Jan Vilikovský

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Vilikovský
Narození15. dubna 1904
Semechnice u Opočna Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. listopadu 1946 (ve věku 42 let)
Brno ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníBratislava
Povoláníliterární historik, filolog, medievista, vysokoškolský pedagog, překladatel.
Národnostčeská
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy,
Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
Manžel(ka)Júlia Vilikovská (1909-1984), slovenská středoškolská profesorka, literární teoretička a lingvistka
DětiJán (1937-2023), slovenský literární historik a kritik
Pavel (1941-2020), slovenský spisovatel
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Vilikovský (15. dubna 1904, Semechnice u Opočna – 15. listopadu 1946, Brno) byl český literární historik, filolog, medievista, vysokoškolský pedagog a překladatel.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rolnické rodiny. Do obecné školy chodil v letech 1910-1914 v Českém Meziříčí a po absolvování reálného gymnázia v Náchodě roku 1922 začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze jako žák Václava Tilleho obory čeština, francouzština, latina a historie. Ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě (FIF UK) jako žák Václava Chaloupeckého a Josefa Baudiše, u kterého studoval také keltštinu. Studium zakončil roku 1927 získáním titulu doktor filozofie (PhDr.)[1][3]

Od roku 1928 působil na FIF UK nejprve jako asistent seminářů moderní filologie a lektor středověké latiny, od roku 1933 jako docent a od roku 1936 jako mimořádný profesor pro obor dějiny literatury československé. Roku 1932 byl zvolen mimořádným a roku 1837 řádným členem Učenenej spoločnosťi Šafárikovej v Bratislavě, roku 1936 dopisujícím členem Královské české společnosti nauk. Roku 1939, poté co jej Slovenský štát propustil ze svých služeb, přešel na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (FF MU) jako řádný profesor starší české a slovenské literatury. Po uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 byl poslán na tzv. dovolenou s čekatelným (tj. s výpomocným platem).[1][3]

V letech 1940-1945 žil převážně v Bratislavě a z hmotné tísně pracoval na slovensko-anglickém slovníku. Po osvobození pokračoval od roku 1945 ve své práci jako řádný profesor na FF MU a roku 1946 byl zvolen mimořádným členem České akademie věd a umění. Zemřel po nepovedené operaci štítné žlázy, pochován je v Bratislavě.[1]

Vilikovský byl především historik literatury českého středověku, kterou rozšířil chronologicky na dobu husitskou a jazykově na latinském písemnictví v českých zemích. Významně se rovněž věnoval starší slovenské literatuře, kterou chápal jako součást literárních dějin československých. Studoval rovněž církevní kancionály. Své články publikoval hlavně v časopise Bratislava. Nucené přerušení pedagogické činnosti po uzavření českých vysokých škol vyplnil usilovnou badatelskou, vydavatelskou a překladatelskou prací, jejíž výsledky stačil jen zčásti publikovat.[1]¨

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Odborné práce[editovat | editovat zdroj]

  • Versus de passione sancti Adalberti (1929), článek o legendě Verše o utrpení svatého Vojtěcha.
  • Latinská poesie v středověkých Čechách (1930), článek.
  • Latinská poesie žákovská v Čechách (1932), monografie.
  • O domnělé Husově rétorice (1932), o ztracené rétorice Jana Husa
  • Rukopisná bohemika v Admontě (1934), společně s Václavem Tillem, článek o rukopisech českého původu v klášterní knihovně v Admontě.
  • Státní hymna československá (1935), společně s Dobroslavem Orlem.
  • Cantus catholici (1935), pojednání o prvním tištěném katolickém zpěvníku na Slovensku z roku 1655.
  • Dějiny literárních společností malohontských (1936), uspořádal a opatřil doslovem a poznámkami.
  • Duchovní poesie Třanovského (1936), pojednání o díle evangelického kněze Jiřího Třanovského.
  • Abatyše Kunhuta (1939), monografie o Kunhutě Přemyslovně.
  • Staročeský Passionál a Život Krista Pána (1940)
  • Slezsko, český stát a česká kultura (1946), spoluautor, cyklus přednášek pořádaný Masarykovou universitou v Brně.
  • Starší literatura slezská a její význam v literatuře české (1946), znovu vydáno roku 1999 pod názvem Starší česká literatura ve Slezsku.
  • Písemnictví českého středověku (1948), soubor studií, posmrtně.
  • Leben und Schriften des Prager Magisters Adalbert Rankonis de Ericinio (1971), vydáno z pozůstalosti.

Uspořádané výbory[editovat | editovat zdroj]

  • Próza z doby Karla IV. (1938).
  • České modlitby Milíčovy (1938), české modlitby Milíče z Kroměříže.
  • Básnické spisy Pavla Josefa Šafaříka (1938).
  • Staročeská lyrika (1940)', připravil a doprovodil úvodní studii.
  • Legenda o svaté Kateřině (1942), přepsal staročeský text a napsal úvodní studii.
  • Staročeské satiry (1942), z Hradeckého rukopisu vybral a opatřil úvodem, poznámkami a jazykovými vysvětlivkami.
  • Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu (1957), s jinými, vydáno posmrtně.
  • Výbor z české literatury doby husitské (163-1964), dva svazky, s jinými, vydáno posmrtně.

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Anglicko-slovenský slovník (1946).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e MERHAUT Luboš a kol. Lexikon české literatury 4/II. U-Ž. Praha: Academia 2008. S. 1335-1336.
  2. ↑ TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století III. Q–Ž. Praha: Paseka 1999. S. 458.
  3. ↑ a b Jan Vilikovský - Profil osobnosti. Encyklopedie Brna. Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Vilikovský&oldid=23795223“