Jan Veselý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o českém cyklistovi. Další významy jsou uvedeny na stránce Jan Veselý (rozcestník).
Jan Veselý
Fotothek df roe-neg 0006633 014 Portrait des Radrennfahrers Jan Vesely, Sieger d.jpg
Osobní informace
Datum narození 17. června 1923
Místo narození Sedlec
Datum úmrtí 10. února 2003 (ve věku 79 let)
Místo úmrtí Praha
Týmové informace
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Mistrovství Československa v cyklokrosu
zlato 1953 Liberec
zlato 1954 Třebíč

Jan Veselý (17. června 1923 Plástovice10. února 2003 Praha) byl český sportovec, cyklista. Stal se 26krát mistrem Československa a devětkrát se zúčastnil Závodu míru, jehož 2. ročník v roce 1949 vyhrál jako první československý cyklista.[1] V roce 2000 dostal čestný titul cyklista století. V roce 2014 byl jako první uveden do Síně slávy Českého svazu cyklistiky. [2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v malé jihočeské vesnici Plástovice, otec pracoval u místního sedláka nebo jako dělník v lomu. Do školy chodil v Sedlci a jeho velkou radostí bylo, když mohl jednou za týden jet na tatínkově kole pro maso. Pravidelně mohl jezdit na kole až jako pekařský učeň v Suchém Vrbném na předměstí Českých Budějovic. Na jízdním kole rozvážel pečivo z pekárny do místních obchodů, na zádech měl nůši s třiceti kilogramy rohlíků a chleba. Konec učební doby prožil v Praze, kde absolvoval i svůj první cyklistický závod. V roce 1939 ho mistr přihlásil do závodu v Modřanech, kterého se zúčastnilo na 300 pekařských učňů. Jan Veselý zvítězil a tím začala jeho sportovní kariéra. Stal se členem Českého klubu malostranských cyklistů a na splátky si pořídil závodní kolo. Na podzim roku 1945 vyhrál první poválečné mistrovství republiky v silniční cyklistice. [3] Do konce války pracoval jako pekař, po vojně nastoupil v účtárně redakce Práva lidu. V roce 1949 se oženil a aby získal byt, přestěhoval se do Strakonic, kde nastoupil v místní Zbrojovce. Na kole trénoval většinou individuálně, až po skončení pracovní doby. Každý víkend jezdil do Prahy na závody. Po narození syna se s rodinou vrátil do Prahy. Ze Sparty přestoupil do Armádního tělovýchovného klubu (ATK), kde se mohl věnovat cyklistice profesionálně. Na přelomu 40. a 50. let byl nejúspěšnějším československým cyklistou. V roce 1955 už pomýšlel na konec závodní kariéry, našel si práci v podniku Motokov a vrátil se do Sparty. [3] Do svého posledního ročníku Závodu míru v roce 1957 nastoupil spíš z donucení, na příkaz vedení československé cyklistiky. Bylo mu 34 let, měl zdravotní potíže a nebyl ve formě. Ve třetí etapě kvůli silným bolestem zad byl poprvé v životě nucen vzdát a společně s ním odstoupil spolujezdec Jan Kubr, který byl po operaci křečových žil. Oba byli obviněni z politické provokace, sabotáže a museli okamžitě opustit závod.[4] Byli vyřazeni z reprezentace, byla jim na dva roky zastavena činnost a odebrány tituly mistrů sportu. [3] Jan Veselý musel nastoupit do stavebnictví a jezdil nákladním autem v podniku Konstruktiva. Spisovatel Ota Pavel, který byl dlouholetým přítelem Jana Veselého, později popsal jeho osud v povídce s názvem Když ti to nejede (1967). Později byl zaměstnán jako šofér v redakci Československého sportu. [5] Po odchodu do důchodu si do roku 1996 přivydělával jako vrátný.

