Perloočky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPerloočky
alternativní popis obrázku chybí
hrotnatka velká (Daphnia magna)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen korýši (Crustacea)
Třída lupenonožci (Branchiopoda)
Podtřída Phyllopoda
Nadřád Diplostraca
Řád perloočky (Cladocera)
Latreille, 1829
infrařády a čeledi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Perloočky (Cladocera) nazývané též vodní blechy jsou malí vodní korýši z třídy lupenonožců. Tvoří monofyletickou skupinu, která je tvořena asi 620 známými druhy[1] v 80 rodech a 11 čeledích. Vývojově pocházejí již z paleozoika. V Česku žije asi 90 druhů, nejznámější jsou hrotnatky, dafnie (Daphnia spp.) a ramenatky.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Anatomie[editovat | editovat zdroj]

Perloočky jsou plovoucí korýši s tělem uzavřeným v dvojchlopňovém krunýři. Dosahují velikosti 0,2 až 6 mm (rod Leptodora až 18 mm).[1] Mají dva páry tykadel, první je malý a slouží jako smyslový orgán, druhý je mnohem větší, rozvětvený a používaný k pohybu. Na hlavě také mají jediné velké pigmentované složené oko z 22 ommatidií vnořeno do hlavy a pokryto průhlednou pokožkou. Na jeho povrchu se nachází množství světlomilných částic, které se lesknou jako malé perličky, což dalo perloočkám jejich jméno.[2] 4-6 párů drobných hrudních nožek fungují jako filtr ke získávání částeček potravy, u většiny druhů je zadeček zakončen drápkovitou vidličkou. Dýchají celým tělem. Pohybují se jakoby skákavým pohybem pomocí svých obrvených tykadel - udělají několik temp, poté pomalu klesají dolů a následně opět udělají několik temp.

Cévní soustava[editovat | editovat zdroj]

Cévní soustavu tvoří jednoduché srdce s kruhovitou svalovinou, které tepe 200-250 krát za minutu, v čelistním článku hřbetní části těla. Hemolymfa je bezbarvá, cévní soustava otevřená.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

U perlooček dochází ke střídání generace rozmnožující se pohlavně a generace, která se množí partenogenezí, tento jev se nazývá heterogonie. V létě se jen samičky množí partenogenezí a tvoří také jen samičky. Na podzim se z neoplozených vajíček líhnou i samečkové, kteří brzy oplodní mladé samičky. V zimě se líhnou zimní vajíčka, uzavřena v párech v sedélku (schránce z chitinu = epifium). Díky této schránce dokáží přečkat i suché a chladné období.[2] Vývoj je přímý.

Ekologie, význam[editovat | editovat zdroj]

Perloočky obývají především sladké i slané kontinentální vody, přičemž preferují vody stojaté. Několik druhů je možno nalézt i v moři.[1] Společně s vířníky a klanonožci tvoří nejvýznamnější skupinu planktonních živočichů. Jako takoví jsou potravou ryb i dalších vodních tvorů. Samy se naopak živí fytoplanktonem (řasami a sinicemi), čímž zlepšují kvalitu vody.[1][2] Některé druhy jsou predátoři a živí se zooplanktonem.[1] Z toxikologického hlediska je důležitá jejich mimořádná citlivost na látky typu organofosfátů, která je srovnatelná s citlivostí plynové chromatografie. Zvláště hrotnatka velká (Daphnia magna) se používá jako testovací organismus k biologickým zkouškám toxicity; známým zástupcem tohoto rodu je i hrotnatka obecná (Daphnia pulex).

Lidé je využívají při různých vědeckých studiích, neboť se snadno množí, chovají a zkoumají.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rozdělení perlooček na podřády a čeledi:

Řád Cladocera Latreille, 1829

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f FORRÓ, L.; KOROVCHINSKY, N. M.; KOTOV, A. A.. Global diversity of cladocerans (Cladocera; Crustacea) in freshwater. Hydrobiologia. 2008-01-01, roč. 595, čís. 1, s. 177–184. Dostupné online [cit. 2017-08-16]. ISSN 0018-8158. DOI:10.1007/s10750-007-9013-5. (anglicky) 
  2. a b c MOTYČKOVÁ, Hana; MOTYČKA, Vladimír. Korýši nejsou jen raci. Naše příroda. 2017, roč. X, čís. 4, s. 18.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]