Přeskočit na obsah

Starosedlský hrádek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Starosedlský hrádek
Celkový pohled přes Zámecký rybník
Celkový pohled přes Zámecký rybník
Základní informace
Slohrenesanční
barokní
Přestavba2. polovina 16. století
17. století
Další majitelépáni z Vrtby
Libštejnští z Kolovrat
jezuité
Schwarzenbergové
Poloha
AdresaStarosedlský Hrádek, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Starosedlský hrádek
Starosedlský hrádek
Další informace
Rejstříkové číslo památky34573/2-2575 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Starosedlský hrádek je zámek ve stejnojmenné vesnici severovýchodně od Březniceokrese Příbram ve Středočeském kraji. Na jeho místě stávala středověká tvrz, která byla ve druhé polovině šestnáctého století renesančně přestavěna a později upravena v barokním slohu. Zámecký areál je chráněn jako kulturní památka.[1]

První písemná zmínka o Starém Sedle pochází z roku 1376, kdy vesnice patřila Petru Lidovi ze Starého Sedla. V patnáctém století na zdejší tvrzi sídlil Soběhrd a po něm jeho syn Mikuláš. Později statek připadl jako odúmrť panovníkovi, a od krále Ladislava jej získali bratři Diviš a Václav z Nechvalic.[2] Dalším majitelem se stal Jan Štěpánovec z Vrtby, který jako přívrženec Rožmberků vedl od roku 1469 spory se Zmrzlíky ze Svojšína, kteří sídlili v Tochovicích a na Orlíku. Jan Zmrzlík ze Svojšína proto starosedlskou tvrz v roce 1472 dobyl.[3]

Jan Štěpánovec zemřel nejpozději roku 1474 a statek přešel na Sezimu z Vrtby, ale i on zemřel brzy poté. Zůstala po něm vdova Vracka z Velhartic a nezletilé děti. Jedním z dětí byla Eliška z Vrtby, která se později provdala za Jaroslava Libštejnského z Kolovrat a žila s ním v Hořovicích. Během těžké nemoci v roce 1519 odkázala tvrze, dvory a vsi Tušovice a Staré Sedlo svému synu Bedřichovi Libštejnskému z Kolovrat. Ten majetek zdědil v roce 1530, ale nejpozději následujícího roku zemřel a majetek připadl jeho nezletilým bratrům, za které je spravovala Marjana Libštejnská z Chrástu, druhá manželka Jaroslava Libštejnského. V roce 1549 se statků ujal starší z bratrů Albert Libštejnský z Kolovrat.[2] Ve druhé polovině šestnáctého století byla stará tvrz přestavěna na renesanční zámek.[4]

Albert vyplatil nároky svého bratra Jaroslava a praktickým hospodařením rozšířil majetek zchudlého rodu. Oženil se s Benignou Velserovou z Cimburka († 1654), podruhé roku 1559 s Lidmilou ze Švamberka a potřetí o rok později s Eliškou z Říčan. Eliška zemřela v roce 1585 a brzy po ní i Albert. Starosedlský hrádek po něm převzal Jaroslav, druhý z pěti Albertových synů. Jaroslavovy dluhy uhradila jeho manželka Kateřina Mezeřická z Lomnice, a proto na ní v roce 1593 statek převedl. Kateřina však brzy poté zemřela, a Jaroslav se podruhé oženil s Kateřinou Boubinskou, rozenou Kábovou z Rybňan. Bezdětný Jaroslav jí odkázal celý statek s tím, že jej měla užívat až do své smrti a po ní měl přejít na Jaroslavova bratra Jindřicha a jeho dědice. Jaroslav zemřel v roce 1617. Během stavovského povstání Starosedlský hrádek v roce 1620 zabraly české stavy a výnosy ze statku určily lidem, jejichž majetky vyplenilo císařské vojsko. Po bitvě na Bílé hoře však statek znovu spravovala Kateřina až do své smrti v roce 1625.[2]

Brána do dvora
Ohradní zeď

Dalším majitelem panství se stal Jindřich Libštejnský z Kolovrat. Poslední vůlí odkázal Starosedlský hrádek a Řepici manželce Elišce z Lobkovic, aby byly zajištěny její potřeby až do konce života. Dědičné právo však zůstalo Oldřichu Františkovi Libštejnskému z Kolovrat a po něm Václavovi Libštejnskému. Václav vstoupil do jezuitského řádu a po smrti Elišky z Lobkovic v roce 1663 odkázal po dobu deseti let výnosy z Hrádku a Strýčkov na stavbu jezuitské koleje a kostela v Praze. Pokud by po této době ještě žil jeho bratranec František Karel Libštejnský z Kolovrat, měly mu být oba statky prodány a získané peníze použity na stavbu profesorských bytů. František Karel však své kupní právo přenechal jezuitské koleji v Březnici. Tamní jezuité Hrádek koupili a využívali jej jako letní sídlo až do zrušení řádu v roce 1773.[2] Poté statek spravoval náboženský fond a v roce 1868 zámek koupili Schwarzenbergové, kterým patřil do roku 1948. Ve druhé polovině dvacátého století zámek sloužil místnímu národnímu výboru, byla v něm škola a garáže jednotného zemědělského družstva.[3]

Stavební podoba

[editovat | editovat zdroj]

Tvrz byla postavena na nízké ostrožně nad Zámeckým rybníkem.[4] Dvoupatrová budova vlastní tvrze má dvě křídla, z nichž v jižním jsou zachovány části pozdně gotické stavby z patnáctého století. Na fasádách se dochovala psaníčková sgrafita. Přízemní místnosti jsou zaklenuté hřbínkovými klenbami a valenými klenbami s výsečemi. V jedné z místností jsou použity čtyři pole hřebínkové klenby nesené středním pilířem. Z dalších architektonických prvků se dochovaly sedlové portály.[5]

Ke tvrzi přiléhá dvůr, jehož východní stranu tvoří přízemní domy čp. 2 a 38, které původně sloužily jako hospodářské a správní zázemí. Stavba uzavírající severní stranu dvora byla postavena v devadesátých letech dvacátého století na místě zchátralé stodoly a chlévů.[4]

Kaple Nejsvětější Trojice

[editovat | editovat zdroj]

Jižně od dvora se nachází zahrada,[4] v jejímž nároží stojí kaple Nejsvětější Trojice z konce šestnáctého století. Kaple má obdélný půdorys, půlkruhový presbytář a loď sklenutou hřebínkovou klenbou. Předsíň je barokní.[5]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-02-10]. Identifikátor záznamu 146301 : tvrz s kaplí Nejsvětější Trojice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Hrádek starosedlský, s. 72–73. 
  3. a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Starosedlský hrádek – zámek, s. 177. 
  4. a b c d Tvrz s kaplí Nejsvětější Trojice [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. 
  5. a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Starosedlský Hrádek, s. 417. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]