Jan Janča
| Jan Janča | |
 | |
| Narození |
13. září 1866 Vlčnov |
|---|---|
| Úmrtí |
27. ledna 1928 (ve věku 61 let) Brno |
| Povolání | novinář, spisovatel a šéfredaktor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Janča (13. září 1866, Vlčnov[1] – 20. ledna 1928, Brno[2]) byl český (moravský) spisovatel, hájící práva české menšiny v Dolních Rakousích[p 1] a usilující o povznesení Moravských Slováků.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině čtvrtláníka (Viertler) ve Vlčnově Františka Janči a jeho manželky Anny, rozené Mikulcové.[1] Vystudoval české gymnázium v Olomouci, v letech 1889–1891 začal v Praze studovat práva, ale studium nedokončil.[3]
Do první světové války pracoval v regionálním tisku v Olomouci (Našinec a Náš domov), Kolíně (Polaban), Uherském Hradišti (Slovácké noviny a Slovač) a od roku 1895 v Prostějově (Slovan). V roce 1896 přesídlil do Vídně a přenesl tam i Slovan. Po zániku Slovana se stal redaktorem Vídeňského deníku. Ve Vídni byl též nakladatelem Vídeňské laciné ilustrované knihovny.[4]
V průběhu první světové války vážně onemocněl a zanechal novinářské činnosti. V roce 1917 se vrátil na Moravu, kde se v Olomouci stal redaktorem Selských listů, později brněnského deníku Svoboda a dalšího brněnského deníku Ruch.
Politické aktivity[editovat | editovat zdroj]
V době, kdy Janča pobýval ve Vídni, pracovalo a žilo v Dolních Rakousích zhruba 400 000 Čechů a Moravanů, jejichž postavení nebylo rovnoprávné s německy mluvícími Rakušany. Jan Janča patřil mezi bojovníky za práva této menšiny, zejména za její jazykovou rovnoprávnost a za české školství.[3]
Byl funkcionářem Syndikátu čsl. novinářů a členem Klubu žurnalistů v Brně a Moravského kola spisovatelů.
Rodinný život[editovat | editovat zdroj]
V lednu 1892 se zasnoubil se Zdenkou Vrlovou, dcerou prostějovského tiskaře a novináře Josefa Vrly,[5] se kterou se 23. srpna téhož roku v Prostějově oženil.[6]
Podle zápisu v matrice narozených ho v roce 1912 adoptoval maďarský státní příslušník z Bratislavy (Poszony) Andreas Morgosy; Janča přijal jméno Janča–Morgosy.[1]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Ve svém díle používal též pseudonymy Jaja a Verus (ve Vídeňském deníku).
Noviny a časopisy[editovat | editovat zdroj]
Jan Janča přispíval do řady časopisů a deníků jako Lumír,[7] Zlatá Praha[8] a mnoha dalších.
Knižní vydání[editovat | editovat zdroj]
- Na poušti života (Obrázky, črty a fejetony; Olomouc, nákladem vlastním 1893 a Karel Wolf 1896)
- Z města a venkova (novely; Praha, J. Otto 1899)
- Orfanův románek a jiné novelly (Praha, E. Beaufort 1904)
- Život a jiné vídeňské novelly (Praha, J. Otto 1910)
- Ottův Průvodce po Vídni (Praha, J. Otto 1914)
- Vichřice (vídeňské povídky a novely; Vídeň, nákladem vlastním - J. Janča–Morgosy)
Posmrtné připomínky[editovat | editovat zdroj]
- Ke 150. výročí Jančova narození se v roce 2016 konala ve Vlčnově výstava.[9]
Zajímavost[editovat | editovat zdroj]
Jan Janča přivedl okolo roku 1893 do Vlčnova svého přítele malíře Jožu Uprku a nalezl mu zde ubytování. Ve Vlčnově pak Uprka mezi jiným začal práci na své Jízdě králů.[10]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dolní Rakousy = Niederösterreich - Vídeň a okolí.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Matrika narozených, Vlčnov 1848-1874, snímek 193 [online]. Zemský archiv Brno [cit. 2020-05-19]. Dostupné online.
- ↑ Redaktor Jan Janča zemřel (nekrolog). Národní listy [online]. 28. 1. 1928 [cit. 2020-05-19]. S. 3. Dostupné online.
- ↑ a b HÁJKOVÁ, Alena. Jan Janča. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 450–451.
- ↑ Vídeňská ilustrovaná laciná knihovna. Moravská orlice [online]. 17. 4. 1915 [cit. 2020-05-26]. S. 5. Dostupné online.
- ↑ Oznámení zasnoubení. Našinec [online]. 10. 1. 1892 [cit. 2020-05-19]. Dostupné online.
- ↑ Matrika oddaných, Prostějov sv. Kříž, 1889-1898, snímek 143 [online]. Zemský archiv Brno [cit. 2020-05-19]. Dostupné online.
- ↑ JANČA, Jan. Páni nedovolili. archiv.ucl.cas.cz [online]. 1. 3. 1890 [cit. 2020-05-26]. Roč. 1890, čís. 7, s. 74-75. Dostupné online.
- ↑ JANČA, Jan. Knihkupectví Ottovo ve Vídni. Zlatá Praha [online]. 24. 2. 1911 [cit. 2020-05-26]. Roč. 1910-1911, čís. 23, s. 276. Dostupné online.
- ↑ Jan Janča (1866-1928), vlčnovský novinář a spisovatel. Web Jízdy králů [online]. Klub sportu a kultury Vlčnov, 6. 9. 2016 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online.
- ↑ HALUZICKÝ, B. J. Uprka ve Vlčnově. Lidové noviny [online]. 31. 3. 1940 [cit. 2020-05-26]. S. 7. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Janča
- HÁJKOVÁ, Alena. Jan Janča. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 450–451.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HÁJKOVÁ, Alena. Jan Janča. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 450–451.
- Redaktor Jan Janča zemřel (nekrolog). Národní listy [online]. 28. 1. 1928 [cit. 2020-05-19]. S. 3. Dostupné online.