Hynek Krušina ze Švamberka
| Hynek Krušina ze Švamberka | |
|---|---|
 Erb pánů ze Švamberka používaný do roku 1484 | |
| Narození | 14. století |
| Úmrtí | 15. století |
| Choť | Markéta z Plavna[1] |
| Děti | Bohuslav VII. ze Švamberka Markéta ze Švamberka[2] |
| Rodiče | Bohuslav V. ze Švamberka[2] a Anna Krušinová z Lichtenburka[3] |
| Rod | páni ze Švamberka |
| Příbuzní | Bohuslav VI. ze Švamberka (sourozenec) Hynek ze Švamberka[4], Johana ze Švamberka[5], Jindřich ze Švamberka[6], Jan ze Švamberka[4], Kašpar ze Švamberka[4] a Anežka ze Švamberka[4] (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hynek Krušina ze Švamberka († po červnu 1456) byl český šlechtic z rodu pánů ze Švamberka.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Hynek Krušina byl s bratry Bohuslavem a Janem synem Bohuslava V. ze Švamberka. Otec zemřel nejspíše roku 1402 ještě předtím, než jeho děti dosáhly dospělosti.[7] Jejich poručníkem se stal nejprve strýc Jan ze Švamberka, který byl v roce 1409 na přímý pokyn krále Václava IV. potrestán za podíl na přípravě povstání stětím. Jeho úlohu v rodině převzal příbuzný Jan Hanovec ze Švamberka a Půta ze Skály. Roku 1411 nahradil Půtu ze Skály Bohuslav, který dosáhl dospělosti, a o rok později byl dospělý i Hynek Krušina, protože spolu s bratry vykonával patronátní právo na švamberském panství.[8] Oženil se s Markétou z Plavna, se kterou měl jediného syna Bohuslava VII. ze Švamberka, zvaného též Bohuslav Krušina.[9]
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Bratři se zprvu v odvetě za strýcovu popravu bouřili proti králi, ale spor byl roku 1414 urovnán. Podobně jako otec byli nuceni prodávat vzdálenější statky, aby se dostali z finanční tísně. Po vypuknutí husitských válek se Hynek Krušina postavil na katolickou stranu a hrál významnou úlohu v plzeňském landfrýdu, jehož hlavou se stal jeho bratr Bohuslav a Jan z Lestkova. Zikmund Lucemburský roku 1420 členům landfrýdu umožnil, aby si ponechali statky poražených nepřátel.[8]
V lednu 1421 Jan Žižka oblehl rodový hrad Švamberk a Bohuslav, který se na něm bránil, se po krátkém obléhání vzdal. Nějaký čas poté zůstal na hradě ve vězení, ale v červenci byl odvezen na Příběnice, kde se po několikaměsíčním vězení přidal na stranu husitů. Mezitím se Hynek Krušina v listopadu 1421 neúspěšně pokusil dobýt hrad zpět. Druhý velký švamberský hrad Bor byl husity také dobyt, takže prozatím sídlil v Manětíně. Nezdařil se mu ani druhý pokus o dobytí Švamberka v březnu 1422, a proto se rozhodl, že hrad od husitů vykoupí. Král Zikmund mu přispěl částí ze 700 kop grošů a navíc mu vyplatil žold tisíc kop grošů, za které měl na hradě udržovat posádku sta jezdců. Datum vykoupení není známé, ale roku 1424 už na hradě sídlil.[8]
Na katolické straně Hynek Krušina zůstal až do konce husitských válek, takže stál na straně poražených v bitvě u Tachova. V letech 1431 a 1434 podporoval Plzeň obléhanou Prokopem Holým a stal se hejtmanem Plzeňského kraje. Na jihlavském sněmu v roce 1438 se zúčastnil volby Albrechta II. českým králem. V roce 1441 velel vojsku, které dobylo hrad Skálu. Hrad sloužil jako útočiště skupině lupičů, které nechal po dobytí hradu oběsit.[9]
V roce 1443 hrad Švamberk vyhořel a Hynek Krušina se s rodinou přestěhoval na Zelenou Horu,[9] kterou nechal o několik let dříve založit.[10] V té době zastával funkci hejtmana Chebska. Ve sporech se zemským správcem Jiřím z Poděbrad se postavil na stranu strakonické jednoty. Po porážce jejího vojska v bitvě u Rokycan 4. června 1450 zpustošilo poděbradské vojsko právě Hynkovy statky v okolí Zelené hory. Roku 1454 získal od krále Ladislava Pohrobka potvrzení práv na dědictví po bratrech.[11][11] Poslední písemná zmínka o něm je z 29. června 1456. Někdy po tomto datu zemřel a pravděpodobně byl pohřben v minoritském klášteře ve Stříbře.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Svoboda. 1985. Dostupné online.
- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
- ↑ a b c d Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
- ↑ Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
- ↑ Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
- ↑ NOVOBILSKÝ, Milan; ROŽMBERSKÝ, Petr. Hrad Krasíkov neboli Švamberk. Plzeň: Nadace České hrady, 1997. 44 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 13). Dále jen Novobilský, Rožmberský (1997).
- ↑ a b c Novobilský, Rožmberský (1997), s. 12.
- ↑ a b c Novobilský, Rožmberský (1997), s. 17.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Zelezná hora – zámek, s. 407, 462.
- ↑ a b Novobilský, Rožmberský (1997), s. 18.
- ↑ Jánský 2020, s. 115.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- JÁNSKÝ, Jiří, 2020. Páni ze Švamberka. Pětisetletá sága rodu s erbem labutě. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa. 570 s. ISBN 978-80-87316-96-2.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIII. Plzeňsko a Loketsko. Praha: František Šimáček, 1905. 292 s. Dostupné online. Kapitola Krasíkov hrad, s. 44–45.
