Július Lenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Július Lenko
Narození10. prosince 1914
Hybe
Úmrtí18. ledna 2000 (ve věku 85 let)
Bratislava
Povoláníspisovatel, básník a překladatel
Oceněnínárodní umělec (1985)
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Július Lenko (pseudonymy Elo Strmina, J. Oknel, Valaská a i.) (10. prosince 1914, Hybe18. ledna 2000, Bratislava) byl slovenský básník a překladatel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 10. prosince v Hybe a vzdělání získával v Liptovském Mikuláši a v Bratislavě, kde studoval slovenštinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. Po ukončení vysokoškolského studia v roce 1939 působil jako středoškolský profesor v Humenném a Prešově, v letech 19451957 učil v Liptovském Mikuláši. V roce 1957 začal pracovat na pověřenectvu školství a kultury v Bratislavě, od roku 1960 pracoval jako redaktor vydavatelství Tatran, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1977. Jeho život a dílo mapuje i dokumentární film Július Lenko (STV Bratislava 1997, cyklus Portréty, scénář a režie Fedor Bartko).

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Svá první literární díla začal uveřejňovat už během středoškolských studií v časopisech Slovenský ľud, Nový rod a Svojeť, později publikoval i v časopisech Slovenské smery, Slovenské pohledy, Elán, Pero a Nové slovo. Knižně debutoval v roce 1941 sbírkou básní V nás a mimo nás. Jeho tvorba byla silně ovlivněna poetismem a nadrealismem, ale i spisovateli jako Emil Lukáč, Laco Novomeský, Ivan Krasko, ze zahraničních pak zejména Jiří Wolker. Ve svých začátcích se věnoval tématům dobového vystěhovalectví a milostné lyrice, později se v jeho tvorbě objevovala i témata války, utrpení, později i vzpomínky na dětství a mládí. Kromě vlastní tvorby se věnoval i překládání z němčiny (Johann Wolfgang Goethe, Friedrich Schiller, Bertold Brecht, Heinrich Heine, Hermann Hesse, Novalis aj.), francouzštiny (Jean de La Fontain) a ruštiny (Alexandr Sergejevič Puškin, Nikolaj Alexejevič Někrasov, Ivan Andrejevič Krylov). Zasloužil se o založení Muzea Janka Krále v Liptovském Mikuláši.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • 1941 - V nás a mimo nás
  • 1946 - Pohoří beznaděje
  • 1947 - Hvězdy ukrutníci
  • 1948 - Vzpomínková báseň
  • 1962 - Z Tvého stolu
  • 1970 - Objetí
  • 1974 - Stužková slavnost
  • 1981 - Čekej mě při pampeliška
  • 1989 - Nabírání živé vody
  • 1993 - Smutek zelených stromů
  • 1998 - Večerní verše

Výběry[editovat | editovat zdroj]

  • 1964 - V nás a mimo nás
  • 1969 - Nostalgie
  • 1973 - Rozkmitané struny
  • 1979 - Mezi tebou a mnou
  • 1989 - Pokud jednou si zamiloval

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Július Lenko na slovenské Wikipedii.