Henri Jacques Guillaume Clarke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Henri Jacques Guillaume Clarke
Delaporte - H.J.G. Clarcke, duc de Feltre.jpg
Narození 17. října 1765
Landrecies
Úmrtí 28. října 1818 (ve věku 53 let)
Neuwiller-lès-Saverne
Alma mater École Militaire
Ocenění velkokříž Řádu čestné legie
Maršál Francie
rytíř Řádu svatého Ludvíka
Jména vepsaná pod Vítězným obloukem
Děti Edgar Clarke
Alphonse Clarke
Arthur Clarke
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henri-Jacques-Guillaume Clarke, hrabě d'Hunebourg, vévoda de Feltre (17. října 1765 Landrecies, provincie Hainaut (dnes Belgie) — 28. října 1818 Paříž) byl francouzský generál a státník irského původu, maršál a pair Francie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Clarke absolvoval válečnou školu v Paříži a vstoupil do služby v armádě roku 1782, jako podporučík jízdního pluku de Berwick. Roku 1784 byl kapitánem a roku 1792 šéfem eskadrony. Po bitva u Landau roku 1793 byl povýšen na brigádního generála. Velel poté předvoji rýnské armády a tam byl i šéfem štábu. Roku 1795 byl ale zbaven velení a vyšetřován pro podezřelé styky - krátce byl i zatčen.

Po propuštění žil v Alsasku, ale brzy byl Carnotem aktivován a jmenován šéfem topografické kanceláře ministerstva války, následně direktoriem povýšen na divizního generála a pověřován tajnými misemi do Vídně a poté do Itálie, kde měl kontrolovat loajalitu Bonapartovu. Oba muži si ale porozuměli a Clarke odesílal zprávy jen takové, které Bonaparte četl a schválil. Nakonec byl Clarke pověřen posláním do Sardinie k uzavření spojenectví.

Po 18. brumaire (9. listopad 1799) jmenoval jej první konsul opět šéfem topografické kanceláře ministerstva války, pověřil jen velením posádky v Lunéville během mírového kongresu a i výměnou válečných zajatců s Ruskem v Lille. V letech 1801-1803 byl Clarke vyslancem Francie ve Florencii na dvoře krále Etrurie Ludvíka I. Byl též jmenován do Státní rady a stal se Bonapartovým sekretářem pro otázky vojenské a námořní. V tažení roku 1805 byl pověřován diplomatickými úkoly a nakonec se stal guvernérem Vídně. Roku 1806 byl guvernérem Erfurtu a později Berlína. V roce 1807 se stal ministrem války. Tuto funkci vykonával velmi obratně a obětavě, ale s bezohlednou tvrdostí. Organizace odražení vylodění Angličanů na poloostrově Walcheren mu přineslo roku 1809 titul vévoda z Feltre, přičemž byl v tu dobu již nositelem titulu hrabě z Hunebourgu.

Při Napoleonově pádu se projevil jako zcela nespolehlivý a málo charakterní. Hlasoval pro sesazení císaře za což byl Ludvíkem XVIII. jmenován pairem a v době Napoleonova vylodění v zálivu Juan byl ve funkci ministra války, kde vystřídal Soulta. Spolu s králem uprchl do Gentu a pověřen poselstvím do Velké Británie. Po návratu během druhé restaurace vystřídal Gouviona Saint-Cyr ve funkci ministra války. Jako ministr prosadil bezohledné nenávistně protibonapartistické čistky v armádě a bývalé kolegy tvrdě pronásledoval. Roku 1816 byl Bourbony odměněn hodností maršála Francie. Roku 1817 byl odvolán z ministerské funkce a brzy nato zemřel. Jeho charakter dobře vystihl Napoleon, když řekl “Clarke est un vilain homme“ (Clarke je hanebný člověk).