Jan Králík (hudební publicista)
| RNDr. Jan Králík, CSc. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. března 1947 (77 let) Lázně Toušeň |
| Povolání | matematik, překladatel, publicista, kronikář a učitel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Králík (* 21. března 1947 Toušeň) je český hudební publicista, profesí lingvista a matematik.[1][2] Je také kronikářem středočeské obce Lázně Toušeň.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]V letech 1965–1970 studoval na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy (MFF UK) obory statistika, pravděpodobnost a ekonomie a v roce 1983 zde získal titul RNDr. V letech 1972–1974 studoval na Filozofické fakultě UK obor obecná jazykověda a v roce 1994 získal vědeckou hodnost kandidáta věd (CSc.). V hudbě se vzdělával na Hudební škole Jana Zacha v Čelákovicích u Prahy (klavír a hudební nauka, v letech 1956–1960), soukromě studoval také zpěv u tenoristy Josefa Otakara Masáka (1970–1972) a sopranistky Nadi Kejřové (1972–1983). V Divadelním ústavu v Praze absolvoval v letech 1977–1979 postgraduální studium v oboru hudební kritika.[3]
V roce 1970 krátce působil na gymnáziu v Brandýse nad Labem, v letech 1970–1994 byl odborným a vědeckým pracovníkem Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, od roku 1994 je členem vědecké rady tohoto ústavu. Od roku 1993 také spolupracuje s Ústavem Českého národního korpusu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Působil a působí v orgánech řady českých hudebních organizací (Hudební mládež, Mladá Smetanova Litomyšl, Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, Český spolek pro komorní hudbu a další).[3]
Publicisticky se zabývá především českou operou a hudebními dějinami Brandýska a Mladoboleslavska. významné jsou jeho práce o pěvkyních Emě Destinnové a Jarmile Novotné, redakčně zpracoval paměti pěvkyně Soni Červené. Jeho texty vycházely od roku 1971 v několika českých listech, řadu let psal pro časopis Hudební rozhledy, spolupracoval s Československým rozhlasem (od roku 1972) a Československou televizí (od roku 1973). V 80. letech připravil několik LP desek klasické hudby pro Supraphon, v dramaturgické činnosti pro různé vydavatele pokračoval i v 90. letech. Za přípravu vydání kompletu kompaktních disků The Complete Destinn (1995) obdržel Cenu německé gramofonové kritiky. Psal také texty do programových brožur různých festivalů vážné hudby.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ RYJÁČEK, Pavel. Osudy Jana Králíka. Český rozhlas Vltava [online]. Český rozhlas, 2017-03-20 [cit. 2021-09-02]. Dostupné online.
- ↑ VEBER, Petr. Dvě profese Jana Králíka. Český rozhlas Dvojka [online]. Český rozhlas, 2021-05-08 [cit. 2021-09-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c ZAPLETAL, Petar. Králík, Jan [online]. Český hudební slovník osob a institucí, rev. 2009-12-07 [cit. 2021-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-07.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- International Who's Who in Music, Cambridge 1996, s. 518.
- Five Thousand Personalities of the World VI, The American Biographical Institute 1998, s. 149.
- International Who´s Who in Music and Musician´s Directory, Cambridge 2000, s. 356; Who is…? (v České republice), 1. vyd., Zug 2002, s. 395; 2. vyd., Zug 2003, s. 585; 3. vyd., Zug 2004, s. 628; 4. vyd., Zug 2005, s. 603, 5. vyd., Zug 2006, s. 758-759.
- Dictionary of International Biography, 31st Edition, IBC Cambridge 2004, s. 598.
- Vl. Petkevič: Laudatio Ioanni de Balneis Tussyn, Jazykovědné aktuality XLIV, 2007, č. 1-2, s. 76-79. Dostupné online.
