Jan Libštejnský z Kolovrat
| Jan Liebsteinský z Kolowrat | |
|---|---|
.png) | |
| Císařský rada[1] | |
| Ve funkci: 1615 – 1616 | |
| Panovník | Matyáš Habsburský |
| Vrchní štolba | |
| Ve funkci: 1606 – 1616 | |
| Panovník | Rudolf II., Matyáš |
| Správce úřadu (jakého? nejvyššího štolby ?) | |
| Ve funkci: 1604 – 1606 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Císařský komorník | |
| Ve funkci: 1598 – 1604 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Narození | 1552 |
| Úmrtí | 14. září 1616 (ve věku 63–64 let)  České království |
| Místo pohřbení | Strahovský klášter v Praze |
| Choť | (1578) Kateřina z Boymontu a Payrsbergu (1562–1618) |
| Rodiče | Albrecht Libštejnský z Kolovrat (1539–1585) a Benigna Welserová († 1554) |
| Děti | 1. Ferdinand Vilém (1581–1659) 2. Benigna Kateřina, provd. Popelová z Lobkowicz poté Wolkenstein-Rodeneggová (* 1582) 3. Albrecht (1583–1648) 4. Jan Jiří (1584–1610) 5. Ondřej Karel (1586–1603) |
| Příbuzní | vnuk: František Karel Libštejnský z Kolovrat (1620–1700) vnuk: Ferdinand Ludvík Libštejnský z Kolovrat (1621–1701) vnuk: Jan Vilém Libštejnský z Kolovrat (1624–1668) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Libštejnský z Kolovrat (18. prosince 1552 Starosedlský Hrádek[2] – 14. září 1616 asi Praha) byl český šlechtic a dvorní komorník z rodu Libštejnských z Kolovrat. Zastával několik vysokých dvorních úřadů, mj. byl stolníkem a číšníkem svého strýce arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského, následně pak stájníka a osobního důvěrníka císaře Rudolfa II., kterému sloužil od roku 1598 až do Rudolfovy smrti v roce 1612.[3]
Život[editovat | editovat zdroj]
Původ a vzdělání[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze staročeského šlechtického rodu Kolowratů. Narodil se na zámku Starosedlský hrádek nedaleko Příbrami ve středních Čechách. Jeho rodiči byli Albrecht Libštejnský z Kolovrat a Benigna z Kolovrat, rozená Welserová, sestra Filipíny Welserové, která byla manželkou tyrolského vládce (okněžněného hraběte) arcivévody Ferdinanda II. V osmi letech se dostal na dvůr svého strýce, v roce 1562 se s ním pak zúčastnil korunovace císaře Maxmiliána II. v Prešpurku (Bratislavě). Tam jej jezdec Andreas Teussel svěřil do péče královského stájmistra Pernštejna, který jej doprovázel ke dvoru ve Vídni, kde pak jako urozený panoš sloužil císaři.[3] V roce 1567 získal spolu se syny císaře Matyášem, Maxmiliánem, Albrechtem a Václavem soukromé školní vzdělání. Po dokončení studií odcestoval v roce 1571 s arcivévody Rudolfem a Arnoštem do Španělska, kde pobyl další čtyři roky. Poté se vrátil do Rakouska, kde sloužil tři roky jako dvorní stolník (1575–1578) v Innsbrucku, dva roky pak jako dvorní číšník (1578–1580).
Pozdější životní cesta[editovat | editovat zdroj]
.png)
V roce 1578 ho jeho strýc arcivévoda Ferdinand II. zasnoubil s bohatou tyrolskou šlechtičnou baronkou Kateřinou z Boymontu a Payrsbergu (1562–1618).[4][5] Okázalá svatba, kterou arcivévoda osobně zorganizoval včetně turnaje, je předána v akvarelových mědirytinách, tzv. Kolovratském kodexu. Jako svatební dar od císaře Rudolfa II. obdržel novomanželský pár od svobodného pána von Wolkenstein pozlacený pohár. Z domluveného manželství, které podle všeho dopadlo šťastně, vzešli čtyři synové a dcera. Jeho strýc Karl Welser zemřel v roce 1587, jako spoludědicové získali on a jeho bratr Jaroslav třetinu z dědictví 12 000 zlatých.[6]
Byl důvěrníkem svého vrstevníka císaře Rudolfa II., kterého znal z mládí. V roce 1598 jej nechal císař povolat na svůj dvůr na Pražském hradě. Sloužil zde 18 let jako komorník, v letech 1604 až 1606 jako správce a posledních devět let jako štolba.[7] V roce 1615 preventivně odkázal celé své jmění své manželce Kateřině.
Zemřel dne 14. září 1616 a místo posledního odpočinku našel v kolegiátním kostele Strahovského kláštera.[7]
Potomstvo[editovat | editovat zdroj]
Z manželství s Kateřinou z Boymontu a Payrsbergu se narodily následující děti:
- Ferdinand Vilém (1581–1659), jezuita v Innsbrucku
- Benigna Kateřina (nar. 1582); 1. ⚭ Kryštof Popel z Lobkovic († 1613); 2. ⚭ baron Johann von Wolkenstein-Rodenegg (1585–1649)
- Albrecht (1583–1648); ⚭ Sabina Viktoria von Wolkenstein (1596–1684)
- Jan Jiří (1584–1610), kanovník v Řezně a Vratislavi, kanovník v Pasově
- Ondřej Karel (1586–1603)
Jeho vnuky byli mj. diplomat, rada nad apelacemi a místodržící Českého království hrabě František Karel Libštejnský z Kolovrat a pražský arcibiskup hrabě Jan Vilém Libštejnský z Kolovrat.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Kolowrat von Liebsteinsky na německé Wikipedii.
- ↑ JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 28.
- ↑ Kolovrat 2. w.genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online.
- ↑ a b KELLER, Katrin. Hofdamen: Amtsträgerinnen im Wiener Hofstaat des 17. Jahrhunderts. [s.l.]: Böhlau 436 s. Dostupné online. ISBN 978-3-205-77418-1. (německy) Google-Books-ID: 3Ym2AAAAIAAJ.
- ↑ KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové: dějiny a genealogie rodu. [s.l.]: Veduta 256 s. Dostupné online. ISBN 978-80-903040-3-1. S. 89.
- ↑ LOUŽECKÝ, Jan Drocár a Pavel. Historická šlechta – život po meči a po přeslici. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online.
- ↑ HIRN, Josef. Erzherzog Ferdinand II. von Tirol: Geschichte seiner Regierung und seiner Länder. [s.l.]: Wagner 568 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: eVNIAAAAYAAJ.
- ↑ a b HOCHEDLINGER, Michael; MATA, Petr; WINKELBAUER, Thomas. Verwaltungsgeschichte der Habsburgermonarchie in der Frühen Neuzeit: Band 1: Hof und Dynastie, Kaiser und Reich, Zentralverwaltungen, Kriegswesen und landesfürstliches Finanzwesen. [s.l.]: Vandenhoeck & Ruprecht 1309 s. Dostupné online. ISBN 978-3-205-23246-9. (německy)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Český svět: illustrovaný čtrnáctidenník. Praha: Karel Hipman, 1.11.1904, 1(2). s. 77. Dostupné online
- JUŘÍK, Pavel. Kolowratové: věrně a stále. Praha: Knižní klub, 2016. s. 28. ISBN 978-80-242-5163-9.
