Jan Brokoff

Jan Brokoff, známý také jako Johann Brokoff, (1652 Spišská Sobota (Slovensko) - 1718 Praha) barokní sochař a řezbář německého původu narozen na Slovensku, který později pracoval a žil v Čechách. Jeho synové Michal Jan Josef Brokoff a Ferdinand Maxmilián Brokoff byli též sochaři.

Socha Sv. Jana Nepomuckého od Jana Brokoffa na Karlově mostě

Kolem roku 1680 Brokoff odešel ze Slovenska a pracoval na různých místech zejména západních Čech. V roce 1692 se usadil na Starém Městě pražském, kde si otevřel dílnu na rohu Skořepky a Uhelného trhu, později v (dnes již neexistujícím) domě U Salátů na Národní třídě. Se svou ženou Alžbětou měli čtyři děti - syny Michala Jana Josefa, Ferdinanda Maxmiliána, Antonína Šebastiána a dceru Annu Eleonoru. Michal Jan Josef a Ferdinand Maxmilián po otcově smrti převzali vedení rodinné sochařské dílny (mladší Ferdinand Maxmilian se stal nejvýznačnější osobností rodu), Antonín Šebastián se stal dvorním básníkem na Vídeňském dvoře.

Jan Brokoff svá rané práce vytvářel samostatně, na pozdějších dílech spolupracovali i jeho synové. Mezi nejznámější díla Jana Brokoffa patří socha Sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě a další sochy z původní sochařské výzdoby mostu: sousoší Pieta, které bylo v roce 1859 přesunuto do nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (nemocnice Pod Petřínem), sochy Sv. Josef a Křest Krista, obě byly poničeny běhěm revoluce roku 1848 a dnes jsou součástí sbírek Lapidária Národního muzea). Se svými syny pracoval na sochařské výzdobě Toskánského paláce na Hradčanech, jsou autory alegorie Sedmera svobodných umění na atice a dvou erbů na průčelí. Jan Brokoff vytvořil i mnoho dalších uměleckých děl na různých místech v Čechách, například vyřezávané sochy svatých v kostele Sv. Barbory v Manětíně, plastiky na zámku v Klášterci nad Ohří a Červeném Hrádku, výzdobu krbu v Saturnově sále na zámku v Libochovicích, hlavní oltář v klášterním kostele Sv. Vojtěcha benediktinského kláštera v Broumově a další.