Jaromír Jech
PhDr. Jaromír Jech, CSc. | |
---|---|
Narození | 27. srpna 1918 Václavice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 19. září 1992 (ve věku 74 let) Praha Československo |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Povolání | folklorista etnograf germanista spisovatel |
Zaměstnavatel | ČSAV |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jaromír Jech (27. srpna 1918, Václavice – 19. září 1992, Praha) byl český folklorista, etnograf, literární vědec, germanista, akademik ČSAV a spisovatel. Byl jedním z předních představitelů české folkloristiky druhé poloviny 20. století.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Mládí a studium
[editovat | editovat zdroj]Po absolvování gymnázia v Benešově studoval od roku 1937 slavistiku a germanistiku na Filozofické fakultě UK, kde se postupně začal profilovat jako literární vědec a dialektolog. Jeho studia však na několik let přerušilo uzavření vysokých škol během Druhé světové války. Po osvobození získal stipendium, které mu umožnilo studium ve švýcarské Basileji[1]. V roce 1946 získal aprobaci jako středoškolský profesor a po dalších třech letech obhájil disertační práci, která se zabývala lidovou mluvou na Benešovsku. Následující léta působil jako pedagog na různých gymnáziích, obzvláště pak na gymnáziu v Říčanech u Prahy.
Působení na Československé akademii věd
[editovat | editovat zdroj]Krátce po založení Československé akademie věd se stal odborným pracovníkem Ústavu pro etnografii a folkloristiku, kde zastával mimo jiné funkci vedoucího slovesně folkloristického oddělení. Po odchodu Jiřího Horáka v roce 1964 se ujal předsednictví celého Ústavu. Byl také předsedou celostátní oborové komise pro etnografii a folkloristiku a předsedou pro obhajoby kandidátských disertačních prací v oboru národopisu. V roce 1972 musel z politických důvodů odejít z pozice předsedy Ústavu pro etnografii a folkloristiku do nuceného důchodu. Nadále však působil v ČSAV, přešel totiž do Ústavu pro českou a světovou literaturu.[2] Mimo jiné působil jako dlouholetý redaktor v etnologickém časopise Český lid.
Mezinárodní činnost
[editovat | editovat zdroj]Byl zakládajícím členem světové organizace badatelů pro lidové vyprávění (International Society for Folk-Narrative Research – ISFNR), kde po určitou dobu vykonával také funkci člena předsednictva, nebo také mezinárodní etnografické organizace International Society for Ethnology and Folklore. Účastnil se řady mezinárodních konferencí a kongresů a byl spoluautorem mezinárodních vydání zápoadoslovanských pohádek a západoslovanského lidového humoru. V Berlíně vydal druhé vydání publikace o českých pohádkách, která slouží jako úvod do českého pohádkosloví a studia pohádek jako folklórního druhu.[3]
Publikační a editorská činnost
[editovat | editovat zdroj]Ústředním motivem jeho tvorby byl výzkum pohádky jako folklorního druhu, jejího vývoje a formách přesunu do moderních médií (televize, filmu či rozhlasu). Důležité je pak komparatistické hledisko – zkoumal například vztah české pohádky s pohádkami bratří Grimmů či souvislosti mezi českým folklorem a folklorem slovenským, polským či německým. Zabýval se také lidovou slovesností českých menšin v rumunském Banátu či Lužických Srbů.[3]
Navázal na svého přítele Josefa Štefana Kubína a jeho výzkum lidového vyprávění v kladském Českém koutku. Byl mimo jiné editorem třetího vydání jeho Kladských povídek. Mimo to vydal vlastní sbírku kladských lidových povídek Lidová vyprávění z Kladska, kde prvedl rozbor změn, které se v místním lidovém vyprávění udály během půlstoletí od prvního vydání Kubínových povídek.
Mimo vědeckých prací publikoval (obzvláště v SNDK) několik pohádkových knížek pro děti a mládež.
Výběr z díla
[editovat | editovat zdroj]Literárněvědné práce
[editovat | editovat zdroj]- Lidová vyprávění z Kladska (1959)
- Tschechische Volksmärchen (1961)
- Československá vlastivěda III. Lidová kultura (oddíly o pohádkách, humorkách a anekdotách) (1968)
- Zapadlí vlastenci vypravují (1977)
- České vesnice v rumunském Banátě (1992)
Sbírky pohádek
[editovat | editovat zdroj]- Moudrý rozsudek (1962)
- Povídá babička povídačku (1962)
- Žerty s hastrmany a čerty (1965)
- Z Krakonošovy mošny (1982)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Databáze Knih – autor Jaromír Jech, http://www.databazeknih.cz/zivotopis/jaromir-jech-27705
- ↑ Životopis Jaromíra Jecha na stránkách Český koutek v Kladsku, http://kladsko.unas.cz/Text/ar01s04.html#d0e1566 Archivováno 18. 10. 2017 na Wayback Machine.
- ↑ a b O životě a díle Jaromíra Jecha. In: Národopisná revue, s. 154
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KUDLÁČKOVÁ, Eliška Srovnání sběrů z Kladska u Josefa Štefana Kubína a Jaromíra Jecha. Praha, 2010 [cit. 2015-10-17]. 58 s. Bakalářská práce.
- HLADÍKOVÁ, Kristýna. Kladské sběry lidových vyprávění v „Českém koutku“ v Kladsku. Praha, 2004 [cit. 2015-10-17]. 128 s. Diplomová práce.
- ŠRÁMKOVÁ, Marta. O životě a díle Jaromíra Jecha. Národopisná revue. roč. 2, čís. 4, s. 153 ISSN 0862-8351
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaromír Jech
- Jaromír Jech v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Jaromír Jech v Databázi knih
- Jaromír Jech v databázi Středočeské vědecké knihovny