Jaromír Jech

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PhDr. Jaromír Jech, CSc.
Narození 27. srpna 1918
Václavice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. září 1992 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání folklorista
etnograf
germanista
spisovatel
Zaměstnavatel ČSAV
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaromír Jech (27. srpna 1918, Václavice19. září 1992, Praha) byl český folklorista, etnograf, literární vědec, germanista, akademik ČSAV a spisovatel. Byl jedním z předních představitelů české folkloristiky druhé poloviny 20. století.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studium[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování gymnázia v Benešově studoval od roku 1937 slavistiku a germanistiku na Filozofické fakultě UK, kde se postupně začal profilovat jako literární vědec a dialektolog. Jeho studia však na několik let přerušilo uzavření vysokých škol během Druhé světové války. Po osvobození získal stipendium, které mu umožnilo studium ve švýcarské Basileji[1]. V roce 1946 získal aprobaci jako středoškolský profesor a po dalších třech letech obhájil disertační práci, která se zabývala lidovou mluvou na Benešovsku. Následující léta působil jako pedagog na různých gymnáziích, obzvláště pak na gymnáziu v Říčanech u Prahy.

Působení na Československé akademii věd[editovat | editovat zdroj]

Krátce po založení Československé akademie věd se stal odborným pracovníkem Ústavu pro etnografii a folkloristiku, kde zastával mimo jiné funkci vedoucího slovesně folkloristického oddělení. Po odchodu Jiřího Horáka v roce 1964 se ujal předsednictví celého Ústavu. Byl také předsedou celostátní oborové komise pro etnografii a folkloristiku a předsedou pro obhajoby kandidátských disertačních prací v oboru národopisu. V roce 1972 musel z politických důvodů odejít z pozice předsedy Ústavu pro etnografii a folkloristiku do nuceného důchodu. Nadále však působil v ČSAV, přešel totiž do Ústavu pro českou a světovou literaturu.[2] Mimo jiné působil jako dlouholetý redaktor v etnologickém časopise Český lid.

Mezinárodní činnost[editovat | editovat zdroj]

Byl zakládajícím členem světové organizace badatelů pro lidové vyprávění (International Society for Folk-Narrative Research – ISFNR), kde po určitou dobu vykonával také funkci člena předsednictva, nebo také mezinárodní etnografické organizace International Society for Ethnology and Folklore. Účastnil se řady mezinárodních konferencí a kongresů a byl spoluautorem mezinárodních vydání zápoadoslovanských pohádek a západoslovanského lidového humoru. V Berlíně vydal druhé vydání publikace o českých pohádkách, která slouží jako úvod do českého pohádkosloví a studia pohádek jako folklórního druhu.[3]

Publikační a editorská činnost[editovat | editovat zdroj]

Ústředním motivem jeho tvorby byl výzkum pohádky jako folklorního druhu, jejího vývoje a formách přesunu do moderních médií (televize, filmu či rozhlasu). Důležité je pak komparatistické hledisko – zkoumal například vztah české pohádky s pohádkami bratří Grimmů či souvislosti mezi českým folklorem a folklorem slovenským, polským či německým. Zabýval se také lidovou slovesností českých menšin v rumunském Banátu či Lužických srbů.[3]

Navázal na svého přítele Josefa Štefana Kubína a jeho výzkum lidového vyprávění v kladském Českém koutku. Byl mimo jiné editorem třetího vydání jeho Kladských povídek. Mimo to vydal vlastní sbírku kladských lidových povídek Lidová vyprávění z Kladska, kde prvedl rozbor změn, které se v místním lidovém vyprávění udály během půlstoletí od prvního vydání Kubínových povídek.

Mimo vědeckých prací publikoval (obzvláště v SNDK) několik pohádkových knížek pro děti a mládež.

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

Literárněvědné práce[editovat | editovat zdroj]

  • Lidová vyprávění z Kladska (1959)
  • Tschechische Volksmärchen (1961)
  • Československá vlastivěda III. Lidová kultura (oddíly o pohádkách, humorkách a anekdotách) (1968)
  • Zapadlí vlastenci vypravují (1977)
  • České vesnice v rumunském Banátě (1992)

Sbírky pohádek[editovat | editovat zdroj]

  • Moudrý rozsudek (1962)
  • Povídá babička poudačku (1962)
  • Žerty s hastrmany a čerty (1965)
  • Z Krakonošovy mošny (1982)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Databáze Knih – autor Jaromír Jech, http://www.databazeknih.cz/zivotopis/jaromir-jech-27705
  2. Životopis Jaromíra Jecha na stránkách Český koutek v Kladsku, http://kladsko.unas.cz/Text/ar01s04.html#d0e1566
  3. a b O životě a díle Jaromíra Jecha. In: Národopisná revue, s. 154

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUDLÁČKOVÁ, Eliška Srovnání sběrů z Kladska u Josefa Štefana Kubína a Jaromíra Jecha. Praha, 2010 [cit. 2015-10-17]. 58 s. Bakalářská práce.
  • HLADÍKOVÁ, Kristýna. Kladské sběry lidových vyprávění v „Českém koutku“ v Kladsku. Praha, 2004 [cit. 2015-10-17]. 128 s. Diplomová práce.
  • ŠRÁMKOVÁ, Marta. O životě a díle Jaromíra Jecha. Národopisná revue. roč. 2, čís. 4, s. 153 ISSN 0862-8351

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]