Hydra (rod)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxNezmar
alternativní popis obrázku chybí
nezmar obecný (Hydra vulgaris)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Oddělení dvojlistí (Diblastica)
Kmen žahavci (Cnidaria)
Třída polypovci (Hydrozoa)
Řád nezmaři (Hydroida)
Čeleď nezmarovití (Hydridae)
Rod nezmar (Hydra)
Druhy

Hydra canadensis Rowan, 1930

Hydra cauliculata Hyman, 1938

Hydra circumcincta Schulze, 1914

Hydra daqingensis Fan, 2000

Hydra ethiopiae Hickson, 1930

Hydra hadleyi (Forrest, 1959)

Hydra harbinensis Fan & Shi, 2003

Hydra hymanae Hadley & Forrest, 1949

Hydra iheringi Cordero, 1939

Hydra intaba Ewer, 1948

Hydra intermedia De Carvalho Wolle, 1978

Hydra japonica Itô, 1947

Hydra javanica Schulze, 1929

Hydra liriosoma Campbell, 1987

Hydra madagascariensis Campbell, 1999

Hydra magellanica Schulze, 1927

Hydra mariana Cox & Young, 1973

Hydra minima Forrest, 1963

Hydra mohensis Fan & Shi, 1999

Hydra oligactis Pallas, 1766

Hydra oregona Griffin & Peters, 1939

Hydra oxycnida Schulze, 1914

Hydra paludicola Itô, 1947

Hydra paranensis Cernosvitov, 1935

Hydra parva Itô, 1947

Hydra plagiodesmica Dioni, 1968

Hydra polymorpha Chen & Wang, 2008

Hydra robusta (Itô, 1947)

Hydra rutgersensis Forrest, 1963

Hydra salmacidis Lang da Silveira et al., 1997

Hydra sinensis Wang et al., 2009

Hydra thomseni Cordero, 1941

Hydra umfula Ewer, 1948

Hydra utahensis Hyman, 1931

Hydra viridissima Pallas, 1766

Hydra vulgaris Pallas, 1766

Hydra zeylandica Burt, 1929

Hydra zhujiangensis Liu & Wang, 2010

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hydra je rod nezmarů, jednoduchých sladkovodních žahavců (z třídy polypovců), dravých živočichů vyznačujících se radiální symetrií. Český rodový název nezmar není zcela ekvivalentní, používá se i pro zástupce příbuzných rodů Protohydra, Boreohydra a Psammohydra a také nepříbuzného parazitického nezmara jeseteřího.

Nezmaři se vyskytují ve většině neznečištěných sladkovodních rybníků, jezer a potoků v mírném a tropickém podnebném pásu. Lze je nasbírat sběrnou síťkou, kterou lehce protáhneme řasami. Jejich velikost je obvykle několik milimetrů a studují se nejlépe pod mikroskopem. Biologové se o nezmary zajímají mj. kvůli jejich regeneračním schopnostem.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Nezmaři jsou drobní živočichové, jejichž tělesná délka při plném roztažení se pohybuje od 1 mm do 20 mm. Mají trubicovité tělo spočívající na jednoduché přilnavé noze, zvané bazální ploténka. Žlázové buňky v bazální ploténce vylučují lepkavou tekutinu, jež ploténce zajišťuje přilnavost. Na volném konci těla je ústní otvor obklopený prstencem pěti až dvanácti tenkých, pohyblivých chapadel. Každé chapadlo je opatřeno vysoce specializovanými žahavými buňkami. Žahavé buňky (cnidocyty, též nematocyty) jsou specializovaná tělíska připomínající miniaturní žárovky uvnitř se stočeným vláknem. Na úzkém vnějším okraji buňky je kratičký aktivační senzor (cnidocil). Při doteku kořisti je obsah žahavé buňky prudce vymrštěn ven a jako šíp napuštěný neurotoxiny vystřelí do tělesa, které buňku “odjistilo”. Člověku je takový zásah přinejhorším nepříjemný, avšak některé druhy kořisti může zcela ochromit.

Stavba těla[editovat | editovat zdroj]

Tělo nezmara má dvě hlavní vrstvy oddělené rosolovitou nebuněčnou látkou zvanou mezoglea (někdy též ektoplasma). Vnější vrstva se nazývá ektoderm a vnitřní entoderm (gastrodermis, trávicí výstelka). Buňky, z nichž se tyto dvě vrstvy těla skládají, jsou poměrně jednoduché.

Nervovou soustavu nezmara tvoří nervová síť, v porovnání s nervovou soustavou savců velmi jednoduchá. Nemají patrný mozek ani skutečné svalstvo. Nervové sítě propojují smyslové fotoreceptory a buňky citlivé na dotek, ležící v tělní stěně a chapadlech.

Dýchání probíhá difúzí přes ektoderm. Tímto způsobem probíhá též určitá část vyměšování a přenosu živin.

Mnoho rodů polypovců prochází přeměnou z polypa na dospělou formu nazývanou hydromedúza. Všechny druhy nezmarů však po celý život zůstávají polypy.

Biologové v 19. století tvrdili, že nezmar je tak jednoduchý tvor, že pouhým protlačením gázou jej lze rozdělit na jednotlivé buňky a poté, jsou-li ponechány v klidu, buňky se opět scelí v nezmara. Tento pokus se v 20. ani 21. století nepodařilo opakovat – vznikne jen nezmarová polévka. S některými druhy mořských hub by se pokus mohl spíše vydařit.

Pohyb[editovat | editovat zdroj]

Při vylekání či napadení může nezmar chapadla stáhnout do malých pupenů a trup se stáhne do malé rosolovité koule. V důsledku jednoduchosti nervové sítě nezmar reaguje vždy v podstatě stejně nezávisle na směru podnětu.

