu s bratry
- Domažlice, do r. 1478 poloviční dědictví
- Třešť, dědictví
- Konopiště, od r. 1479
- Zelená Hora, od 1479, dědic
- Zbiroh, od r. 1479 dědic
- Kroměříž, od roku 1479
- Dušníky, od roku 1490
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Jaroslav III. ze Šternberka byl od roku 1478 ženatý s Eliškou z Gery († asi 1505), společně pak počali potomstvo:[5]
- Zdeněk starší († 1501)
- Ladislav ze Šternberka, nejvyšší komorník a nejvyšší kancléř Království českého, krajský hejtman v Bechyni, oženil se roku 1520 s Annou z Hradce (* asi 1497, † po 5. říjnu 1570); zemřel na mor 18. listopadu 1521.
- Jan II. ze Šternberka, purkrabí karlštejnský, poprvé se oženil roku 1492 s Jitkou z Gutštejna a podruhé roku 1518 s Johankou Švihovskou z Rýzmberka († 1529); zemřel 9. září 1528 a byl pohřben v klášteře v Bechyni.
- Jiří († 1529)
- Jindřich († před 1497)
- Albrecht († kolem 1530), fojt Horní Lužice a hejtman Plzně
- Kateřina
- Anna
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jaroslav von Sternberg (Landvogt) na německé Wikipedii.
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Zur Zeit als Landvogt der Sechsstädte, siehe auch Hermann Knothe: Urkundliche Grundlagen zu einer Rechtsgeschichte der Oberlausitz von ältester Zeit bis Mitte des 16. Jahrhunderts. In: Neues Lausitzisches Magazin. Band 53. Görlitz 1877. S. 308[nedostupný zdroj]
- ↑ Die Belagerung des Schlosses in den Jahren 1467 und 1468 Hoyerswerda
- ↑ Chronik der Stadt Löbau. 1221–1700. Löbau 2001. S. 62
- ↑ Sternberg 3. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-06-07]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BŘEZINA, Luděk: Der Landvogt der Niederlausitz zwischen Königsmacht und Ständen (1490–1620). Ein Diener zweier Herren? (= Veröffentlichungen des Brandenburgischen Landeshauptarchivs. 69). Berliner Wissenschafts-Verlag, Berlin 2017, ISBN 978-3-8305-3704-5. S. 42–46, 50.
- NEUMANN, Johann W.: Versuch einer Geschichte der Niederlausitzischen Land-Vögte. Theil 2. Gotsch, Lübben 1833, S. 128–133.
- VON WURZBACH, Constantin: Sternberg, Jaroslaw (gest. 1492). In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 38. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1879, s. 276.
