Přeskočit na obsah

Hořany (Most)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hořany
Rekultivovaný prostor bývalé obce Hořany
Rekultivovaný prostor bývalé obce Hořany
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
ObecMost
OkresMost
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální územíHořany (6,40[1] km²)
Hořany
Hořany
Další údaje
Zaniklé obce.cz256
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hořany (německy Hareth) jsou zaniklá vesnice v okrese Most v Ústeckém kraji. Nacházela se asi čtyři kilometry západně od centra města Mostu u jihozápadního úpatí kopce Resslu v nadmořské výšce 275 metrů a její katastrální území měřilo 356 hektarů. Obec byla zbořena v letech 1980–1981 kvůli těžbě hnědého uhlí. Katastrální území Hořan je součástí města Most. Stojí v něm místní části Čepirohy, Souš a Most.

Název vesnice vycházel z její polohy ve vyvýšené poloze ve významu ves Hořanů (lidí bydlících na hoře), ale už nejstarší zaznamenaný tvar (Horant) je poněmčený. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Horant (1396), v Hořanech (okolo roku 1420), in Horzanech (1450), Horžany a Harett (1585), na Hořanech (1615), Harreth (1787) a Harreth (též Hareth, Harret, Harräth; 1846).[2]

Katastrální území Mostu

Nejstarší písemná zpráva o Hořanech pochází z roku 1396, kdy Václav a Těma z Koldic věnovali plat ze zdejší vsi faráři Janovi z Krupky. V 15. a 16. století byla ves manstvím mosteckého hradu a její majitelé se střídali. V 16. století ji měli v majetku Satanéřové z Drahovic. Na konci 16. století bylo manství zrušeno. V té době vlastnil vesnici Jindřich Domináček z Písnice (1555–1608), který ji v roce 1595 prodal městu Mostu za 9000 kop míšeňských grošů. Město však Hořany zanedlouho (roku 1600) prodali Markétě Hochhauserové z Hochhauseru a jejímu synovi Janu Václavovi. V roce 1626 získal Hořany Jiří Schön ze Schönecku, císařský rychtář v Mostě.

Hořany na začátku 20. století

V 18. století se uvádějí jako majitelé Zessnerové ze Spitzenberka a roku 1773 byl majitelem pražský měšťan František Xaver Glaser z Glasersbergu, který v tomto roce v obci zřídil hřbitov. V roce 1811 přešel statek Hořany na svobodnou paní Marii z Ottlilienfeldu a Annu Dominiku z O`Byrnu, obě rozené z Glasersbergu. V majetku Ottlilienfeldů zůstaly Hořany až do roku 1848.

Po tomto roce ves stala samostatnou obcí. Hořany příslušely do farnosti ve Slatinicích a děti do Slatinic chodily do školy. Roku 1883 byla v Hořanech zřízena škola, která byla do roku 1888 expoziturou slatinické školy a poté jako samostatná dvoutřídní škola. V první polovině 19. století vznikl v Hořanech nejmladší pivovar na Mostecku, který vyráběl pivo i pro statek Stránce. Po obtížích s nákupem chmele byla výroba roku 1882 zastavena a jeho budova se od té doby využívala jako stáje.

Od druhé poloviny 18. století se v Hořanech začali usazovat Židé, kteří zde vytvořili silnou židovskou komunitu. V roce 1851 zde žili 104 Židé z celkového počtu 354 obyvatel. Židé si zde postavili synagogu, která byla později přeměněna na obytný dům.

Obec zanikla v letech 1980–1981 v důsledku rozšíření těžby hnědého uhlí. Uhelné sloje již byly vytěženy a oblast byla rekultivována pro zemědělské využití.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 893 obyvatel (z toho 446 mužů), z nichž bylo 403 Čechoslováků, 478 Němců a dvanáct cizinců. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale třináct lidí bylo evangelíky, 28 jich patřilo k církvi československé a 274 bylo bez vyznání.[3] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 015 obyvatel: 418 Čechoslováků, 590 Němců, jednoho příslušníka jiné národnosti a šest cizinců. Kromě 26 evangelíků, 32 členů církve československé a 301 lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[4]

Vývoj počtu obyvatel a domů[5]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980
Obyvatelé 333 509 605 656 813 893 1 015 652 607 502 443
Domy 52 54 57 63 63 63 104 121 112 111 107

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. Katastrální území Hořany: podrobné informace [online]. Územně identifikační registr ČR [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. 
  2. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Hořany, s. 691. 
  3. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 219. 
  4. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 224. 
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-08-04]. Kapitola Okres Most. Dostupné online. 
  6. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice – kaple sv. Blažeje, kat. území: Hořany [online]. [cit. 2013-12-28]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SÝKOROVÁ, Jana. Zmizelé domovy. Most: Okresní muzeum v Mostě, 2002. 100 s. ISBN 80-239-0797-2. S. 30. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Statutární město Most

Starý Most (k. ú. Most I, Konobrže, Kopisty, Pařidla, Střimice) • Most (část k. ú. Most II, část k. ú. Hořany) • Čepirohy (k. ú. Čepirohy, Slatinice u Mostu, část k. ú. Hořany) • Komořany (k. ú. Komořany u Mostu, Třebušice, Ervěnice, Dřínov u Komořan) • Rudolice (k. ú. Rudolice nad Bílinou) • Souš (k. ú. Souš, část k. ú. Most II) • Velebudice (k. ú. Velebudice, Skyřice) • Vtelno (k. ú. Vtelno)