Přeskočit na obsah

Jan Karel Paar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Karel z Paaru
Rodový erb knížat z Paaru
Rodový erb knížat z Paaru
3. kníže Paar a nejvyšší dvorský a generální dědičný poštmistr
Ve funkci:
22. listopadu 1812 – 30. prosince 1819
PředchůdceVáclav Chrysostom z Paaru
NástupceKarel z Paaru
Vojenská služba
SlužbaHabsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Doba službydo 1806
Hodnostkapitán

Narození15. června 1772
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí30. prosince 1819 (ve věku 47 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
TitulHodnostní korunka náležící titulu kníže kníže
Choť(1805) Marie Aloisie Quidobaldina Cavriani (1783–1861)
RodičeVáclav Chrysostom z Paaru a Marie Antonie Josefa z Lichtenštejna
Děti1. Karel (1806–1881)
2. Alfréd (1806–1885)
3. Guidobaldina, provd. Kuefsteinová (1807–1874)
4. Václav (1810–1890)
5. Johanna (1811–1812)
6. Antonie (1814–1818)
7. Ludvík (1817–1893)
Příbuzníbratr: Václav Paar (1770–1800)
bratr: Jan Paar (1780–1839)
bratr: Ludvík Jan Paar (1783–1849)
bratr: Mikuláš Paar (1785–1824)
děd: Jan Václav Paar (1719–1792)
babička: Antonie Esterházyová z Galanty (1719–1771)
Profesevoják, sběratel umění a důstojník
Oceněnírytíř Vojenského řádu Marie Terezie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Karel kníže z Paaru (německy Johann Karl Fürst von Paar; 15. června 1772 Vídeň30. prosince 1819 Vídeň) byl nejvyšší dvorský a generální dědičný poštmistr. Byl nositelem rytířského kříže Řádu Marie Terezie.

Narodil se jako Karel Jan Josef Antonín Vít z Paaru (něm. Karl (Johann) Joseph Anton Veit von Paar), syn výtvarně nadaného knížete Václava Chrysostoma z Paaru (1744–1812) a jeho manželky Marie Antonie princezny z Lichtenštejna (1749–1813), dcery panujícího knížete Jana Karla z Lichtenštejna. Měl čtyři bratry: Václava (1770–1800), Jana (1780–1839), Ludvíka Jana (1783–1849) a Mikuláše (1785–1824).

V sedmnácti letech vstoupil do armády jako poručík (Leutnant) a bojoval proti Turkům. Později byl povýšen do hodnosti kapitána (Hauptmann). V letech 1792–1796 se účastnil bojů v Nizozemsku a na Rýně. V roce 1800 se stal velitelem 45. pěšího pluku. V roce 1806 musel opustit aktivní službu. V roce 1809 bojoval jako velitel brigády v bitvách u Aspern a Wagramu. V roce 1815 se stal majitelem 43. pěšího pluku.

Manželství a potomstvo

[editovat | editovat zdroj]

Dne 5. února 1805 se oženil s Marií Aloisií, rozenou hraběnkou Cavrianiovou (1783–1861). Z jejich manželství se narodilo sedm dětí:

Dědicem titulů a majetku se stal nejstarší syn Karel (1806–1881). Nejmladší syn Ludvík (1817–1893) působil v diplomacii a byl rakouským vyslancem v několika evropských zemích. Dcera Guidobaldina (1807–1874) byla manželkou diplomata a pozdějšího nejvyššího dvorského maršálka hraběte Františka Serafína z Kuefsteinu.

 
 
 
 
 
Karel Josef z Paaru
 
 
Jan Leopold z Paaru
 
 
 
 
 
 
Marie Renata ze Šternberka
 
 
Václav Jan Josef z Paaru
 
 
 
 
 
 
Jan Josef ze Šternberka
 
 
Marie Terezie ze Šternberka
 
 
 
 
 
 
Marie Violanta z Prösingu
 
 
Václav Chrysostom z Paaru
 
 
 
 
 
 
František Esterházy z Galanty
 
 
František Esterházy z Galanty (1683-1754)
 
 
 
 
 
 
Kateřina Thökölyová
 
 
Marie Antonie Esterházyová z Galanty
 
 
 
 
 
 
Jan IV. Bernard Pálffy z Erdődu
 
 
Marie Sidonie Pálffyová z Erdődu
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Czoborová z Czobor-Szentmihaly
 
Jan Karel z Paaru
 
 
 
 
 
Antonín Florián z Lichtenštejna
 
 
Josef Jan Adam z Lichtenštejna
 
 
 
 
 
 
Eleonora Barbora z Thun-Hohenštejna
 
 
Jan Nepomuk Karel z Lichtenštejna
 
 
 
 
 
 
František Albrecht z Oettingen-Spielbergu
 
 
Marie Anna Kateřina z Oettingen-Spielbergu
 
 
 
 
 
 
Johana Markéta ze Schwendi
 
 
Marie Antonie Josefa z Lichtenštejna
 
 
 
 
 
 
Alois Tomáš Raimund z Harrachu
 
 
Bedřich August z Harrachu
 
 
 
 
 
 
Anna Cecilie z Thannhausenu
 
 
Marie Josefa z Harrachu
 
 
 
 
 
 
Antonín Florián z Lichtenštejna
 
 
Eleonora Marie Karolína z Lichtenštejna
 
 
 
 
 
 
Eleonora Barbora z Thun-Hohenštejna
 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]