Přeskočit na obsah

Jan z Rabštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho proboštská Milost
Jan mladší z Rabštejna
1. český humanista
poslední český kněz-kancléř
Erb tzv. mladších pánů z Rabštejna
Erb tzv. mladších pánů z Rabštejna
Církevřímskokatolická
Arcidiecézepražská
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Zúčastnil se
  • Poselství krále do Říma k papeži (1459)
  • Povýšení do panského stavu (1463)
  • Jednání za krále ve Slezsku ve Vratislavi (1473)
Osobní údaje
Datum narození1437
Místo narozeníČechy
Datum úmrtí18. listopadu 1473 (ve věku 35–36 let)
Místo úmrtíBudín
Blízká osobabratr Prokop z Rabštejna
PříbuzníProkop z Rabštejna (sourozenec)
Povoláníkněz a diplomat
Známý díkyobhajobě Jiřího z Poděbrad
Významné díloDialogus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan (mladší) z Rabštejna (143719. listopadu 1473) byl český kněz a diplomat, obhájce Jiřího z Poděbrad i v době, kdy katolické panstvo vypovědělo Jiřímu poslušnost. Bývá považován za prvního českého humanistu, který svým dílem vytvořil podmínky pro latinský humanismus v českých zemích.

Rodové zázemí

[editovat | editovat zdroj]

Jan z Rabštejna byl syn stejnojmenného otce, který patřil do staré české šlechty (označení „z Rabštejna“ se týká hradu a města Rabštejna nad Střelou, patřících rodu pánů z Rabštejna). Páni z Rabštejna neměli kromě predikátu nic společného s rodem tzv. starších pánů z Rabštejna (se třema obrněnýma nohama v erbu) ani s rodem Pluhů z Rabštejna. Jindřich z Rabštejna vybudoval v blízkosti Rabštejna nad Střelou nový hrad roku 1439, který byl označován jako Hrádek nebo Sychrov.

Jan mladší z Rabštejna se rozhodl pro stav duchovní a po vysvěcení získal nejprve faru v Českých Budějovicích. Dále začal studovat v Římě, kde se stal doktorem práv (některé prameny uvádějí v Bonnonii, tedy Bologna), apoštolským protonotářem a kanovníkemsv. Víta. Litoměřickým proboštem jej jmenoval papež v roce 1447, protože jeho předchůdce Jakub z Nymburka v Římě zemřel. Podle tehdejších církevně právních předpisů náleželo jmenování litoměřického probošta za těchto okolností přímo papeži.

Jeho bratr Prokop z Rabštejna byl v letech 1453–1463 nejvyšším kancléřem a oddaným stoupencem krále Jiřího z Poděbrad. Měl přímý vztah k Aeneáši Sylviovi Piccolominimu, s nímž vyjednával přípravy k basilejskému koncilu, za jehož přípravu byl odměněn.

Protože litoměřický probošt Jan z Rabštejna toužil po dalším vzdělávání i hodnostech, rezignoval před slavnostní korunovací krále Ladislava (28. října 1453) na litoměřické proboštství a přešel jako jmenovaný probošt na Vyšehrad. Jako tamní probošt se více věnoval svým humanistickým cílům. Král Jiří z Poděbrad ho pro jeho schopnosti posílal na důležitá diplomatická jednání. Roku 1459 jel s poselstvím do Říma k papeži. Patřil ke straně mírných. Za své služby byl povýšen do panského stavu roku 1463. V roce 1473 byl od krále pověřen důležitým jednáním ve Slezsku ve Vratislavi, ale 19. listopadu téhož roku náhle v uherském Budíně zemřel.

Jan byl jako vyšehradský probošt posledním českým kancléřem, který byl podle staré přemyslovské tradice duchovním. Jeho nástupcem ve funkci kancléře se stal jeho bratr Prokop z Rabštejna, ale ten byl již laikem.

Bezesporu patřil mezi významné soudobé české humanisty a spisovatele. Nejznámější byl jeho proslulý nábožensko-politický spis Dialogus. Dále vydal několik menších projevů.

Vedle Dialogu, který k nám došel jen ve dvou vadných opisech, jsme získali několik krátkých českých dopisů, ale hlavně značnou část Rabštejnovy prachatické knihovny, která přešla koupí od jeho dědice Václava z Rabštejna do majetku klášterní knihovny drkolenského kláštera. Obsahovala téměř 500 latinských spisů, které mají marginálie, vysvětlující osobní názory. Vedle přepisů českého a italského původu jsou tu i italské opisy ze 13. a 14. století, dále literatura právnická, kanonistická, římští klasikové, humanistické překlady řeckých klasiků a středověká latinská díla filozofická a teologická, méně častí jsou italští humanisté a domácí polemická náboženská díla. Dále spisy exaktních věd a medicíny.

Z mnohačetných poznámek v knihách po odborném probádání (zejm. prof. Rudolf Urbánek) vyšel ucelenější Rabštejnův životopis, ale byly v nich i cenné údaje (např. vkreslená obrázková schémata, nebo informace, že se v Opavii Jan účastnil pitvy).

  • Dialogus (latinsky) – Psáno formou dopisu adresovaného italskému právníkovi. Autorův fiktivní rozhovor se třemi šlechtici, různých politických názorů na stát. Autor dává za pravdu tomu, který hledá cestu ke smíru a hájí zájem státu. Jan z Rabštejna zde vyjadřuje své politické přesvědčení.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KOLÁR, Jaroslav, Jan z Rabštejna, in: Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce III/2, Praha 2000, s. 1183–1184
  • KOZLER, David, Prokop z Rabštejna. Český diplomat pozdního středověku. Bakalářská práce obhájená na ÚČD FF UK, Praha 2014.
  • KUBŮ, Naděžda, z Rabštejna Jan Mladší, in: KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918, Praha 19994, s. 334
  • MACEK Jaroslav, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, ISBN 978-80-7195-121-6, s. 51–52.
  • MENDL, Bedřich, Knihovna Jana z Rabštejna, Rozhledy po literatuře a umění 1/12, 1932, s. 89–90
  • NOVÁK, Jan V. – SEDLÁČEK, August, z Rabšteina, in: OSN XXI, Praha 1904, s. 10–11
  • PREISLER, Hynek, Královská rada Jiřího z Poděbrad. Diplomová práce obhájená na ÚČD FF UK, Praha 2006
  • RYBA, Bohumil, K biografii humanisty Jana z Rabštejna, ČČH 46/3–4, 1940, s. 260–272
  • ŠMAHEL, František, Knihovna Jana z Rabštejna, Zápisky katedry československých dějin a archivního studia 3/3–4, 1958, s. 93–113
  • ŠMAHEL, František, Humanismus v době poděbradské, Praha 1963 (= Rozpravy ČSAV, Řada společenských věd, roč. 73, seš. 6)
  • ŠMAHEL, František, Jan z Rabštejna, stoupenec náboženské tolerance, in: Duchem, ne mečem. Fakta, úvahy, souvislosti, Praha 2003, s. 73–81
  • URBÁNEK, Rudolf, Tři Janové z Rabštejna, in: Sborník filologický 11, 1936–1939, s. 199–238

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]