Po letech se k cyklistice načas vrátil jako funkcionář a předseda oddílu pražského Favoritu. [3] Byl mu vrácen i titul zasloužilého mistra sportu. Na počátku devadesátých let se spolu s přítelem a dřívějším sportovním soupeřem, německým cyklistou Gustavem Adolfem Schurem zapojil do kampaně o zachování Závodu míru. [6]

V závěru svého života se velmi aktivně angažoval při organizaci dobročinné organizace Bílý kruh bezpečí. [7] V roce 1998 obdržel od Mezinárodního výboru pro fair play při UNESCO čestný diplom.[8]

Poslední roky života bydlel v Praze na Vinohradech, ale často pobýval na své chatě v Mukařově. Kolu zůstal věrný do konce života. Zemřel na rakovinu 23. února 2003 v Praze.

Od roku 2003 Sdružení sportovních klubů Vítkovice pořádá v Ostravě Memoriál Jana Veselého jako poctu tomuto legendárnímu cyklistovi. [9]

Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jan Veselý a Gustav Adolf Schur v roce 1955

V roce 1948 byl Jan Veselý nominován do prvního ročníku amatérského silničního etapového závodu mezi Prahou a Varšavou, který byl organizován deníky komunistických stran Československa a Polska a později dostal název Závod míru. Zejména v prvních ročnících v období studené války dostal politický kontext a měl se stát výkladní skříní socialistického sportu. Jana Veselého v závodě postihlo několik defektů a nakonec skončil na pátém místě. V následujícím roce již zvítězil s velkým náskokem 12 minut. [3] Závod míru jel celkem sedmkrát, v letech 1952 a 1955 byl druhý, čtyřikrát byl členem vítězného družstva, sám vyhrál šestnáct etap.

Jako první cyklista zajel proslulý závod Praha – Karlovy Vary – Praha pod osm hodin, celkem ho vyhrál osmkrát. V domácích závodech získal devět titulů ze silničního závodu jednotlivců, tři ze silnice družstev, dva z etapového závodu, osm ze závodu do vrchu, dva ze stíhačky jednotlivců na dráze, dva z cyklokrosu.[1]

Zúčastnil se čtyřikrát mistrovství světa, ale často ho provázely defekty a pády. Nejlepšího výsledku dosáhl v roce 1949 v Kodani, kde obsadil deváté místo a nechal za sebou dalších 131 závodníků. [6]

V roce 1948 se Veselý připravoval na Olympijské hry v Londýně. Těsně před odjezdem jeden z reprezentantů oslovil velmi neuctivě vysokého funkcionáře a celé cyklistické družstvo bylo potrestáno zákazem startu. V roce 1952 se zúčastnil olympijských her v Helsinkách, kde se zapletl do hromadného pádu a skončil v poli poražených.

Mistrovství Československa v silniční cyklistice 9x vítěz 1946–1953, 1955
Místrovství Československa v dráhové cyklistice-stíhací závod 2x vítěz 1948, 1951
Mistrovství Československa v cyklokrosu 2x vítěz 1953, 1954
Praha–Karlovy Vary–Praha 8x vítěz 1946–1951, 1954, 1955
Závod míru 1x celkový vítěz 1949

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český Svaz Cyklistiky | Dle disciplín [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  2. Jan Veselý. Informace [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  3. a b c d e CODR, Milan; ČERNÝ, Jiří. Přemožitelé času sv. 17. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Jan Veselý, s. 163-166. 
  4. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1957/5/31/6.png. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  5. Jan Veselý. Informace [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  6. a b POHNUTÉ OSUDY: Cyklistovi Janu Veselému tleskaly desetitisíce, ale zradil dělnickou třídu | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2015-10-25 [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. (česky) 
  7. MČ Praha 2: č. 4 duben - Slavný cyklista J. Veselý byl také patronem Bílého kruhu bezpečí. www.praha2.cz [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  8. A.S, Economia. Ceny fair play pro rytíře sportu. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 1998-09-11 [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. (česky) 
  9. memoriál Jana Veselého - o-memorialu. www.memorialjv.cz [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PONDĚLÍK, Josef. Jan Veselý : Život v pelotonu. Praha: Naše vojsko, 1968. 212 s. S množstvím čb. fotografií. Výsledková část mj. s historií 20 let ZM a rekordní listinou Jana Veselého. 
  • (ANON.). Prohlášení k případu Veselého a Kubra. Předsednictvo ÚV ČSTV zastavilo oběma cyklistům činnost. (19. května 1957). Sport. 23. 6. 2003, s. 19. Rubrika Sport RETRO - 1957. 
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 146. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]