Nezmaři jsou obvykle přisedlí živočichové, ale občas se dokážou pohybovat poměrně čile, zvláště při lovu. Pohybují se tak, že se ohnou a přilnou k podkladu ústy a chapadly a poté uvolní nohu, jíž jsou přichyceni normálně. Trup se poté přehne a noha přilne k podložce na novém místě. Takovou řadou “přemetů” se nezmar dokáže přemístit přibližně o 100 mm za den. Nezmar se dokáže pohybovat též amébovitým pohybem spodní části těla nebo prostě tak, že se oddělí od podložky a nechá se nést proudem. Ten je nakonec zanese na nové místo, kde celý cyklus začíná znovu.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Nezmaři se živí zejména drobnými vodními bezobratlými živočichy, například perloočkami a korýši rodu Cyclops. Některé druhy nezmarů žijí v symbióze s různými druhy zelených řas. Nezmar poskytuje řase ochranu před dravci a řasa mu jí oplácí zdrojem potravy díky fotosyntéze.

Nezmar při krmení natáhne tělo do maximální délky a poté pomalu rozvinuje chapadla. Přes jednoduchou stavbu živočicha jsou chapadla mimořádně roztažná a mohou dosáhnou čtyř- i pětinásobku délky těla. Jakmile jsou plně rozvinuta, pomalu jimi pohybuje kolem sebe a čeká, až se jich dotkne vhodná kořist. Jakmile dojde k dotyku, žahavé buňky chapadla vypálí do kořisti a chapadlo se kolem ní ovine. Do 30 sekund se do útoku vloží ostatní chapadla a snaží se vzpírající se kořist přemoci. Do dvou minut chapadla kořist zcela obklopí a přisunou ji k otevřenému ústnímu otvoru. Do deseti minut je kořist uzavřena v gastrovaskulární (trávicí) dutině a započne trávení. Nezmar dokáže svou tělní stěnu značně roztáhnout, a tak strávit kořist až dvojnásobné velikosti, než je on sám. Po dvou až třech dnech jsou nestravitelné zbytky kořisti stahem svalů vyloučeny z ústního otvoru.

Způsob, jakým nezmar získává a zpracovává potravu, dokládá skutečnou složitost zdánlivě jednoduché nervové soustavy.

Životní cyklus[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Vegetativní[editovat | editovat zdroj]

Má-li dostatek jídla, nezmar se rozmnožuje nepohlavně vytvářením pupenů v tělní stěně, jež narostou do podoby miniaturních dospělců a po dozrání se odtrhnou. Utrpí-li nezmar poranění nebo utržení části těla, prodělá proces morfalaxe (regenerace tkáně přeskupením zachovaných buněk).

Generativní[editovat | editovat zdroj]

V drsnějších podmínkách, často před tuhou zimou, se u některých nezmarů objevuje pohlavní rozmnožování prostřednictvím tvorby neoplodněných vajíček. Tato vajíčka jsou poté oplodněna semenem, jež pochází z varlat vznikajících na vnějším povrchu stonku. Oplodněná vajíčka vylučují pevný povlak a když dospělec zemře, tato vajíčka v klidovém stádiu spadnou na dno jezera či rybníka a vyčkávají na zlepšení podmínek; tehdy se z nich opět vylíhne miniaturní dospělec. Nezmaři se považují za hermafrodity.

Stárnutí[editovat | editovat zdroj]

Dle studie D. E. Martineze z Pomona College jsou nezmaři rodu Hydra prakticky nesmrtelní - po dobu 4 let nebyly pozorovány žádné známky stárnutí.[1] V komentáři na tento článek P. W. Estep upozorňuje, že u všech pozorovaných jedinců docházelo ke značnému poklesu reprodukční schopnosti (schopnosti produkovat potomstvo), což je prý známkou stárnutí.[2] Novější výzkum nicméně biologickou nesmrtelnost těchto nezmarů potvrzuje, protože jejich kmenové buňky mají díky zvláštním transkripčním faktorům (FOX proteinům) neomezenou schopnost se obnovovat.[3]

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Rod Hydra obsahuje nejméně 38 popsaných druhů. Mezi nejběžnější druhy našich vod patří:

Etymologie a kulturní odkazy[editovat | editovat zdroj]

Jméno nezmar se skládá z předpony ne- a kmene zmar, tj. zánik, zničení. Popisuje velmi přesně hlavní charakteristiku nezmarů: jejich biologickou nezničitelnost. V češtině se vžilo použití slova nezmar pro někoho, koho se jen velmi těžko zbavuje, nebo je velmi zdatný, odolný či otužilý. Od konce 70. let 20. století je v českých zemích známá hudební skupina Nezmaři.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MARTÍNEZ, D. E. Mortality patterns suggest lack of senescence in hydra. Experimental Gerontology. 1998-05-01, roč. 33, čís. 3, s. 217–225. PMID: 9615920. Dostupné online [cit. 2016-03-26]. ISSN 0531-5565. PMID 9615920. 
  2. ESTEP, Preston W. Declining asexual reproduction is suggestive of senescence in hydra: comment on Martinez, D., "Mortality patterns suggest lack of senescence in hydra." Exp Gerontol 33, 217-25. Experimental Gerontology. 2010-09-01, roč. 45, čís. 9, s. 645–646. PMID: 20398746. Dostupné online [cit. 2016-03-26]. ISSN 1873-6815. DOI:10.1016/j.exger.2010.03.017. PMID 20398746. 
  3. BOEHM, Anna-Marei, et al. FoxO is a critical regulator of stem cell maintenance in immortal Hydra. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2012, svazek 109, čís. 48, s. 19697–19702. DOI:10.1073/pnas.1209714109. (anglicky)