Jan Janča

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Jan Janča (malíř) (1907–1992).
Jan Janča
Jan Janča.jpg
Narození 13. září 1866
Vlčnov
Úmrtí 27. ledna 1928 (ve věku 61 let)
Brno
Povolání novinář, spisovatel a šéfredaktor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Janča (13. září 1866, Vlčnov[1]20. ledna 1928, Brno[2]) byl český (moravský) spisovatel, hájící práva české menšiny v Dolních Rakousích[p 1] a usilující o povznesení Moravských Slováků.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině čtvrtláníka (Viertler) ve Vlčnově Františka Janči a jeho manželky Anny, rozené Mikulcové.[1] Vystudoval české gymnázium v Olomouci, v letech 1889–1891 začal v Praze studovat práva, ale studium nedokončil.[3]

Do první světové války pracoval v regionálním tisku v Olomouci (Našinec a Náš domov), Kolíně (Polaban), Uherském Hradišti (Slovácké noviny a Slovač) a od roku 1895 v Prostějově (Slovan). V roce 1896 přesídlil do Vídně a přenesl tam i Slovan. Po zániku Slovana se stal redaktorem Vídeňského deníku. Ve Vídni byl též nakladatelem Vídeňské laciné ilustrované knihovny.[4]

V průběhu první světové války vážně onemocněl a zanechal novinářské činnosti. V roce 1917 se vrátil na Moravu, kde se v Olomouci stal redaktorem Selských listů, později brněnského deníku Svoboda a dalšího brněnského deníku Ruch.

Politické aktivity[editovat | editovat zdroj]

V době, kdy Janča pobýval ve Vídni, pracovalo a žilo v Dolních Rakousích zhruba 400 000 Čechů a Moravanů, jejichž postavení nebylo rovnoprávné s německy mluvícími Rakušany. Jan Janča patřil mezi bojovníky za práva této menšiny, zejména za její jazykovou rovnoprávnost a za české školství.[3]

Byl funkcionářem Syndikátu čsl. novinářů a členem Klubu žurnalistů v Brně a Moravského kola spisovatelů.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

V lednu 1892 se zasnoubil se Zdenkou Vrlovou, dcerou prostějovského tiskaře a novináře Josefa Vrly,[5] se kterou se 23. srpna téhož roku v Prostějově oženil.[6]

Podle zápisu v matrice narozených ho v roce 1912 adoptoval maďarský státní příslušník z Bratislavy (Poszony) Andreas Morgosy; Janča přijal jméno Janča–Morgosy.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve svém díle používal též pseudonymy Jaja a Verus (ve Vídeňském deníku).

Noviny a časopisy[editovat | editovat zdroj]

Jan Janča přispíval do řady časopisů a deníků jako Lumír,[7] Zlatá Praha[8] a mnoha dalších.

Knižní vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Na poušti života (Obrázky, črty a fejetony; Olomouc, nákladem vlastním 1893 a Karel Wolf 1896)
  • Z města a venkova (novely; Praha, J. Otto 1899)
  • Orfanův románek a jiné novelly (Praha, E. Beaufort 1904)
  • Život a jiné vídeňské novelly (Praha, J. Otto 1910)
  • Ottův Průvodce po Vídni (Praha, J. Otto 1914)
  • Vichřice (vídeňské povídky a novely; Vídeň, nákladem vlastním - J. Janča–Morgosy)

Posmrtné připomínky[editovat | editovat zdroj]

  • Ke 150. výročí Jančova narození se v roce 2016 konala ve Vlčnově výstava.[9]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Jan Janča přivedl okolo roku 1893 do Vlčnova svého přítele malíře Jožu Uprku a nalezl mu zde ubytování. Ve Vlčnově pak Uprka mezi jiným začal práci na své Jízdě králů.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dolní Rakousy = Niederösterreich - Vídeň a okolí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Matrika narozených, Vlčnov 1848-1874, snímek 193 [online]. Zemský archiv Brno [cit. 2020-05-19]. Dostupné online. 
  2. Redaktor Jan Janča zemřel (nekrolog). Národní listy [online]. 28. 1. 1928 [cit. 2020-05-19]. S. 3. Dostupné online. 
  3. a b HÁJKOVÁ, Alena. Jan Janča. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 450–451.
  4. Vídeňská ilustrovaná laciná knihovna. Moravská orlice [online]. 17. 4. 1915 [cit. 2020-05-26]. S. 5. Dostupné online. 
  5. Oznámení zasnoubení. Našinec [online]. 10. 1. 1892 [cit. 2020-05-19]. Dostupné online. 
  6. Matrika oddaných, Prostějov sv. Kříž, 1889-1898, snímek 143 [online]. Zemský archiv Brno [cit. 2020-05-19]. Dostupné online. 
  7. JANČA, Jan. Páni nedovolili. archiv.ucl.cas.cz [online]. 1. 3. 1890 [cit. 2020-05-26]. Roč. 1890, čís. 7, s. 74-75. Dostupné online. 
  8. JANČA, Jan. Knihkupectví Ottovo ve Vídni. Zlatá Praha [online]. 24. 2. 1911 [cit. 2020-05-26]. Roč. 1910-1911, čís. 23, s. 276. Dostupné online. 
  9. Jan Janča (1866-1928), vlčnovský novinář a spisovatel. Web Jízdy králů [online]. Klub sportu a kultury Vlčnov, 6. 9. 2016 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. 
  10. HALUZICKÝ, B. J. Uprka ve Vlčnově. Lidové noviny [online]. 31. 3. 1940 [cit. 2020-05-26]. S. 7. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]